Svého majitele mění naprosto nesmyslným způsobem miliardy dolarů a spotřebovává se přitom obrovské množství elektrické energie. To nemůže trvat věčně. Bitcoin je bublina, která praskne. A většině světa zřejmě zůstanou jen oči pro pláč.
Alespoň takový je názor švýcarského ekonomického publicisty a autora knih Wernera Vontobela, který přispívá do různých významných tištěných i internetových medií a napsal řadu knih s ekonomickou tematikou. Zde vám nabízíme volně přeloženou a redakčně krácenou verzi jeho nejnovějšího sloupku zveřejněného na švýcarském serveru cash.ch, ve kterém vysvětluje, proč se konec bitcoinu nezadržitelně blíží a co bude pak.
Vždy, když praskne nějaká bublina, děje se totéž. Kdo mohl vědět, kdy to skončí? Nestačí přitom, že to někdo říkal, ne, předpověď musí být písemně zdokumentovaná, nejlépe v nějakém prestižním ekonomickém časopise. A poté, co média ohlásila nové rekordy, 4000 dolarů za bitcoin, je již pomalu na čase. Téměř každý den přibývají další soukromé měny. Dnes už je jich kolem 800. Kryptoměny se pomalu začínají stávat pohromou. A konec se nezadržitelně blíží. Soumrak bitcoinu je již dávno na spadnutí. Proč?
Měna a její hodnota
Nejprve je třeba vysvětlit, v čem spočívá hodnota normální měny – například švýcarského franku. Za prvé v tom, že je za něj možné si ve Švýcarsku kupovat zboží, služby a nemovitosti, a za druhé, že centrální banka ručí za to, že v poměru k HDP země nebude do oběhu vpuštěno franků příliš a že je platidlo chráněno proti falšování. Hodnota měny také souvisí s tím, že existuje jen v omezeném množství a za toto omezení někdo ručí.
Výhodný obchod
Tyto garance jsou, jak se zdá, dobrý obchod. Švýcarská národní banka (SNB) může, zjednodušeně řečeno, s malými náklady zahraničním spekulantům připsat na účet stovky miliard franků. Za to dostane zúročitelné cenné papíry a navíc vydělává na jejich vlastních dluzích (popř. na frankových pohledávkách spekulantů) sankční úrok 0,75 %.
Kdo by to nechtěl? Ale jak, když nejsme centrální banka? Soukromí tvůrci kryptoměn přišli na to, jak vše vyřešit. Vyvinuli algoritmus, který věrohodně zajistí, že jejich měna nemůže být libovolně množena ani falšována. Blockchain. Zjednodušeně řečeno: bitcoinové pohledávky a dluhy se nezaznamenávají v centrálním registru (kde by byly manipulovatelné), všechny transakce se nýbrž ukládají u všech účastníků systému. Jejich falšování by bylo neskutečně nákladné.
Technologie, která změní svět. Seznamte se
Příživník bitcoin
Tím jsou splněny dvě podstatné podmínky měny – omezené množství a zabezpečení proti falšování. Ale kde je ten nejdůležitější prvek – HDP? Bitcoiny, tito příživníci, se živí tím stejným HDP, který stojí za franky, eury či dolary. Pokud směním franky za dolary, dostanu určitý nárok na HDP USA. To je férová výměna. Když však někdo vymění franky za bitcoiny, přichází tím o nárok na HDP Švýcarska. Tečka. Žádná protihodnota. Ale zato bude účastníkem systému založeném na principu sněhové koule a může přitom sázet na to, že své bitcoiny prodá ještě někomu hloupějšímu.
Kryptoměny jako tikající časovaná bomba? Pohled spolutvůrce etherea
To, že tyto sázky zatím vycházely, souvisí jednak s tím, že bitcoiny a jiné kryptoměny dosud činí jen velmi malou část oběživa. Za druhé jsou využívány především ke spekulativním obchodům ve finanční sféře. Tím mají malý vliv na ceny zboží a služeb. Jejich nárok na HDP je (zatím) nevýznamný.
Žrout energie
S jednou důležitou výjimkou. Protože jsou bitcoiny založené na technologii blockchain, vyžadují obrovskou počítačovou kapacitu, a tím i energii. To je ostatně také tajemství jejich omezeného množství. Bitcoiny se „těží“ tím, že se poskytne počítačová kapacita pro provoz platebního a zúčtovacího systému. To se vyplatí tak dlouho, dokud hodnota nově vytěžených bitcoinů převyšuje náklady na jejich produkci. A to nebude dlouho trvat. „Dokonce i v optimistickém scénáři bude těžba jednoho jediného bitcoinu v roce 2020 stát již 5500 kilowatthodin, což je polovina roční spotřeby energie průměrné americké domácnosti,“ vypočítal bitcoinový nadšenec Sebastiaan Deetmann (viz ZDE). Ten také odhaduje, že jedna bitcoinová transakce spotřebuje 5033krát více energie než tomu odpovídající převod přes systém VISA a že bitcoinový systém si již v uplynulém roce vyžádal 12 tisíc tun hardware.
Kdo na tom nakonec vydělá a kdo za to může
Konec tohoto šílenství je tedy na dohled. Svět nepotřebuje měnu, která vysává již tak vzácné zdroje energie. Otázkou však je, jak to bude vypadat. Na konci bude mnoho miliard dolarů, které do té doby změnily své majitele. Pokud budeme mít štěstí, zůstane celá věc mezi spekulanty, kteří si mohou navzájem vyškrábat oči. Pravděpodobnější je ale to, že ve výsledné bilanci zde budou na jedné straně stát se svými miliardami iniciátoři kryptoměn jako vítězi a na druhé straně zbytek světa, kterému zbyde jen finanční krach.
Nejpozději si bude svět, stejně jako po roce 2008, klást otázku, kdo je za to zodpovědný. Kdo těmto gaunerům nechal volné ruce? Kdo kdy co věděl – a nic neudělal? Dva hlavní podezřelí jsou jistí již nyní: město Zug, které akceptovalo bitcoin jako platební prostředek, a tisk, který ho oslavoval jako průkopníka.
Výše uvedený text je volným překladem článku jiného autora, jehož názory se nemusí shodovat s názorem redakce Roklen24.
