V americkém Kongresu to vřelo. Ministryně spravedlnosti Loretta Lynchová udělala ve středu 13. července na členy kongresové komise, kteří si ji předvolali ke slyšení ve věci jejího rozhodnutí nestíhat Hillary Clintonovou ohledně jejího nelegálního a nezabezpečeného domácího serveru, dlouhý nos. Její perfektně nacvičené kolovrátkové představení, pečlivě připravené nejlepšími právníky, během kterého neodpověděla přímo na jedinou položenou otázku, komisi viditelně šokovalo.
Její “vysoká kariéra” započala v roce 1999 jejím jmenováním do funkce státní zástupkyně východního okrsku města New York prezidentem Billem Clintonem, aby ji pak v roce 2014, měsíc poté, co FBI oznámila zahájení vyšetřování soukromého serveru Hillary Clintonové, prezident Obama jmenoval do funkce ministryně spravedlnosti. (ano, a pak se dva roky čekalo, než Clintonová odevzdá vládní e-maily, které měly podle zákona být ve vlastnictví ministerstva zahraničí, ale místo toho se povalovaly na jejím soukromém nelegálním a nezabezpečeném serveru u Clintonů doma ve sklepě a v cloudu jedné malé a nic netušící IT firmy v Connectitutu). K jejímu potvrzení ve funkci Senátem došlo až po mnoha podivných komplikacích a zdrženích v dubnu 2015, kdy už aféra kolem serveru několik měsíců probublávala pod hladinou pozornosti korporátních médií.
Přestože ředitel FBI James Comey před několika dny dopodrobna vysvětlil, že se jednalo o prokázanou extrémní nedbalost ze strany Hillary Clintonové, její stíhání nedoporučil, protože FBI nedokázalo kriminální úmysly. Doslova řekl, že “žádný rozumný státní zástupce by stíhání nedoporučil”, kterýžto výrok způsobil další vlny spekulací.
Švejkováni II. Jak šéf FBI James Comey znemožnil Hillary
K rozhodnutí o nedoporučení stíhání Clintonové v případu, který FBI vyšetřovala zhruba rok, dospěl se svou komisí po pouhých dvou dnech od jejího sobotního výslechu, tedy neděli a pondělí 4. července (státním svátku), v úterý 6. července dopoledne. Tento podivuhodný časový sled byl veřejně kritizován významnou republikánskou osobností a bývalým starostou New Yorku, Rudim Giulianim, jehož energizující projev byl zakončen provoláním: “And let’s make America ONE again!”
Ministryně spravedlnosti Lynchová, sama soudkyně, odolávala obrovskému náporu otázek kolovrátkovým stylem, kdy se umně proplétala otázkami pomocí několika pečlivě připravených a nacvičených právnických frází a repetitivnim odvoláváním se na ředitele FBI Jamese Comeyho a jeho zprávu. Kongresmani se nevěřícně ptali, zda zprávu vůbec četla, a dočkali se pouze další větší než malé dávky stejných frází. Udržela vážnou tvář i ve chvílích, kdy se chmurný oblak prozření a pravdy rozprostřel nad celou šokovanou komisí: takhle se láme právo v přímém přenosu. Jeden si připadá jako doma.
Celkový dojem, který vyjádřil jeden z členů komise, byl, že se vyhýbá zodpovědnosti, a že její ostudné setkání s Billem Clintonem ve Phoenixu na letišti minulé pondělí mohlo být přesně takto naaranžováno, aby se mohla ze své osobní zodpovědnosti vyvléknout. Její následné veřejné prohlášení, že se bude řídit doporučením FBI, které učinila bez znalosti spisu, ji tak vyvázalo ze zodpovědnosti, aniž by se musela vyloučit kvůli podjatosti. Fakt, že toto prohlášení (o respektování doporučení FBI) vydala pouhé dva dny po svém pondělním setkání s Billem Clintonem a tři dny před sobotním výslechem Hillary Clintonové, aniž by znala obsah spisu a závažnost předložených zjištění, ukazuje, že tedy nekonala svou povinnost státního zástupce a snaží se vyhnout zodpovědnosti za « rozhodnutí ».
Švejkováni po americku aneb jak to koulí Hillary
Lynchová neodpověděla na téměř žádnou otázku, dokonce v podstatě odmítla zodpovědět (opakování stále stejných frází není možno považovat za odpověď) na zcela jednoduchý dotaz, zda je legální či nelegální lhát pod přísahou. Vysoce postavený a vysoce frustrovaný republikánský kongresman Jason Chaffetz, který tento dotaz položil, vypadal, ač jako vždy velmi distingován, že se o něj pokouší náhlá příhoda srdeční.
Začíná to skoro vypadat, jako by na svůj post byla tato dáma, oslavovaná jako první afro-americká ministryně zahraničí v americké historii, Obamou dosazena záměrně, a toto divadlo je její životní rolí. Možná tu přípravu ale přepískla – odmítnout odpovědět na základní legislativní dotazy zavání pohrdáním kongresovou komisí a arogantním výsměchem do obličeje všem, kteří byli v minulosti odsouzení (a někteří sedí ve vězení) za prohřešky mnohem, mnohem menší. Americký Kongres ovšem na takové švejkování neni zvyklý, a tak se možná můžeme těšit na pokračování.
