Od Obamovy inaugurace až do konce roku 2012 se sazby federálních daní z příjmu fyzických osob nezměnily. Avšak nejvíce vydělávající jedna tisícina Američanů snížila své odvody v průměru z 20,9 procenta až na 17,6 procenta. Naopak horní jedno procento, s výjimkou těch úplně nejbohatších, přešlo z podprůměrné hranice 24 procent lehce nad tuto hranici.
„Máme dva různé daňové systémy, jeden pro normální pracující a jiný pro ty, kteří si mohou dovolit sofistikované daňové poradenství,“ řekl Victor Fleischer, profesor práva na univerzitě v San Diegu, jenž studuje průsečík daňové politiky a nerovnosti. „Na samém vrcholu distribuce příjmů efektivní sazba daně klesá v rozporu se zásadami progresivního systému daní z příjmů.“
Obchodní skupiny reprezentující Bermudskou pojišťovnu, které pan Loeb pomáhal zakládat, strávily několik posledních měsíců prosením IRS o změkčení navrhovaných pravidel, které by jinak příliš přiškrtily hedge fondy.
Hlavní průmyslová skupina zastupující soukromé kapitálové fondy utratí stovky tisíc dolarů každý rok za lobbování takových otázek, jako je například „přenesení zájmu,“ dědečka daňových mezer na Wall Street, jenž umožňuje správci fondu zaplatit daň z kapitálových výnosů spíše než standardní a vyšší daňovou sazbu z podílu příjmu na provozu fondu.
Blíží se na trhy bouře? Napoví domy, klenoty i eskort
Rozpočtová dohoda, kterou Kongres schválil v říjnu minulého roku, umožňuje IRS vybírat nezaplacené daně z velkých partnerství na podnikové úrovni. To je mnohem jednodušší díky ustanovení, kdy zákonodárci vklouznou do obchodu na poslední chvíli, dřív než se stačí mnozí lobbisté mobilizovat. Ale i tato nová pravidla jsou poměrně slabá. Zákon navíc nabyde účinnosti až v roce 2018, což dává bohatým mnoho času na případné oslabení tohoto zákona.
Krátce poté, co prošlo toto ustanovení, Asociace fondů (průmyslová skupina, která představuje prominentní hedgeové fondy, jako jsou DE Shaw, Renaissance Technologies, Tiger Management a Third Point) se začala setkávat se členy Kongresu a diskutovat s nimi o seznamu přání úprav. Zakladatelé těchto fondů darovali nejméně 500 000 dolarů kandidátům na prezidentský úřad. Během Obamova prezidentování vyrostla asociace v jednu z nevýznamnějších obchodních skupin ve Washingtonu utrácející. Ročně přes čtyři miliony dolarů za lobbing.
Primárním cílem byla dědická daň. Na začátku devadesátých let Kalifornská rodinná kancelář jmenovala výkonnou ředitelkou Patriciu Soldanovou, aby začala lobovat ve prospěch bohatých rodin tuto daň zrušit, což by jim nejen ušetřilo peníze, ale usnadnilo by to také zachování obchodního impéria při dědění z jedné generace na druhou. Tato myšlenka se tehdy zdála nerealistická vzhledem k tomu, že by se tím pomohlo pouze bohatým Američanům. Ale snaha Soldanové položila základy pro jednoroční zrušení daně v roce 2010.
Daň byla obnovena, ale v současné době se vztahuje pouze na páry odkazující svým dědicům alespoň zhruba 11 milionů dolarů. To je o mnoho více než hranice 1,2 milionu, která se uplatňovala v době, kdy Soldanová započala svou kampaň. Tento rozdíl ovlivnil v loňském roce zhruba 5 200 rodin.
„Pokud by mi někdo řekl, že budeme tam, kde jsme dnes, nikdy bych Vám to nevěřila,“ říká Soldanová v rozhovoru.
Některé z největších vítězství jsou sotva známé mimo ostrovní svět bohatých a jejich finančních manažerů. V roce 2009 se Kongres rozhodl požadovat, aby se investiční partnerství, jako jsou hedgeové fondy, musely registrovat u Komise pro cenné papíry. Částečně také proto, aby regulátoři měli lepší přehled o rizicích, která představují pro finanční systém.
Někdy nastavená pravidla neplatí pro všechny stejně. Jak bohatí Američané proklouzávají daňovým systémem?
Zveřejnil(a) Roklen24 dne 1. únor 2016
V létě 2009 několik manažerů rodinných kanceláří utvořili skupinu zvanou „Soukromá koalice investorů“ za účelem vystupovat proti tomuto návrhu. Koalice získala výjimku na základě reformy Dodd-Frank, poté strávila značnou část příštího roku přesvědčováním SEC, aby přijala jimi prosazovanou definici „rodinné kanceláře.“
Výsledná skulina byla tak rozsáhlá, že hedgeový fond pana Sorose ušetřil 24,5 miliardy dolarů převedením do rodinné kanceláře. Manažer investiční fond Stanley Druckenmiller, bývalý obchodní partner pana Sorose, udělal pochopitelně to samé.
Sorosova rodina, která obecně podporuje demokraty, se zavázala podpořit nejméně jedním milionem dolarů letošní prezidentskou kampaň. Pan Druckenmiller, který má zase raději republikány, dal o něco více než 300 tisíc dolarů třem různým prezidentským kandidátům.
Slide z prezentace na výročním zasedání Soukromé koalice investorů roku 2013 připisoval úspěch několika schůzkám se členy Senátního bankovního výboru, Komise pro finanční služby, kongresovými zaměstnanci a personálem Komise pro cenné papíry. „Dostali jsme většinu z toho, co jsme chtěli, a i něco navíc, co jsme ani nepožadovali,“ zní citace z dokumentu.
Prezident Obama učinil prioritou boj proti daňovým únikům bohatých. V roce 2010 podepsal legislativu usnadňující identifikaci Američanů, kteří si ulívají aktiva na švýcarských bankovních účtech a na Kajmanských ostrovech. Jeho IRS svolalo Global High Wealth Industry Group, známé hovorově jako „ komando bohatství“, které kontroluje výnosy Američanů s příjmy nejméně 10 milionů dolarů ročně.
Ale zatímco tato opatření pomohla vládě získat miliardy, úsilí agentury bylo označeno za skandál, politický tlak a snahu o zvýšení příjmů federálního rozpočtu. Mezi rokem 2010 (rok předtím než Sněmovnu reprezentantů ovládli republikáni) a rokem 2014, rozpočet IRS klesl o téměř 2 miliardy dolarů, tudíž o téměř 15 procent. To IRS přinutilo snížit počet zaměstnanců na vyšších úrovních z asi 23 000 na přibližně 5 000.
Politickou výzvou se pro agenturu stal rok 2013, poté, co agentura uznala, že se zaměřila na konzervativní neziskové organizace v hodnocení politické činnosti skupin osvobozených od daně. V důsledku kontroverze vysocí úředníci agenturu opustili.
Několik bývalých úředníků IRS, včetně Marcuse Owense, který kdysi stál v čele jedné z divizí, řekl, že spor vážně poškodil ochotu agentury vyšetřovat další daňové poplatníky.
„V určitých oblastech činnost IRS polevila,“ řekl Owens a dodal, že jeho bývalé oddělení, které drží dohled nad penězi využívané charitami a neziskovými organizacemi pro další politické kampaně, bylo zdecimováno.
Skupiny jako „FreedomWorks“ a „Američané pro daňovou reformu“, které jsou financovány bohatými rodinami a velkými podniky, byly vyzvány ke slyšení u komisaře IRS. Tyto skupiny jsou podporovány hlubokými kapsami advokátských skupin, jakou je Club for Growth, jenž primárně vystupovala proti republikánům, kteří hlasovali ve prospěch vyšších daní.
V roce 2014 fond Club for Growth Action nashromáždil více než 9 miliónů dolarů a mnoho z toho poskytl kandidátům, jenž jsou kritičtí vůči IRS. Zhruba 60 procent z peněz, které fond získal, pochází od pouhých 12 dárců, včetně pana Mercera, který dal v posledních pěti letech do fondu 2 miliony dolarů. Pan Mercer a jeho nejbližší rodiny také darovali více než 11 milionů dolarů na podporu senátora Texasu Teda Cruze, jenž je otevřeným kritikem IRS a významným kandidátem na prezidentský úřad.
Další prominentní dárce je pan Yass, který pomáhá provozovat obchodní firmu nazvanou Susquehanna International Group. Ten daroval v září na činnost Club for Growth Action 100 000 dolarů. Pan Yass slouží na palubě liberálnosti Cato Institute a stejně jako pan Mercer zastává názor omezeného dohledu vlády, což částečně motivuje jeho politickým výdaje.
Ale Yass může mít také větší než jen pasivní zájem na vytvoření politického prostředí, jež nebude svědčit IRS. Skupina Susquehanna, jejímž ředitelem je Yass, je v současné době obviňována IRS, že její pobočka v roce 2007 efektivně repatriovala více než 375 miliónů dolarů příjmů z dceřiných společností se sídlem v Irsku a na Kajmanských ostrovech. Dceřiná společnost převedla v pozdějších letech peníze zpět do Spojených států a zaplatila za ně daně z dividend. IRS tvrdí, že by normálně zaplatila obvyklou sazbu daně z příjmů, tudíž v řádu o několik desítek milionů dolarů více.
V červnu Yass daroval více než 2 miliony dolarů senátorovi v Kentucky Randu Paulovi, který volal po zdanění všech příjmů v paušální výši 14,5 procenta. Tato změna by sama o sobě ušetřila bohatým podporovatelům, jako je pan Yass, miliony dolarů.
Senátor Rand Paul navrhl jít ještě dále, IRS nazval „loupežnickou agenturou“ a v roce 2013 sepsal petici vyzývající k daňové rovnosti. „Ať už je to tedy vyřešeno,“ píše se v petici, „my, níže podepsaní, požadujeme okamžité zrušení Internal Revenue Service.“
Ale i v případě, že by kampaň byla pouhopouhým výstřelem do vzduchu, budou nejbohatší daňoví poplatníci i nadále využívat výhod, jenž se nedostávají ostatním.
Pro ultra-bohaté „je náš daňový řád jako děravý sud,“ řekl J. Todd Metcalf, daňový poradce šéfa demokratů na finančním výboru Senátu. „Dokud neucpeme každou jednotlivou díru nebo nezískáme nový sud, bude nám neustále protékat.“
