Od vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách převažuje na akciových trzích nákupní nálada. Pohled do historie ukazuje, že tento efekt není žádnou výjimkou. Spíše naopak.
Když se populisté dostanou k moci, akciové trhy obvykle reagují silným růstem bez ohledu na to, zda je novým státníkem politik levicový či pravicový, i na to, jak chabé jsou jeho politické argumenty. Takzvaný Trump-effect, který od voleb žene Wall Street na stále nové rekordní hodnoty, tak není v historii v žádném případě ojedinělý. Ukazuje to historická analýza, kterou představil německý ekonom Moritz Schularick před Evropskou asociací pro bankovní a finanční historii ve Frankfurtu, informuje německý list Frankfurter Allgemeine.
Od Hitlera po Trumpa
Schularick pro svou analýzu sestavil seznam 27 politických vůdců, od Adolfa Hitlera přes Silvia Berlusconiho až k Donaldu Trumpovi. Ačkoli ekonom zdůraznil, že tyto politiky v žádném případě nestaví na roveň, jsou prý na seznamu ve všech případech populisté, kteří se v uplynulých 100 letech stali čelními představiteli ekonomicky významných zemí. Tedy politici, kteří se prezentují jako zástupci širokých mas a chtějí zavést úplně novou politiku odlišnou od té, kterou provádí „tamti nahoře“.
Komentář k Trumpově daňové reformě: Komu tím prospěje?
Spolu se dvěma spolupracovníky pak Schularick zkoumal, jaký měl nástup těchto politiků k moci dopad na finanční trhy.
Peklo se nekoná
Jedním z nejdůležitějších výsledků studie bylo vyvrácení teorie, že po nástupu populistů k moci dojde k propadům na trzích, před čímž zpravidla varovali jejich političtí odpůrci před volbami. „Hrozba, že pak přijde peklo, není realistická,“ řekl Schularick. Naopak. Často se prý stalo spíše to, čeho jsme nyní svědky v USA. „Finanční trhy brzy přišly na to, že Trump neznamená konec,“ říká ekonom.
Třetí světová válka už začala. Trump celé čtyři roky nevydrží
Podobné to podle něj bylo například v Brazílii, když se v roce 2003 dostal k moci Lula da Silva. V prvních dvou letech po volbách si hlavní brazilský index připsal zisk ve výši 92 %, o tři další roky později byl dokonce o 192 % silnější.
Doprava či doleva, hlavně vzhůru
Existují sice i příklady opačného vývoje, v průměru však v prvních dvou letech po nástupu do funkce u všech 27 sledovaných politiků následoval růst akciových trhů asi o čtvrtinu. V prvních pěti letech poté si akciové indexy v případě levicových populistů připsaly v průměru 41% zisk, v případě pravicových populistů vzrostly v průměru dokonce o 95 %.
A pozitivní vývoj podle Schularicka převážil i u jiných ukazatelů. Například dluhopisové výnosy v prvních dvou letech v průměru klesaly, známky od ratingových agentur se v průměru zlepšovaly a volatilita na trzích se zklidnila.
S kůží na trh
Podle listu Schularick během své přednášky opakovaně zdůrazňoval, že jeho studie nevypovídá nic o sledovaných politicích. Jeho poznatky se vztahují výlučně na finanční trhy a na to, jak na nástup populistů k moci reagují. Analýza podle něj ukazuje, že finanční trhy nefungují jako nějaký mistr, který by populistické vůdce usměrňoval.
Že rostoucí protekcionismus dlouhodobě škodí celé ekonomice, je podle něj bez diskuze. A právě ti, kteří populisty volili, jsou často z dlouhodobého hlediska těmi, kdo na jejich politice nakonec prodělají. Názorně lze úspěchy jednotlivých populistů vidět na ukazatelích jako například vývoj HDP na hlavu. „Mnozí z těch, kteří skáčou jako tygr, dopadnou nakonec jako předložka,“ řekl Schularick v narážce na sliby, kterých měli mnozí populisté plná ústa a které nakonec zůstaly nesplněné.
Prostě klika…
Tak proč finanční trhy reagují na populisty tak pozitivně? To je podle Schularicka těžko říct. Jednotlivé případy se od sebe podle něj koneckonců značně liší. Důležitým předpokladem pro to, aby se populisté dostali k moci, je však podle něj hospodářská krize, takže tito politici často přejímají vedení ve chvíli, kdy je na tom země obzvláště špatně. V dřívější studii tento ekonom již podle listu prokázal, že se nové populistické strany zpravidla vynořují v dobách po velkých finančních krizích.
Takže podle něj měli mnozí populisté prostě štěstí, že jejich vláda připadla na období ekonomického růstu, který následoval po dlouhé krizi. Navíc z politiky, kterou mnozí populisté prosazovali, často profitovaly nejvíce domácí firmy. A to jednak v důsledku vyšších dovozních cel a omezení, které snížily nabídku na domácím trhu, a jednak v důsledku politiky, která byla pro soukromé firmy spíše příznivá.
„Populistické režimy nezničí nutně samy sebe,“ řekl Schularick závěrem. „Události se mohou odehrávat v jejich prospěch ještě hodně dlouho.“
