Šest revolučních nápadů, jak vylepšit dnešní demokracii

O zastupitelské demokracii se začalo říkat, že je v krizi snad už v době, kdy vznikla. Současní politici jsou za to, co dělají, kritizováni ze všech stran. Krajním levicovým řešením je vyměnit politiky za anarchokomunismus, krajním pravicovým řešením za anarchokapitalismus. Existuje ještě něco mezi tím? Několik možných vylepšení dnešního systému demokracie představil server Listverse.

  1. Geniokracie

Bývalému automobilovému závodníkovi Claudovi Vorilhonovi, který si říká Rael, se vůbec nezamlouvá ta dnešní mediokracie. V jeho pojetí to však znamená nikoli vládu médií, ale vládu průměrných. Průměrný volič má jen průměrné IQ, proto volí průměrné politiky, a pak to vypadá, jak to vypadá.

Proto Rael navrhuje selektivní demokracii – geniokracii, tedy vládu géniů. Volební právo by měly mít jen osoby s IQ nad 110 a ucházet se o politické funkce by mohli jen lidé s IQ alespoň 150. Myslitel Rael, který má i vlastní raeliánskou církev, jejíž členové věří v UFO, to však prý nevymyslel sám. Údajně tento systém viděl fungovat na planetě jménem Elohim, kterou měl tu čest navštívit.

  1. Futarchie

Jedním z důvodů, proč podle ekonomů teorie veřejné volby funguje soukromý sektor lépe než ten veřejný, je rozdílná povaha jejich cílů. Zatímco soukromé subjekty jednoduše sledují zisk, veřejný sektor by toho měl sledovat tolik, že vlastně neví, kde začít. Proto navrhl ekonom Robin Hanson vytvářet hospodářskou politiku za pomoci tzv. predikčních trhů. Takovou formu vládnutí nazval futarchie.

Futarchie by fungovala tak, že lidé by nejprve klasicky zvolili politiky reprezentující určité hodnoty a cíle, které je potřeba sledovat. A v druhém kole by sázeli na to, která opatření by v tomto záměru dosáhla nejlepšího výsledku, přičemž opatření s nejvíce hlasy by se pak realizovala. Ovšem podmínkou proto, aby byl odhad obyvatel lepší než odhad vládních expertů, je využití ziskového motivu, který tak skvěle funguje v soukromém sektoru; lidem, kteří by vsadili na přijatá opatření, by byly vyplaceny výhry. Tak by byla zajištěna jejich motivace investovat do co nejlepšího odhadu.

  1. Demarchie

Podle Johna Burnheima si voliči systematicky vybírají tak příšerné politiky, že by snad bylo lepší, kdyby nám vládli zcela náhodně vybraní lidé. Proto navrhl vyzkoušet systém demarchie – zkrátka by se vylosovalo pár osob, kterým by poté byly svěřeny rozhodovací pravomoci. Tím by se podle Burnheima omezil vliv zájmových a lobbistických skupin, což je podle něj jeden z největších problémů zastupitelské demokracie.

  1. Tekutá demokracie

Další alternativou k zastupitelské demokracii je tzv. tekutá demokracie, která se těší velké oblibě hlavně u pirátských stran. V tomto systému hlasují všichni voliči o všech otázkách přímo; neexistují tedy žádní volení politici. Přirozeně však není možné, aby každý všemu rozuměl. Proto je voličům dána možnost delegovat svůj hlas v jednotlivých otázkách či celých oblastech na určitou osobu, kterou v tomto ohledu považují za kompetentní.

  1. Meritokracie

Tekutá demokracie může částečně dospět do sytému meritokracie, kde mají rozhodování v určitých oblastech na starosti zkušení experti. Meritokracie jakožto ideologie vychází z toho, že odměny by se měly distribuovat podle výkonu – schopností, úsilí, aktivity a zájmu. Meritokracie jakožto forma vlády pak prosazuje, aby byly podle stejných kritérií rozdělovány i funkce a rozhodovací pravomoci.

  1. Distribuovaná vláda

Někteří považují za největší problém dnešní demokracie příliš centralizovanou byrokratickou vládu, která je anachronismem z doby, kdy byla doprava a komunikace na dálku ještě značně nákladná. Proto navrhují rozbití centrálních institucí a co nejvyšší decentralizaci státní správy. Vládní úředníci by měli zůstat ve svých domovských oblastech a komunikovat mezi sebou jen na dálku. Tak by byli nuceni trávit čas nikoli v zasedacích místnostech, kde ztrácejí pojem o reálných problémech lidí, ale se svými voliči.

Rovněž financování veřejného sektoru by se mělo decentralizovat. Daně by se tak vybíraly na úrovni nejnižších správních celků a tam by také zůstaly. Poplatníci by si pak sami zvolili, na co chtějí, aby byly jejich peníze použity.

Newsletter