Bezrizikové akcie

Dolce Vita jižního křídla eurozóny


13:15 • 8. března 2017

Tagy: Evropská unie, Itálie, Řecko, Španělsko, Akcie, ECB, HDP, inflace

V letech 2011 a 2012 v Evropě vrcholila dluhová krize. V problémech bylo vedle Řecka, které technicky zbankrotovalo, celé jižní křídlo EU v čele se Španělskem a Itálií. Německo bylo údajně připraveno vrátit se ke své původní měně – německé marce. Kapitálové trhy byly ve stresu a napříč trhy probíhaly masivní výprodeje. Například italský akciový index atakoval minima z finanční krize z let 2008/09. Nakonec zasáhla Evropská centrální banka, která jakožto „věřitel poslední instance“ použila nekonvenční nástroje.

Vedle zavedení záporných úrokových sazeb provádí ECB ještě dnes kvantitativní uvolňování, tedy každý měsíc pořizuje na trhu dluhopisy, a to především jižního křídla eurozóny. Je totiž velmi málo soukromých subjektů, které jsou ochotny je kupovat.

Od doby zavedení záchranného kvantitativního uvolňování uplynuly dva roky. Mezitím došlo ke změnám, především co se inflace týká. Ta v eurozóně aktuálně dosáhla úrovně 2 % (v Německu dokonce 2,2 %). I přes zvyšující se inflaci je ekonomický růst velmi nízký a jižní křídlo eurozóny se potápí ve stále vyšším dluhu. Příkladem může být výše zmíněná Itálie, která měla v době dluhové krize (rok 2011) poměr dluhu k HDP 116 % a dnes již 133 % (viz obrázek níže – vývoj poměru dluhu k HDP Itálie). I přes současné vyšší zadlužení Itálie je „ticho po pěšině“ a italský akciový index je o 59 % výše než při eskalaci dluhové krize (2011/2012). Vítejte v iracionálním světě investic!

ECB má v dnešní době problém. Chce monetárně podporovat eurozónu, protože jižní křídlo je v horším stavu, než bylo v období dluhové krize (viz výše uvedený graf). Investoři tento fakt neberou příliš v potaz a spoléhají se na politiku ECB, protože kdyby měla „padnout“ po vzoru Řecka i Itálie, tak padne i celý projekt integrace EU.

Na druhou stranu dochází k akceleraci inflace a severní křídlo eurozóny v čele s Německem volá po utažení měnové politiky. Tento rozpor se projevuje ve výnosech státních dluhopisů. Německé desetileté dluhopisy dnes nesou výnos 0,32 % a italské 2,14 %.

Do dnešního dne vždy ECB preferovala řešení k podpoře nejslabšího hráče. Jestliže se tak bude chovat i nadále, bude dolce vita stále pokračovat a budeme svědky monetizace dluhu jižního křídla eurozóny. V případě vyslyšení hlasů severního křídla přijde dluhová krize 2.0, ze které nebude návratu k současné podobě EU.

RSS

Michal Valentík je investičním ředitelem Broker Trustu. Má bohaté zkušenosti z kapitálového trhu jako senior makléř a proprietary trader v Patria Finance, dále jako hlavní investiční stratég ve společnosti Generali Investments (dříve ČP Invest). Působil v zahraničí, a to především jako specialista v úseku fúzí a akvizic ve společnosti Commerzbank. Vystudoval VŠE v Praze se specializací na finance a ekonomické teorie.

Přejít na diskusi

Top zprávy




Diskuze k článku
comments powered by Disqus

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.