Apokalyptické předpovědi mnoha ekonomů související s posledními událostmi v Evropě a v Americe se nenaplnily. Není to ovšem tím, že by ekonomové byli hloupí.
Červnové hlasování o vystoupení Británie z Evropské unie zatím na ostrovní ekonomice žádné závažnější šrámy nezanechává. Nenaplnily se tedy předpovědi těch ekonomů – a nebylo jich málo –, kteří před referendem věštili bezprostřední prudký propad britského hospodářství v případě vítězství brexitu.
UŽ NIKDY?
Později se navíc v podstatě titíž ekonomové sekli ještě jednou. To když strašili pro změnu krajně neblahými dopady vítězství Donalda Trumpa v americkém prezidentském klání. Nobelista Paul Krugman v oněch pohnutých minutách, kdy svět teprve přijímal realitu magnátova triumfu, ještě pohnutěji prognózoval, že akciové trhy se už „nikdy“ nezotaví z probíhajícího propadu. Propad ustal, sotva stačil svoji věštbu, psanou zjevně v návalu zlostných emocí, odeslat editorovi New York Times. Do dvou dnů se trhy ocitly na svém historickém rekordu.
Ekonomové se mýlí často. Málokdy se však stává, aby se někteří z nich – jako právě Krugman – mýlili takřka neustále. Nicméně přesně to se poslední dobou děje. Není to tím, že by ekonomové byli hloupí. Nejsou. Jejich mýlka je tedy buď výsledkem ideologické předpojatosti, nebo plyne z podlehnutí nějaké mocné vlivové skupině, za jejíž zájmy se z mediálně kredibilní pozice „nezávislého experta“, případně dokonce „laureáta Nobelovy ceny“, berou až do posledního dechu (a centu).
Jak v případě prezidentských voleb v USA, tak o několik měsíců dříve v případě referenda o brexitu se veřejné mínění snažily – nepochybně právě i prostřednictvím mediálních expertů – ovlivnit kruhy nakloněné Hillary Clintonové, respektive vlivové kruhy zápasící za setrvání Británie v Evropské unii.
#Trump a jeho stroj času. Vítejte zpět v devadesátkách https://t.co/lAFSUZpiVY @roklen24 #Emergingmarket #USA #USD #stocks #bonds pic.twitter.com/6MJpdApWjs
— Roklen24.cz (@roklen24) 23. listopadu 2016
V případě brexitu tyto kruhy (například finančníci z londýnské City) evidentně ještě stále zcela nevyloučily možnost, že by výsledek referenda mohly přece jenom zvrátit. Nebo alespoň zajistit, že brexit proběhne nejjemnějším možným způsobem, a nikoli, jak naznačuje britská premiérka Theresa Mayová, jako takzvaný „hard brexit“.
Dost možná mají tyto zájmové skupiny na svědomí také nedávný únik dokumentu, podle nějž premiérka Mayová stále nemá žádnou ucelenou koncepci procesu vystoupení z EU. Také unikla informace, že kvůli zajištění tohoto procesu bude třeba přijmout dodatečných třicet tisíc úředníků. Ne že by to bylo málo, ale uvažme, že třeba v Česku – ekonomice zhruba 15krát menší, než je ta britská – bylo jen od roku 2012 přijato 23 tisíc nových státních zaměstnanců, aniž bychom se chystali vystupovat z unie. V tomto světle, i kdyby informace byla pravdivá, se zmíněný nárůst ostrovního úřednického aparátu nezdá být zase až tak závratný.
HARD A SOFT
I tak je třeba vyčkat, jaká bude skutečnost. Nelze rozhodně vyloučit, že zmíněné úniky jsou součástí kampaně za diskreditaci Mayové a jejího kabinetu. V takovém případě by totiž výrazně stouply šance na „soft brexit“. Při něm má Británie šanci vyjednat si ve vztahu k EU podmínky, jaké má nyní Norsko nebo Švýcarsko, jelikož by zájmy byznysu dostaly přednost před problematikou imigrace. Naopak v případě „hard brexitu“ by Británie mohla dojednat zřejmě jen takový vztah k EU, jaký má nyní Kanada nebo Turecko.
A právě toho se zájmové skupiny velkého byznysu děsí, jelikož by mohly přijít o přístup na jednotný vnitřní unijní trh. Právě z toho důvodu, že Mayová nebude s to ustoupit Bruselu v otázkách imigrace a akceptovat unijní imigrační politiku. I v nadcházející době proto berme „expertní“ předpovědi ekonomů Krugmanova typu asi tak stejně vážně jako krajně podezřelé úniky informací.
Téměř polovina britských domácností čeká negativní dopady brexitu
Vyšlo v E15.
