Bezrizikové akcie

Fixní kurz a bohatství

, ,
17:26 • 7. srpna 2016

Tagy: Měnová politika pro každého, měnová politika, kurz

V minulém dílu jsme si vysvětlili, že přijetí eura z pohledu měnové politiky neznamená nic moc jiného než (neodvolatelnou) fixaci kurzu. V této souvislosti se pak setkáváme s prohlášeními, že pro případný vstup do eurozóny je důležitá úroveň kurzu koruny v okamžiku přijetí eura. Zaznívají argumenty, že při slabším kurzu by naše mzdy a důchody po přepočtu do eura byly příliš nízké a že bychom tím zchudli, že by se snížila hodnota našich úspor apod. Tento typ argumentace je – jemně řečeno – zavádějící, a pokud by tak opravdu uvažovali tvůrci hospodářské politiky, mohlo by to vést k chybným rozhodnutím.

Rozlišme dva klíčové aspekty: dopad na hodnotu mezd/cen a dopad na hodnotu úspor/dluhů (v ekonomickém žargonu jde o rozdíl mezi tzv. tokovými a stavovými veličinami). V každém případě platí, že nesmíme vytrhnout jednu veličinu a činit z toho obecné závěry. Například nedává smysl konstatovat, že při mzdě 27 tis. korun bychom při kurzu 27 CZK/EUR měli mzdu 1 tis. eur a při kurzu 20CZK/EUR by to bylo 1.350 eur, takže při silnějším kurzu bychom byli na tom lépe, protože bychom za naši práci dostávali více eur. Daná cena práce by se pochopitelně promítla i do ceny výrobků a služeb a my bychom si nakonec silnějším kurzem nijak nepolepšili, nemluvě o zhoršení konkurenceschopnosti.

Fixní kurz v podobě eura

Uvedený příklad představuje zjednodušení, ve skutečnosti by došlo k redistribučním efektům uvnitř ekonomiky. Při silnějším kurzu by nás samozřejmě vyšla třeba zahraniční dovolená levněji, oproti tomu by se vývozcům snížily výnosy i zisk. Celkově bychom na tom tedy neměli být ani lépe ani hůře bez ohledu na úroveň kurzu. Příliš silný kurz by podrýval konkurenceschopnost naší vývozně orientované ekonomiky, a to by tlačilo naše mzdy dolů. Nelze proto vytrhnout jednu veličinu a podle ní hodnotit celkový dopad na ekonomiku. V případě změny úrovně kurzu v zásadě platí, že se mění pouze nominální veličiny a k reálné změně bohatství nedochází.

Trochu komplikovanější úvaha náš čeká u hodnoty akumulovaného bohatství, resp. našich úspor. Jestliže mám našetřený milion korun, tak na první pohled je zřejmý rozdíl mezi tím, přepočítám-li ho kurzem slabším či silnějším. Naše (jde o součet domácností a nefinančních podniků a použitá data se vztahují ke konci roku 2015) vklady v bankách se pohybují nad 3.200 mld. korun. Pokud bychom porovnávali přepočet z korun do eur například při kurzech 27 a 20 CZK/EUR, pak bychom dostali zhruba čtvrtinový rozdíl v hodnotě našich eurových úspor.

„Helicopter money“

„Protějšek“ našich úspor jsou ale naše dluhy: nejpodstatnější část je v podobě úvěrů poskytnutých bankami – ty činily koncem roku 2015 kolem 2.500 mld. korun. Ty bychom ovšem museli přepočíst také, samozřejmě přepočet při silnějším kurzu by nám hodnotu dluhu vyjádřenou v eurech snižoval. Zároveň bychom ovšem neměli zapomenout ani na vládní dluh, který koncem roku 2015 dosahoval úrovně kolem 1.800 mld. korun. Možná by se mohlo zdát, že nejde o dluh domácností a firem, ale stát žádné jiné prostředky, než které od nás vybere na daních, nemá, takže se nás – daňových poplatníků – týká také.

Součet našich dluhů tedy převyšuje naše vklady v bankách. Samozřejmě i zde platí, že uvnitř ekonomiky by slabší, resp. silnější kurz při přechodu na euro měl redistribuční účinky: věřitelům by prospěl silnější kurz, u dlužníků by tomu bylo naopak, obdobně silnější kurz by prospěl dovozcům a poškodil vývozce.

S trochou demagogie bychom tedy mohli tvrdit, že kdybychom „zítra“ přijímali euro, slabší kurz by byl lepší, protože by snižoval naše dluhy vyjádřené v eurech a toto snížení by bylo vyšší než „ztráta“ z nižších vkladů. Berme ovšem daný příklad především jako ilustraci. Brali jsme v úvahu pouze vklady v bankách, jsou zde ovšem i jiné formy úspor jako jsou penzijní fondy či kapitálově-životní pojištění, na druhé straně úvěry poskytují i nebankovní instituce a ty jsme zde také nebrali v potaz. Hlavně je tedy zřejmé, že nelze vzít jednu veličinu – třeba úspory – a tu prohlásit za určující pro hodnocení dopadu na naše bohatství. Devizový kurz je pouze nominální veličina a jeho pohyby v delší perspektivě nemění výkonnost ekonomiky, ani její bohatství. Kurz nám může pomoci srovnat se s ostatními ekonomikami, jak si stojíme v daném okamžiku, ale samotné bohatství netvoří. Investora také zajímá především výnos jeho investice v procentech, nikoli měna, ve které vede své účetnictví. To, jak jsme bohatí, je dané jen tím, co jsme schopni vyrobit a vytvořit, nikoli tím, v jaké měně to počítáme.

Co takhle zbavit banky práva vytvářet peníze?

Přejít na diskusi

Top zprávy



Související zprávy


Diskuze k článku
comments powered by Disqus

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.