EPIF a MONETA. Dva podobné procesy, dvě různá řešení

Holding EPH nevstoupí se svou EPIF na pražskou burzu. GE Money Bank – nově jako MONETA Money Bank – ano a už 6. května. Analytici komentují rozhodnutí EPH z pohledu českého kapitálového trhu a označují jej za zklamání. Ale:

U transakcí velikosti EPIF a GE Money Bank je ve světě typické, že firmy, respektive jejich vedení a akcionáři, postupují při prodeji cestou takzvaného dual track. To znamená, že se souběžně připravuje proces IPO i přímý prodej strategickému, případně finančnímu investorovi. Není na tom nic ke kritizování, naopak je to ten nejlepší způsob, jak zvýšit pravděpodobnost úspěšné transakce. Příprava takového prodejního procesu je dlouhá a cestou se může stát mnoho věcí, které ji ovlivní.

Světové akciové trhy jsou cyklické a mohou se pro nové emise přechodně úplně uzavřít, bez ohledu na kvalitu firmy, která se chystala cenné papíry emitovat. Takové trendy zasáhnou i všechny regionální a národní burzy. Především v situacích, kdy by velká většina peněz měla do takové emise přijít od institucionálních investorů, je třeba sledovat globální cyklus nabídky akcií srovnatelných firem a poptávky především institucionálních investorů. Podle toho, a podle skutečného pre-marketingu (road shows) vůči investorům se pak stanovuje jak cenové pásmo, tak velikost emise. Tento proces je interativní a dokud se nezačne, jeho výsledek se nedá odhadnout.

Co se týče strategických a finančních investorů, na začátku prodejního procesu typicky s klientem jeho investiční banka připravuje seznam potenciálních investorů k oslovení. Tento seznam může v průběhu testování jejich zájmu doznat značných změn. O některé firmy mohou investoři mít menší zájem, i když firma jako taková je dobře řízená a zisková. Nicméně operuje třeba na trhu, který je sám o sobě malý a není strategický. To je případ GE Money Bank, nově MONETA Money Bank, dobře řízené banky, která přes svou velikost (a tomu odpovídající cenu) není ani mezi top třemi hráči na českém bankovním trhu. A Česká republika je z pohledu investorů do finančního sektoru již rozvinutým trhem s malým prostorem pro růst. 

Strategičtí investoři mohou také i přes počáteční zájem přehodnotit své preference, protože se jim vyskytne jiná, pro ně významnější akviziční příležitost, nebo se změní jejich vedení a s ním také strategie. Taková akvírující firma se zastaví uprostřed procesu vyjednávání a již najednou nic kupovat nechce. Může rovněž dojít k nedohodě mezi prodávajícím a kupujícím o jiných podmínkách transakce, než jen cena, především corporate governance (rozdělení odpovědnosti za řízení firmy), nebo prohlášení a zárukách prodávajícího. V některých případech transakci zkomplikují požadavky regulátorů, kteří převzetí schvalují, typicky antimonopolních úřadů nebo u finančních institucí centrálních bank. 

Všechno výše uvedené jsou transakční rizika, která jsou do velké míry mimo kontrolu prodávajícího. Není to tedy jen o maximalizaci ceny, ale i o maximalizaci pravděpodobnosti, že se celý obchod podaří. Z pohledu EPH, stejně jako GE Money Bank (MONETA Money Bank), je správné a normální, že vedou prodejní proces tímto způsobem.

Autorkou textu je Andrea Lauren, Managing Director Roklen Fin. Andrea 13 let pracovala jako investiční bankéřka v Londýně pro globální investiční banky JPMorgan a HSBC a měla na starosti M&A a IPOs pro střední Evropu. Andrea Lauren celkem svým klientům radila na více než 30 obdobných transakcích v celkovém objemu přes 25 miliard EUR.

Newsletter