Nebývalá vedra dotlačila globální průměrné teploty k nevídaným hranicím. Kdo za to může? Podle vědců jsou dominantní příčinou lidé. Nyní promluvila také vinná réva. Ta je totiž velmi citlivá na prostředí a klima. Dva vědci, kteří spolupracovali s NASA, Kolumbijským Earth sciences centrem a Harvardem, zkoumali záznamy sklizní hroznů za posledních 400 let. A zjistili trendy, které jsou důsledkem změn teplot a srážek.
Zahlcená země. Co děláme špatně?
Výzkum, publikovaný v časopise Nature Climate Change, přichází s tím, že oteplování změnilo od roku 1980 způsob růstu hroznů. Již nebudou muset spoléhat na pozdní období tepla a sucha, teploty totiž vzrostly. Graf, na který se můžete podívat do galerie článku, ukazuje odchylky od průměrného začátku sklizně. Kvůli vyšší teplotě začínají sklizně po roce 1980 daleko dříve. Vědci v historických dokumentech sledovali také letokruhy, teploty, srážky a půdní vlhkost.
Dobrou zprávou je, že vyšší teploty přinesly zvýšení kvality vína. Tou špatnou zprávou je to, že kvalita pravděpodobně s rostoucím oteplováním nevydrží. Evropa zakusila chuť teplejší budoucnosti v roce 2003, kdy srpnová vedra, nezaznamenaná za 500 let, zabila nejméně 20 tisíc lidí. Že by ale bylo extrémní horko pro vinaře přínosem, se v lahvích neukázalo. „Může jít o horní hranici“ co se pozitivního vlivu vedra na víno týká, poznamenává Benjamin Cook, vedoucí autor studie. „V roce 2003 byla sklizeň v námi zkoumaných záznamech nejdřív (asi o měsíc dříve). Kvalita vína byla v hodnocení ročníku průměrná.“
VIDEO: Vinař roku: Kvalita vín od socialismu dramaticky vzrostla
Termín vinobraní je většinou závislí na teplotě, ovšem odráží také srážkové trendy a pěstební postupy. Vlhkost může sklizeň zpomalit, i když mnohem slaběji než jí urychlí vyšší teploty. Letní teploty v Evropě tlačí nahoru v průběhu času emisemi oxidu uhličitého, které vyskočily zhruba ve stejné době, kdy se začaly posouvat termíny sklizní. Největším problémem globální ekonomiky je to, že lidstvo vypouští oxidu uhličitého stále více a hlavně rychleji než kdykoli jindy. Míra změny klimatu „je příliš rychlá pro mnoho druhů, co se přizpůsobení týká, což pravděpodobně povede k výraznému vymírání v mořském i suchozemském prostředí, které podstatně překročí“ jakoukoli epizodu Kenozoické éry, sahající zpět až 66 milionů let.
