Třiatřicetiletý spisovatel Jakub Trpiš, autor bestselleru Volba, uvedl na trh svůj nový román Revoluce. Politický thriller s vlasteneckým podtextem zachycuje z pohledu čtyř postav podivnou dobu polopravd, manipulace a jednu z možných budoucností českého národa. I když vystudoval obor bezpečnostní inženýrství, psaní se nyní věnuje naplno a sám na sebe spoléhá i jako samonakladatel. Jeho prvotina vyšla i celosvětově a doslova změnila život tisícům lidí.
Jak se stane, že člověk opustí slibnou kariéru bezpečnostního technika a začne se živit tvůrčím psaním a vydáváním vlastních knih? Bylo to těžké rozhodování?
Dodnes si pamatuji, jak jsem nesl výpověď na personální oddělení a třepaly se mi ruce. Zároveň jsem věděl, že pokud to neudělám, celý život bych toho litoval. Psaní je pro mě způsobem, jak vyjádřit sebe sama a zároveň doopravdy pochopit druhé. Když jsem dělal bezpečnostního technika, byla tam určitá služba společnosti, protože jsem chránil zdraví svých kolegů, ovšem nedá se to srovnat s pocitem, když mi někdo řekne, že mu moje kniha změnila život.
Lze se na našem knižním trhu uživit jako samonakladatel? Věděl jste předem něco o propagaci knih nebo jste se učil za pochodu?
Výhoda samonakladatele je, že mu stačí prodat 30 000 knih ročně, aby se uživil, a ne 100 000 jako u běžných spisovatelů. Problém je v tom, že já napíšu jednu knihu za tři roky, což není ideální pro tak malý trh, takže pokud jsem chtěl zachovat kvalitu svých knih, musel jsem expandovat do světa. O propagaci jsem nevěděl nic, všechno jsem se musel naučit. Udělal jsem spoustu přešlapů a neustále je dělám, ale z každé chyby se snažím poučit. Za mě jsou to naše prohry, ne úspěchy, které nás posouvají dál. Celkově je ovšem osud samonakladatele nejistý, protože má jen jednu kartu, na kterou sází. Produkce Revoluce stála 2 miliony korun a dopředu nevím, zda uspěje.
Co vás úplně na začátku motivovalo nejvíce? Jak si člověk stanoví cíl a najde cestu prakticky od nuly k jeho dosažení, navíc zcela sám?
Měl jsem složitou cestu, třikrát jsem málem zkrachoval. Vždy jsem zatnul zuby a řekl si, že poselství Volby je až příliš důležité, než aby se o něm lidé nedozvěděli. Přečetl jsem také stovky motivačních knih, díky kterým jsem získal know-how, jak dosáhnout svého snu. Nezanedbatelná je i praxe bezpečnostního technika, kdy jsem často řešil obrovské výzvy a musel jsem si nějak poradit, takže jsem tenhle přístup použil i v podnikání.
Vaše prvotina Volba se u nás stala bestsellerem. Jaké konkrétní kroky jste musel podniknout, aby vyšla i celosvětově?
Český knižní trh je složitý, ale oproti Anglii nebo USA je procházkou růžovým sadem. Strávil jsem stovky hodin prošlapáváním různých cest a přišel o desetitisíce korun, abych zjistil, co funguje. Celkově se jednalo o investici v hodnotě milionu korun, přičemž překlad knihy, webu i kampaní do angličtiny a jejich přizpůsobení jiné mentalitě byl jen začátek. Na západě se kupující chovají jinak než v Česku, vyžadují jiné věci. Nejtěžší bylo najít způsob, jak dostat knihu do nabídek knihkupectví. Po půl roce trápení Volba v Anglii prorazila. Ostatní trhy jsme prozatím zmrazili a snažíme se co nejvíce růst na Britských ostrovech. Prodali jsme už 5 000 výtisků, což je za mě úžasné číslo.
Vydal jste novou knihu Revoluce. Jaké téma v knize rozvíjíte a na jaké klíčové otázky má čtenářům tento politický thriller odpovědět?
Revoluce je úplně jiná než Volba. Stylem psaní, žánrem a zároveň i cílovým publikem. Jedná se o temný příběh plný utrpení, který v mnoha ohledech ukazuje to nejhorší v nás. Věřím, že většinu našich problémů vyřešíme, když se jim postavíme čelem. Koneckonců našim největším nepřítelem jsme my sami a Revolucí chci lidem dodat odvahu, aby se svými démony bojovali. Klíčovým motivem je (ne)fungování dnešní společnosti, s tím spojená manipulace, dezinformace, a kam to všechno směřuje. Snažím se odpovědět na složité otázky jako například: co je vlastenectví, kým ve skutečnosti jsme, co je smyslem života a jak za něj bojovat.
Jak vznikl nápad opatřit román Revoluce soundtrackem, který zkomponoval Karel Antonín? Jak přesně taková spolupráce mezi spisovatelem a skladatelem funguje?
Miluji soundtracky a poslouchám je každý den, hlavně při psaní. Dokážu díky nim lépe zachytit danou scénu, hlouběji prožít emoce, tak mě napadlo tenhle proces otočit – že si někdo Revoluci přečte a složí k ní hudbu. Věřím, že tak vzniká daleko silnější čtenářský zážitek. S Karlem jsme si nejdříve sladili představu, jak má soundtrack vypadat, následně jsme řešili konkrétní scény, které zhudebníme. Karel je moderní skladatel, takže mi vždy posílal rozpracované návrhy skladeb a já mu je připomínkoval. Někdy jsme dělali až deset verzí, než jsme našli finální podobu, kterou pak nahrál orchestr. Za sebe mohu říct, že výsledek předčil veškerá moje očekávání. Je to dokonalé dílo a mě nezbývá než si přát, aby lidé hodnotili stejně dobře i samotnou knihu.
Jaký je podle vás nejefektivnější způsob, jak o své práci dát vědět? Považujete sociální sítě na nezbytnou součást úspěchu?
Bez sociálních sítí bych nejspíš úspěchu nedosáhl, nebo se toho aspoň nedožil. Za mě jsou nejefektivnějším způsobem komunikace, protože zde snáze najdu své čtenáře, a hlavně jsem s nimi v úzkém kontaktu, takže mám okamžitě zpětnou vazbu, co dělám dobře a co ne. Obrovskou výhodou je, že neotravuji nikoho jiného. Když například pustíte reklamu plošně, cílíte zbytečně na lidi, kteří čtou úplně jiné knihy. Pokud to umíte dobře se sociálními sítěmi, je nespokojených lidí daleko méně.
Jak jste získal sebejistotu, že prorazit ve světě psaním je možné, stačí jen chtít být úspěšný a pracovat na sobě?
Klíčové pro mě bylo období mezi 20–25 lety, kdy jsem četl jednu knihu o osobním rozvoji za druhou. Hodně mi také dal program Work&Travel v USA, kde jsem se dostal do tábora, který mi neskutečně sedl po všech stránkách. Domů jsem se vracel jako jiný člověk, který ví, že se ve světě nikdy neztratí, a když bude dostatečně dlouho pracovat na svém snu, jednou ho dosáhne.
Kolik času jste schopen věnovat samotnému psaní a jak náročné je pro vás věnovat se vedle toho komerční stránce věci, tedy správě eshopu a sociálních sítí?
Psaní se nyní mohu věnovat zhruba 2 hodiny denně. Jakmile pomine horká fáze kampaně na Revoluci, zbude mi na něj samozřejmě víc času. Postupně chci co nejvíce delegovat, abych měl čas na činnosti, které mě dělají nejšťastnějším, tedy psaní a setkávání se se čtenáři. Moje ideální představa je mít na psaní alespoň 6 hodin denně a alespoň 2 hodiny denně se věnovat čtenářům.
Co všechno chápete pod pojmem budování vlastní značky, jaké marketingové nástroje se vám osvědčily a čemu je podle vás potřeba věnovat největší pozornost?
Budování značky je podle mě práce na tom, aby mě lidé viděli takového, jaký doopravdy jsem. Bez žádných nálepek, přikrášlení a třeba i pomluv. Když řeším PR, tak mým jediným cílem je co nejupřímněji a nejsrozumitelněji popsat, co dělám. Zároveň se snažím být inovativní. Když dělám něco jinak než ostatní, je to pro všechny daleko větší zábava. Alfou a omegou je osobní přístup. Když s někým komunikuji – je jedno jestli naživo nebo na síti –vždy se snažím číst mezi řádky. Co se mi snaží říct? Jakým obdobím si zrovna prochází? A jak můžu odpovědět, abych mu pomohl nebo alespoň zpříjemnil den?
