Oceněn byl experimentální i teoretický výzkum v boji s chudobou. V pořadí 51. Nobelovu cenu za ekonomii získali Abhijit Banerjee, Esther Duflo a Michael Kremer. Všichni tři patří k čelním představitelům rozvojové ekonomie, za kterou dosud žádná Nobelova cena udělena nebyla. A prvenství má letošní ocenění hned několik.
Banarjee sám se narodil v rozvojovém světě, konkr. v Indii na začátku 60. let. Později odjel studovat na Harvard a věnoval se ekonomii informací. Indie mu však zůstala blízká a brzy se začal věnovat právě studiu chudoby. Spolu s dalšími dvěma oceněnými patří k průkopníkům a nejhlasitějším stoupencům experimentů přímo s dotčenými lidmi. Společně s Amartyou Senem je druhým zástupcem Indie, kterého švédská centrální banka ocenila, přestože má dnes Banarjee americké občanství.
Druhá v pořadí byla Duflo, jež se stala po Elinor Ostrom teprve druhou ženou, které se této prestižní pocty dostalo. Současně je to čtvrté ocenění pro Francii. Duflo sama telefonicky po předání prohlásila, že je jí ctí být druhou ženou, které se v ekonomii podařilo dostat tak daleko. Více však mluvila o cíli svého výzkumu, tedy o chudých lidech. Podle Duflo je chudoba hlavní příčinou našich současných problémů. Duflo se ve svém výzkumu snažila ukázat, že nedává příliš smysl hádat se o tom, které z velkých ekonomických teorií jsou pravdivé, pokud je lze snadno otestovat přímo mezi lidmi.
Banarjee a Duflo nejsou jen spoluautoři populární Poor Economics a několika dalších knih a řady článků, ale i životní partneři. I to se stalo při udělování této ceny poprvé. Banerjee byl školitelem Duflo na MIT v době, kdy spolu již žili. V roce 2015 se oficiálně vzali.
Třetím laureátem je Michael Kremer z Harvadu, který se v rámci rozvojové ekonomie věnuje specificky otázce zdraví, jako jsou například vakcíny. Je autorem několika teorií, z nichž nejslavnější je „O-ring“ teorie z roku 1993. „O-ring“ je součástka, která stála za katastrofou raketoplánu Challenger v roce 1986. Kremera to inspirovalo k teorii, která vysvětluje, proč bohaté země umí vyrábět složitější výrobky a dosahují vyšší produktivity, než jaké dosahují chudé země.
Kremer byl v experimentální rozvojové ekonomii průkopníkem. V 90. letech v Keni a dalších zemích začal zkoumat chudobu na vlastní kůži a později na jeho výzkum navázali právě Banarjee a Duflo.
Drtivá většina předchozích cen putovala do Spojených států. Rekordmanem je University of Chicago, jejíž ekonomové obdrželi 38 procent všech ocenění. Kremer je tak za Harvard již 13. laureátem této instituce, která je v počtu cen třetí. Stále druhá je i díky Banarjeemu a Duflo MIT.
Nobelovu cenu za ekonomii uděluje švédská centrální banka od roku 1969 a celkem ji získalo 84 ekonomů. Letošní vítězové si vedle prestižní ceny odnesou také 9 milionů švédských korun, tedy v přepočtu téměř 21,5 milionu Kč.
