Hotovost? Nezlobte se, ale tu my nepřijímáme

Už i v sousedním Německu se začínají objevovat podniky, které odmítají hotovost. Proč? A je to vůbec legální? A můžeme totéž očekávat i u nás?

Němci jsou ve vztahu k hotovosti velmi konzervativní národ a své mince a bankovky doslova milují. Přesto však už i u nich můžete narazit na podniky, kde s hotovostí nepořídíte. Tak třeba kavárna Public Coffee Roasters v Hamburku. Na první pohled tu vypadá vše úplně normálně, jen u pokladny najdete upozornění, že „platba možná jen kartou“. Podobné případy známe již z Číny. Jenže v Německu, zemi, kde stále značný počet lidí upřednostňuje hotovost, to vypadá spíš jako provokace. Nebo ne?

Je německá marka minulostí? Nikoliv, v oběhu jich jsou stále miliardy!

„Nechceme společnost poučovat nebo Německu vysvětlovat, že hotovost nemá smysl. Pro nás je to jednoduše velmi výhodné,“ říká podle německého serveru Frankfurter Allgemeine sedmadvacetiletý Argin Keshishian, který spolu se svým bratrem kavárnu provozuje.

Jistě, hotovost má svoje výhody. Tak například anonymitu. Nikdo nemůže sledovat, co kdy a kde v hotovosti zaplatíte. Argumenty, že právě to využívají kriminální živly, možná nejsou zas až tak opodstatněné vzhledem k tomu, že k trestné činnosti lze dnes zneužít snad téměř vše. Nad hotovostí v oběhu navíc nemá nikdo kontrolu a nemůže ji (zatím) stáhnout či zakázat.

Hotovost u mnohých rovněž pomáhá dodržovat určitou disciplínu. Když vidíte mizet bankovky z peněženky, utratíte méně, než když platíte penězi z virtuálního konta – podle průzkumu společnosti Dun & Bradstreet v průměru dokonce o 12 až 18 %.

Budoucnost je tu: Elektronicky už brzy zaplatíme všude

Placení kreditkou? Utrácíme příliš. A za špatné věci

Drahá hotovost

Ale pro Keshishiana převažují naopak výhody vyloučení hotovosti z jeho byznysu. „Placení hotovostí stojí každého zaměstnance půl hodiny denně, a to jsme vnímali jako dost nesmyslné,“ říká. Navíc náklady na hotovost nejsou pro maloobchod zanedbatelné. V obchodech je například třeba držet velké množství hotovosti. To vyžaduje instalaci nákladné bezpečnostní techniky. Podniky se pak navíc pojišťují proti krádeži či si platí služby, které hotovost přivážejí a odvážejí v pancéřovaných vozech. Za uskladněné peníze navíc nejsou žádné úroky, což v současném prostředí nízkých úrokových sazeb již není zas až takový problém. Ale i všednodenní věci, jako jsou třeba chyby při vracení peněz, způsobují další náklady. Pracovní doba potřebná jen na správu hotovosti přitom není zrovna zanedbatelná. Studie berlínské vysoké školy Steinbeis-Hochschule vyčíslila s tím spojené ztráty v maloobchodě jako celku na 6,7 miliardy eur.

Lukeš (Mastercard): Bezhotovostní ekonomika je otázkou času

Žádná hotovost, žádné bakterie

Další výhodou bezhotovostního placení je podle Keshishiana hygiena. Například výzkum New York University objevil, že na každé bankovce se nachází až 3000 různých typů bakterií. A stovky z nich se přenáší ve chvíli, kdy bankovka mění svého majitele. Britští výzkumníci zase zjistili, že na šesti procentech bankovek se nachází asi tolik bakterií E. coli jako na jednom záchodovém prkénku. Na druhou stranu, vědci z Essenu jsou toho názoru, že tento fakt nepředstavuje pro člověka žádné přímé nebezpečí, navíc by se bakterie z peněz nejprve musely dostat do lidského organismu. A měděné mince dokonce prý bakterie zabíjí.

Černé peníze nechceme

Třetím důvodem pro nepřijímání hotovosti je pro Keshishiana morální argument. „Právě v gastronomii se s černými penězi děje mnoho nepřístojností. Na tom se nechceme podílet,“ říká majitel kavárny. S tím souvisí také čtvrtý důvod. „Ušetříme si díky tomu spoustu bolehlavů s finančním úřadem a naším daňovým poradcem,“ říká Keshishian.

Zákazníky to neodradí

Zákazníci to podle něj berou velmi pozitivně. Pouze tři hosté prý raději odešli, než aby museli platit kartou. Keshishian ostatně věří, že se bezhotovostní platby v Německu prosadí. „Když člověk zváží všechny výhody a oprostí se od problematiky ochrany dat, pak je to výrazně lepší než platby v hotovosti.“ A kdo by se přeci jen chtěl za každou cenu zbavit hotovosti, tak také může – ovšem jen na spropitném.

Je to vůbec legální?

Právně vzato je vyloučení hotovosti v obchodě přitom zcela legální. V Německu platí princip smluvní svobody. Ten umožňuje zúčastněným, v tomto případě kavárně a jejímu zákazníkovi, svobodně si určit obsah svého obchodu. Je proto tedy možné domluvit se na určitém druhu platby, nebo jej naopak z obchodní transakce vyloučit.

Stejně tak některé kiosky nebo pekárny naopak nepřijímají žádné platební karty. Benzínky a jiné obchody zase nepřijímají bankovky v nominální hodnotě 500 eur. Podle německého maloobchodního spolku však omezování způsobu placení není zas až tak časté, neboť není v zájmu samotných retailových obchodníků se tímto způsobem připravovat o obchody.

U velkých bankovek často jednotlivé obchody nemohou ručit za to, že budou mít v zásobě dostatek drobných na vrácení, a proto je někdy vůbec nepřijímají. Na druhou stranu, placení příliš velkým počtem mincí zase výrazně zpomaluje provoz. Na to dokonce existuje evropské nařízení, podle kterého není žádný retailový obchod povinen přijmout více než 50 mincí v rámci jedné platby.

Pozor! Studie MMF prý radí, jak a proč zrušit hotovost

Všeobecné omezení hotovostních plateb přímo zákonem, o čemž se diskutuje v současné době na úrovni EU a k čemuž již některé země přistoupily, je však z právního hlediska vnímáno spíše negativně. Například bývalý předseda německého ústavního soudu Hans-Jürgen Papier poukázal na rozpor těchto tendencí s již zmíněným principem smluvní svobody. Na druhou stranu, stížnosti ohledně práva na placení v hotovosti v případě televizních a rozhlasových poplatků u veřejnoprávního vysílání byly již v minulosti několikrát zamítnuty.

Můžeme totéž očekávat i u nás?

V České republice by však podnik s podobným přístupem, jaký zaujala uvedená hamburská kavárna, neuspěl. Podle současné české legislativy totiž podniky hotové peníze přijímat musí. „Obchod v Česku musí umožnit platbu v hotovosti v korunách, nelze pouze přijímat karty,“ řekl serveru Roklen24 Aleš Terš, advokát PricewaterhouseCoopers Legal.

Newsletter