Snižme daně, snížíme nerovnost

V USA roste příjmová nerovnost. Přitom v prvním desetiletí nového milénia stoupal tamní reálný hrubý domácí produkt přepočtený na pracovníka průměrným tempem 1,7 procenta ročně. To značí rychlejší nárůst než v 70., 80. i 90. letech. Navzdory tomu se pracující v USA nedočkali po roce 2000 takřka žádného nárůstu svých mezd.

Svižný růst produktivity při současné stagnaci mezd vedl k poklesu tak stěžejního ukazatele, jakým je podíl práce na celkovém produktu ekonomiky. Tento ukazatel přitom po dlouhá desetiletí vykazoval poměrně stabilní úroveň. Objem mezd osciloval pravidelně od konce 60. let mezi 64 a 67 procenty celkového produktu americké ekonomiky. Od roku 2008 se ale nalézá níže. S jeho poklesem naopak nutně stoupá podíl kapitálového příjmu, zejména v podobě korporátních zisků. Jelikož jsou zisky ve firemní sféře rozděleny mnohem méně rovnoměrně než mzdy, nárůst podílu kapitálového příjmu podstatně přispívá k rozevírání příjmových nůžek.

Vezměme si takový nástup počítačů. Kdekoho napadne intuitivní závěr: počítač zastane to, nač bylo dříve třeba lidí z masa a kostí, tudíž kapitál vytlačuje práci, a kapitálové příjmy tak získávají větší podíl na celkovém produktu té či oné ekonomiky. Člověk z masa a kostí se tedy ocitá „na dlažbě“, zatímco manažeři firmy, která počítače vyrábí, se těší z vyšších bonusů a její akcionáři si zase mnou ruce nad vyšší dividendou.

Co když je tomu ale jinak? Co když se počítač a člověk spíše doplňují, než aby jeden vytlačoval druhého? Představme si firmu, která kdysi zavedla počítače. Každý její pracovník po nějaké chvíli, potřebné k zaškolení apod., vydal za dva. Pokud by ta samá firma podstatnou část pracovníků propustila, také možná – díky počítačům – zvýší svoji produktivitu, ale méně než dvojnásobně. Proto je pro ni výhodné pracovníky si ponechat a těžit z jejich synergické symbiózy s počítačem. Pokud ovšem takto postupuje každá firma v daném odvětví, ba v celé ekonomice, a předpokládejme, že ano, cena práce v podobě mzdy musí klesnout. Po nějaké době totiž v ekonomice existuje jakoby zdvojnásobená pracovní síla. Ta, aby se uplatnila, musí se svoji cenou, tedy mzdami, dolů. Firmy zároveň nedají „sbohem“ počítačům, protože právě ony jsou nedílným zdrojem zvýšené produktivity zaměstnanců. O počítače je tedy na trhu stále zájem, což přináší kapitálové příjmy manažerům a akcionářům výrobce počítačů. Kapitálové příjmy, čili podíl kapitálu na produktu ekonomiky, se tedy prostřednictvím technologické změny v podobě zavedení počítačů zvýšily. Podíl práce, podíl objemu mezd, se ovšem ruku v ruce s tím snížil. Přitom vůbec nebylo třeba, aby kapitál práci vytěsňoval.

Thomas Piketty, autor ekonomického besteselleru Kapitál v 21. století, argumentuje, že kapitál a práce se vytěsňují. Většina empirických poznatků z řady vyspělých zemí ovšem hovoří spíše ve prospěch jejich vzájemného doplňování se (viz např. Chirinko, 2008). Pokud se ovšem doplňují, nemůže zvýšení zdanění kapitálu, tj. zdanění bohatých, které Piketty navrhuje, příjmovou nerovnost zvrátit. Naopak ji prohloubí. Dále totiž ochromí investiční činnost, které je kontinuálně zapotřebí, aby nadále rostla produktivita a podíl z příjmu z práce si přitom udržoval svoji úroveň z předešlých desetiletí. Revoluce v oblasti informačních technologií, tj. třeba onen nástup počítačů, měla podle původních předpokladů podnítit další investiční činnost. K té však nedochází. Možná i kvůli už nyní až příliš vysokému zdanění. Vraťme se k příkladu s počítači. Je-li díky nim v ekonomice jakoby dvakrát více pracovní síly, je třeba nových investic, nového kapitálu, aby se nově vzniklá pracovní síla měla opět s čím synergicky doplňovat. Zdrojem růst nerovnosti tedy není vysoký podíl příjmů z kapitálu, ale naopak jeho nedostatečná tvorba.

Vyšlo v Euru.