Kdo je pro Trumpa? Prý ti, co teď tolik umírají


07:47 • 15. února 2016

Tagy: USA, volby, Trump

Bílý středostavovský muž. Tato socioekonomická skupina (nejen) ve Spojených státech doslova symbolizuje většinovou společnost. Většinu, kterou rozhodně nestíhá osud útisku, s nímž se vypořádávají minoritní socioekonomické skupiny. Většinu, která přece výtečně prosperuje a nepotřebuje zastání vlády ani přerozdělené peníze sociálních programů.

Myslel si to zjevně i Angus Deaton, čerstvý laureát Nobelovy ceny za ekonomii, i se svojí manželkou, taktéž badatelkou z Princetonu.  Jenže pak oba manželé zevrubně rozebrali příslušná data a, jak dnes nobelista přiznává, údivem „spadli ze židle“. Bělošští američtí muži středoškolského vzdělání jsou na tom totiž mnohem hůře, než by si kdokoli pomyslel. Čelí dramaticky rostoucí míře úmrtnosti. Tento ukazatel se v jejich případě rapidně navýšil mezi lety 1999 a 2013, po dvou desetiletích strmého poklesu. Přitom takové navýšení nevykazuje žádná jiná socioekonomická skupina ve vyspělém světě. Ani černoši, ani hispánci, ani Evropané.

Půlmilion, který mohl žít

Konkrétně platí, že míra úmrtnosti bělochů ve věku mezi 45 a 54 lety rostla mezi lety 1999 a 2013 tempem půl procenta ročně, a to z 381,5 na 415,4 úmrtí na 100 tisíc obyvatel. Deaton se svojí manželkou, Anne Caseovou, také spočítali, že během této etapy nárůstu úmrtnosti zemřelo celkem 488 500 Američanů, kteří by jinak žili, pokud by pokračoval trend typický pro období před rokem 1999. Tehdy příslušná míra úmrtnosti klesala, od sedmdesátých let zhruba dvouprocentním tempem ročně.

Deaton však „spadl ze židle“ ještě podruhé. To když popsané šokující zjištění odmítly zveřejnit hned dva prestižní vědecké časopisy, Journal of the American Medical Association a New England Journal of Medicine. Že prý nárůst úmrtnosti bílých mužů ve své studii dostatečně nevysvětlili. „To je, jako kdybych volal hasiče, že hoří dům, a oni se zeptali, co je příčinou požáru,“ kroutí hlavou Deaton. „A kdybych pokrčil rameny, že netuším, oni by odvětili, že nemohou přijet, dokud jim ten důvod nesdělím.“

Běloši středního věku teď hodně umírají. Proč?

Studie dua princetonských vědců důvod vlastně spíše jen naznačuje. Může jít o zhoubný vliv zneužívání léků či omamných látek či nezřízené konzumace alkoholu a souvisejících jaterních onemocnění. Ve hře jsou také sebevraždy. Deaton však naznačuje ještě něco. A sice možnost ničivého vlivu dlouhá léta neutěšené ekonomické situace ve Spojených státech. S tou se mohou hůře vypořádávat právě bílí muži, kteří historicky nejvíce – a kdysi i téměř výhradně – těžili z hospodářského rozkvětu nyní nejsilnějšího světového hospodářství. Proto, když je teď stagnace středních tříd a ekonomická krize připravuje o perspektivu, zažívají hlubší propad než příslušníci jiných socioekonomických skupin, kteří se nikdy tak výsostnému postavení netěšili. Pád z větší výšky prostě víc bolí. Po pádu, tam dole v bezútěšných hlubinách – bez perspektivy a bez práce –, pak kdekdo sáhne po alkoholu nebo lécích. A ještě pravděpodobněji možná právě zástupce většiny, který svoji bezútěšnou situaci pochopitelně nemůže zdůvodnit příslušností k nějaké utiskované či diskriminované menšině.

Struny frustrace?

Však jsou již také Deatonovy závěry využívány v politickém boji. Jeden z konzervativních serverů doprovodil text o zmíněné studii chytlavým titulkem, že prý Obamova chybná ekonomická opatření pomohla zabít takřka půl milionu bělochů středního věku.

To list Washington Post to bere z poněkud jiného konce. Právě běloši se středoškolským vzděláním jsou prý častými sympatizanty Donalda Trumpa, který je zatím nejsilnějším republikánským kandidátem na prezidenta. Trumpovo volební motto „Make America Great Again“ také prý nejvíce rezonuje právě u těch, jejichž životní perspektiva se zhoršila nejvýrazněji.

Platí, že lidé s pouze středoškolským vzděláním na tom nebyli nikdy hůře než dnes. Ještě v roce 1979 vydělávali jen o 35 procent méně než ti s vyšším vzděláním. V roce 2013 už ten samý rozdíl činil 80 procent. To vše vyplývá z čísel sanfranciské Federální rezervní banky, která Washington Post cituje.

Trump podle listu hraje na struny frustrace právě bělochů s nižším vzděláním, když z jejich strádání viní imigranty. A že prý Trumpův úspěch nelze pochopit, pokud nejdříve neporozumíme, odkud se frustrace jeho příznivců berou.

Ale co když jsme jejich zdroj už zmínili? I nejzarytější Trumpův odpůrce přece může uznat, že i porouchané hodiny ukazují dvakrát denně správný čas.

Svobodně z „Ostrova svobody“

Může mít Trump s imigranty pravdu? Berou Američanům práci? Abychom mohli odpovědět, vydejme se na Kubu. A o téměř šestatřicet let nazpět. Dne 20. dubna 1980 kubánský vůdce Fidel Castro vyhlásil, že všem Kubáncům, kteří si to budou přát, umožní svobodně opustit „Ostrov svobody“, aby se mohli vydat k břehům Spojených států. Do září 1980 využilo možnosti na 125 tisíc Kubánců. Do Miami odplouvali z kubánského přístavu Mariel – proto se jim říká „Marielitos“. Ekonomové dodnes zkoumají, jak imigrační vlna „Marielitos“ ovlivnila miamský pracovní trh.

Do zkoumání se nejprve, v roce 1990, pustil ekonom David Card. Ve své studii – dnes již „klasice“ mezi pracemi na imigrační téma – dospěl k závěru, že přistěhovalecká vlna z přístavu Mariel neměla jakkoli zásadní dopad na pracovní trh v Miami, přesto že ten musel takřka ze dne na den absorbovat obrovské množství imigrantů. Mzdová úroveň v Miami se nesnížila. Beze změny zůstala i nezaměstnanost, a to i mezi pracovníky s nízkým vzděláním. Závěry Cardovy studie se tak staly vítaným argumentem zastánců imigrace.

Čtvrtstoletí po vydání Cardovy studie se na případ „Marielitos“ zaměřil harvardský ekonom George Borjas. Miamský trh práce počátku 80. let analyzoval zevrubněji a detailněji než Card – a hle, tehdejší imigrační vlna má náhle úplně jiný význam. Borjas si ve své studii, publikované v září 2015, všímá zejména toho, že podstatná část „Marielitos“ měla nízkou kvalifikaci. Asi 60 procent z nich nedosáhlo ani středoškolského vzdělání. Jen desetina pak disponovala vysokoškolským diplomem. Takže zatímco imigrační vlna z přístavu Mariel zvýšila nabídku na pracovním trhu v Miami „jen“ o osm procent, počet lidí s nedokončeným středoškolským vzděláním tam v řádu několika měsíců vzrostl hned o pětinu!

Borjas na rozdíl od Carda analyzuje právě dopad přistěhovalecké vlny z Kuby na specifickou skupinu obyvatel Miami s nedokončeným středoškolským vzděláním. Zjišťuje, že jejich mzdy dramaticky poklesly. A to absolutně i relativně, vůči lidem s dokončeným středoškolským, nebo dokonce s vysokoškolským vzděláním. Borjas odhaduje, že mezi lety 1979 a 1985 klesly mzdy dané skupiny obyvatel Miami o téměř třetinu – právě vlivem imigrační vlny z přístavu Mariel.

Tohle má Trump podložené

Jinými slovy, zatímco imigrace nemusí být ničivá pro pracovní trh hostitelské země jako celek, některé užší socioekonomické v jeho rámci evidentně ohrožuje. Obava bílých amerických mužů se středoškolským vzděláním tedy nemusí být tak úplně planá. Sympatizují s Trumpem, neboť ten vysílá přesvědčivý signál, že se jich zastane. Při znalosti Borjasovy studie přitom už nelze Trumpův postoj označit za nepodložený populismus. Zrovna toto podložené to má.

Borjasovy ani Deatonovy závěry nemusí být mnoha lidem po chuti. Je to ale popis reality od nejrenomovanějších jmen v oboru. Bylo by skandální, pokud by jejich politická třaskavost byla skutečným důvodem opakovaně zamítnuté publikace v akademickém žurnálu, jako se to stalo Deatonovi. Čím déle se bude stávající establishment – jak politický, tak akademický, ale i mediální – schovávat před nepříjemnými fakty, či je nevěrohodně zpochybňovat, tím větší podpoře veřejnosti se lidé Trumpova ražení nakonec budou těšit. A platí to pochopitelně nejen pro Spojené státy, ale třeba i pro evropské země, včetně České republiky.

Vyšlo v tištěném Finmagu. 

Napsat autorovi RSS

Lukáš Kovanda, Ph.D., je hlavní ekonom finanční skupiny Roklen. Přednáší na Vysoké škole ekonomické a Vysoké škole ekonomie a managementu, působí jako ekonomický expert Platformy pro internetovou ekonomiku a zasedá ve správní radě think-tanku Prague Twenty, jejž dříve vedl z pozice výkonného ředitele. Je autorem řady populárních i odborných ekonomických článků. V minulosti působil jako ekonomický konzultant, dále jako hlavní analytik časopisu Týden a deníku Lidové noviny. Řídil redakci ekonomického týdeníku Profit. Publikoval víc než stovku osobních rozhovorů s předními světovými finančníky a ekonomy včetně mnoha laureátů Nobelovy ceny. V roce 2009 vyšla jeho první kniha Příběh dokonalé bouře a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o finanční krizi, v roce 2011 pak navazující Příběh dluhové smršti a hovory (nejen) s laureáty Nobelovy ceny o dopadech finanční krize. V roce 2012 vydal „učebnici pop-ekonomie“ s názvem Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé, která se dočkala i slovenského překladu. O rok později mu vyšla další pop-ekonomická kniha Proč si ženy přitažlivost koupit nemohou, a muži ano. V roce 2014 na Slovensku vydal knihu Šťastie je krásna věc

Přejít na diskusi

Top zprávy



Související zprávy


Diskuze k článku
comments powered by Disqus