Finská vláda spustila v lednu letošního roku experiment v oblasti sociální politiky. Po dobu dvou let bude dvěma tisícům nezaměstnaných vyplácet nepodmíněný základní příjem, a to 560 eur měsíčně. Mohlo by celoplošné opatření tohoto typu přinést kýžené snížení nezaměstnanosti? Nad tím se zamýšlí Nathan Keeble na Mises.org.
Ve Finsku se lze pomocí sociálních programů přijít klidně na 1100 dolarů měsíčně, avšak pouze pokud nemáte vlastní příjmy. Podobnou, nebo o málo vyšší, částku by zároveň mnozí nezaměstnaní pobírali za práci na plný úvazek. Pak není divu, že řada z nich volí cestu sice trochu skromnějšího životního standardu, avšak se spoustou volného času.
Všeobecný základní příjem je nejhorší odpověď na roboty
Proč si politici od základního příjmu (universal basic income, UBI) tolik slibují? Hlavní inovací oproti běžným sociálním dávkám a podpoře v nezaměstnanosti má být jeho nepodmíněnost – nezaměstnaní budou dostávat peníze po celou dobu, ať už si v této době najdou práci, či nikoliv.
Tak by mělo být zamezeno otupování motivace k hledání práce, která je připisována dávkám, jež jsou vypláceny jen po dobu, kdy je člověk bez příjmu. Někteří dokonce tvrdí, že „UBI“ pomůže nejen nezaměstnaným při přechodu do zaměstnání, ale také podnikatelům či umělcům, kteří se ocitnou v nouzi.
Jak trhy vytvářejí pracovní místa a vlády je ničí – Roklen24.cz https://t.co/grAg2IpmNw @roklen24 #market #freemarket #government pic.twitter.com/VEfbmjJxdB
— Roklen24.cz (@roklen24) 10. března 2017
Jenže oslabování motivací k práci je inherentním problémem všech sociálních programů, ať už jsou podmíněné či nepodmíněné a ať už jim říkáme jakkoliv, píše Keeble. K tomu, aby mohl být zavedený jakýkoli z nich, je nutné přerozdělovat – vzít příjmy těm, kteří je mají, a dát jej těm, kteří je nemají. Jestliže na konci příjmového žebříčku máme čisté příjemce dávek, při posunu nahoru se musíme v určitém bodě dostat na čisté plátce dávek.
A přitom by se to netýkalo jen pár horních procent; celoplošné zavedení UBI by bylo velmi náročné na rozpočet a pro jeho financování by bylo nezbytné zavést agresivní progresivní zdanění. A právě progresivní zdanění neříká nic jiného než, čím víc se snažíš, tím víc ti sebereme. Tímto způsobem tedy UBI motivuje k práci.
Finské odbory: Základní příjem je drahý a demotivující
Rovněž argument s podnikateli a umělci bojujícími o přežití je lichý – pokud někdo na trhu prodělává, pak je to z nějakého důvodu. Trh dává těmto lidem signál, že jejich zboží není pro ostatní tak cenné jako zdroje, které na jeho výrobu vynakládají, a že by je raději měli investovat jinde.
UBI by tak zde jen zabraňoval tomu, čemu Schumpeter říkal kreativní destrukce – uměle by udržoval zdroje v neproduktivních odvětvích, zatímco by zabraňoval potenciálnímu rozvoji nových a produktivnějších odvětví.
