Kredit důvěry. Proč důvěřovat obchodu a expertní intuici?


10:26 • 21. února 2017

„Intuitivní mysl je posvátný dar a racionální mysl je věrný sluha. Vytvořili jsme společnost, která uctívá sluhu a zapomněla na dar.“ Dnes, více než 60 let po té, co Albert Einstein vyřkl tato slova, je role intuice při přijímání obchodních rozhodnutí stále velmi podceňována. A i když se i nadále dává přednost racionálnímu, účelovému kalkulování rentability alternativních řešení, výsledky výzkumů u rozhodovacích procesů naopak potvrzují tezi autora teorie relativity.

Ukazuje se, že v řadě obchodních procesů je intuice lepším rozhodovacím nástrojem než racionální modelové kalkulace. To platí i pro inovace. Z tohoto důvodu je postavení podnikání na cestu k inovacím poměrně velkou výzvou, neboť si žádá důvěru v expertní intuici. Chceme-li zopakovat či zdokonalit to, co již (úspěšně) udělali jiní, víme už na začátku rozhodovacího procesu, že se zabýváme něčím, co již funguje. Pohybujeme-li se v prostoru prověřených řešení a technologií, můžeme změřit a vyhodnotit riziko našeho projektu. Provedení ekonomického účtu rentability investice není zárukou úspěchu, ale udržuje nás v přesvědčení, že jsme při rozhodování o alokaci kapitálu vycházeli ze solidních a racionálních úvah.

V případě inovací je to úplně jinak. Vzhledem k neúplným informacím o inovačním záměru se naprosto nedá posoudit jejich rentabilita, nelze odhadnout náklady spojené s realizací projektu ani budoucí zdroje příjmů. Nový obchodní projekt je na tolik unikátní, že jej nemůžeme podrobit racionálnímu ani systémovému hodnocení, a nelze ani na tomto základě uskutečnit výběr. Při takovém rozhodovacím procesu se musí investor spoléhat výhradně na vlastní intuici. Ve světě tradičních projektů by rozhodnutí, učiněné výhradně na základě intuice, bylo projevem ekonomické nerozumnosti a špatného hospodaření. Inovativní projekt však patří do světa, v němž je spoléhání na intuici nutností. Jinak to prostě nejde.

Uchylování se k intuici při přijímání obchodních rozhodnutí souvisí s expertní intuicí, tedy s tzv. expertním nosem. Při studiu podnikatelského ducha rakouský ekonom a nositel Nobelovy ceny (1974) Friedrich Hayek zjistil, že podnikatelé utváření své osobité názory prostřednictvím svých osobních zkušeností a – z nich odvozených – osobních znalostí. Většina informací, které využívají, neexistuje v nějaké formě přímo připravené k použití. Obsahuje způsob myšlení, který umožňuje podnikajícím jednotlivcům nacházet nová řešení. Hayek to nazval čerpáním tzv. implicitního vědění („tacit knowledge“, na rozdíl od formálních, kodifikovaných znalostí), protože všichni víme více, než dokážeme vyslovit.

Výsledky výzkumů v oblasti rozhodovacích procesů Hayekovo pozorování potvrzují. Je prokázáno, že v polovině případů o alokaci kapitálu rozhoduje právě ona expertní intuice. Spoléháme na ni i tehdy, pokud lze použít formální nástroje podporující rozhodovací proces. Ale vzhledem k tomu, že si byznys všeobecně váží racionálního myšlení, pouze část manažerů s rozhodovacími pravomocemi přiznává, že uvěřili expertní intuici a že jim kalkulace posloužily pouze k tomu, aby o svém výběru přesvědčili i ostatní.

Na roli intuice při obchodních rozhodnutích lze nahlížet i z hlediska nejistoty. Nejistota je výsledkem neúplných informací a je nedílnou součástí investic do inovací. Za odlišení nejistoty od rizika při obchodních rozhodnutích vděčíme Franku H. Knightovi, americkému ekonomovi, zástupci chicagské školy. Podle Knighta čelíme riziku, když na základě známých informací dokážeme definovat pravděpodobnost jednotlivých budoucích událostí, např. budoucí návratnosti investic. Riziko se dá změřit a vyhodnotit. Naopak nejistota znamená nemožnost učinit racionální rozhodnutí, a to kvůli absenci informací o budoucích událostech. Pokud tedy hrajeme kostky, vystavujeme se riziku, zatímco při uvažování o investici do inovativního start-upu máme co do činění s nejistotou. Knight tvrdil, že většina obchodních rozhodnutí, vlastně všech těch, které mohou nějak ovlivnit ekonomický zisk osoby s rozhodovacími pravomocemi, vzniká v podmínkách nejistoty. Tyto nejisté situace mají příliš mnoho neznámých a jsou příliš složité, než aby mohly posloužit statistické analýze. Nezáleží na tom, jak moc se budeme snažit, neboť se vám nikdy nepodaří omezit nejistotu tak, abychom ji dostali na úroveň měřitelného rizika. A takové rozhodovací prostředí se vztahuje i na inovativní projekty.

Proto i úspěch inovativní strategie (firmy, země) závisí na poskytnutí kreditu důvěry osobám s rozhodovacími pravomocemi, tedy výkonným manažerům s patřičnými znalostmi a zkušenostmi. Ale ani udělení důvěry manažerovi inovací není vůbec jednoduché, zvláště pak u firem, které s inovacemi teprve začínají. Znalosti a zkušenosti manažera rostou spolu s počtem realizovaných projektů nezávisle na tom, zda se jedná o projekty zaměřené na modernizaci nebo na inovace. Problém je v tom, že zkušený manažer zaměřený na inovace má na svém kontě nepoměrně více projektů zakončených neúspěchem, než jeho stejně zkušený kolega, který pouze zlepšuje stávající řešení. Důvodem je objektivně nízká pravděpodobnost úspěchu jednoho inovativního projektu v porovnání s vysokou pravděpodobností úspěchu projektu modernizačního. Poskytnutí kreditu důvěry v této situaci není jednoduché.

Problém se ještě více komplikuje v případě společností kótovaných na burze. Na vztah mezi chutí riskovat a formou vlastnictví upozornil ve svých pracích Edmund Phelps, americký ekonom, který v roce 2006 obdržel Nobelovu cenu za přínos v oblasti rozvoje teorie inovací. Jde o to, že u klasické formy soukromého vlastnictví je majitel podniku zároveň jediným subjektem, jehož se týká inovační nejistota. Je to on, kdo na sebe bere veškerá rizika. Naopak velké korporace, které jsou kótované na burze, trápí problém oddělení vlastnictví od řízení. CEO, který si příliš zahrává s nejistotou, může být nahrazen, pokud budou akcionáři jeho činností dostatečně zklamáni

Jak si tedy poradit s výzvou ekonomiky zaměřené na inovace? Důvěřujme obchodu a expertní intuici, protože jiná cesta neexistuje.

RSS

Adam B. Czyżewski je hlavním ekonomem polské skupiny PKN ORLEN od roku 2007. Specializuje se na změny globálního energetického sektoru, na které má vliv hospodářská politika a revoluční inovace. Součástí skupiny PKN Orlen je od roku 2005 petrochemický holding Unipetrol.

Přejít na diskusi

Top zprávy




Diskuze k článku
comments powered by Disqus

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.