Snem snad všech fotbalových fanoušků je vlastnit svůj oblíbený klub a po zápase zajít na pokec za hráči do kabiny. Díky rozvoji finančních trhů už člověk nemusí být multimilionářem na to, aby mohl mít alespoň část nějakého klubu. V poslední době se totiž desítky z nich rozhodly své akcie obchodovat veřejně. Dlouhodobě nízké úrokové míry dovolují i profesionálním investorům vyhledávat alternativní investice, mezi které patří i nákup akcií sportovních týmů.
STOXX Europe Football Index (zkratka FCTP) lze označit za nejdůležitější „fotbalový“ index, zahrnuje totiž 22 veřejně obchodovaných klubů. Mezi jeho známější komponenty patří například Ajax, AS Řím, Borussia Dortmund, Celtic Glasgow či poslední neúspěšný finalista Ligy mistrů, Juventus Turín. Výkon indexu lze ale porovnat spíše s výsledky českých fotbalových klubů – tak nějak to není ono. Zdaleka nekopíruje trajektorii například Dow Jones indexu. Pětiletého maxima dosáhl v lednu 2011 při ceně 160 dolarů za akcii, o rok později byla však jeho hodnota téměř poloviční, tj. 84 dolarů, okolo které se pohybuje dodnes.
Ani většina komponentů si, logicky, nevede nijak dobře. Světlou výjimku představuje Juventus, který dokázal přetavit svůj sportovní úspěch do razantnějšího vzestupu hodnoty svých akcií. Na začátku ledna dosahovaly hodnoty 22 centů, v polovině dubna byly na 33 centech, které odpovídají letošnímu maximu. Dnes se obchodují na zhruba 29 centech. Největšího růstu se dočkaly v období mezi 19. březnem a 14. dubnem, tedy v době, kdy Juventus nesehrál jediný zápas v Lize mistrů a o titulu v Itálii již bylo rozhodnuto.
Akcie Ajaxu ukazují, že se jejich cena neodvíjí čistě od sportovních (ne)úspěchů. Evropský velkoklub letos po třech úspěšných sezónách nedokázal vyhrát tamní nejvyšší soutěž, na akcie však tento neúspěch neměl prakticky žádný vliv. Pouze se dostavila mírná korekce předešlých pěti let, během kterých vyrostly o téměř 50 procent.
STOXX Europe Index ale rozhodně neobsahuje všechny veřejně obchodované kluby. Akcie Arsenalu se obchodují na londýnské ICAP Securities & Derivatives Exchange. Jejich nominální hodnota se od ostatních klubů podstatně liší. Jednu si můžeme pořídit až za 15 000 liber (Arsenal ale také nabízí svým fanouškům koupi jen malé části celé akcie). Její dlouhodobý vývoj potvrzuje, že akcionáře výsledky zápasů zajímat nemusejí. Poslední ligový titul už si fanoušci téměř nepamatují, naposledy ho mohli slavit v roce 2004. Majitelé akcií ale mohou být spokojeni. Do roku 2012 hodnota jejich podílu v londýnském klubu takřka konstantně rostla, aby si v následujících letech dosaženou cenu udržela. Oproti roku 2004 je tak dnes cena akcií Arsenalu téměř osminásobná.
Manchester United, další anglický klub, ukončil své úspěšné sportovní období s odchodem dlouholetého trenéra Alexe Fergusona v roce 2013, kdy získal i poslední ligový titul. Od té doby už na nejkvalitnější týmy anglické Premier League výkonnostně nestačí. Zajímají ale tyto informace kapitálový trh a investory? Zdá se, že nikoliv. Před první sezónou bez Fergusona se akcie obchodovaly za 16,52 dolaru, na jaře 2014 se propadly na střednědobé minimum 14,50 dolaru, dnes se však obchodují za 17,81 dolaru. Svého pětiletého maxima – 19,35 dolaru za akcii – dokonce dosáhly již v „nefergusonovské“ éře.
Krátkodobým dopadům výsledků na akcie se věnuje studie Over the Moon or Sick as a Parrot? The Effects of Football Results on Club’s Share Price. Její autoři uvádějí, že prohry a výhry mají vliv na cenu akcií, ale jen ty nepředpokládané (například prohra Arsenalu se Spartou). O něco větší dopad mají zápasy hrané na jaře, tedy v druhé polovině sezóny. Během nich se totiž rozhoduje o budoucím držiteli titulu či o možných sestupujících týmech (alespoň dle investorů). Výsledky nedůležitých zápasů pak vliv na cenu akcií téměř nemají. Obecně tedy trhy reagují na výsledky zápasů, jedná se ale o mírný vliv, klasické finanční indikátory mění cenu akcií znatelněji. Příkladem může být již popisovaný Juventus, který zaznamenal největší růst v době, kdy neodehrál jediný důležitý zápas.
Několik vybraných příkladů tak ukazuje, že sportovní týmy nejsou dle kapitálových trhů odlišné od ostatních společností. Stále se u nich sledují tradiční proměnné, jako příjmy či výnosy před zdaněním. Růst akcie tedy jenom na hřišti nevykopete.
