Dle mého názoru je ideálním modelem výuky ekonomie rozklad na tři fáze. V úvodním kurzu by se studentům měly představit základní koncepty a principy ekonomie. Výklad by měl být intuitivní, zejména verbální, a pro pochopení látky podepřený jednoduchým grafickým aparátem. Toto však v žádném případě neznamená, že by se v úvodním kurzu měly vyučovat pouze jednoduché a nepodstatné fenomény. Právě naopak.
Již první kurz ekonomie by měl obsahovat velká a zásadní témata, jak jsem si dovolil zdůraznit i na nedávné přednášce pro středoškolské profesory na finále Ekonomické olympiády konané v České národní bance. Studentům by se mělo přístupnou cestou vysvětlit fungování cenového systému; neboli jak je koordinováno jednání milionů spotřebitelů a firem bez centrálního plánu. Pro lepší pochopení vždy doporučuji vysvětlovat to, jak trhy směřují k rovnováze a co nastává, pokud stát intervenuje do cenového systému. Model poptávky a nabídky je v tomto neocenitelný nástroj, nejlepší aparát, který kdy byl vymyšlen, a zdá se, že lepší vytvořen nikdy nebude. V neposlední řadě podrobné vysvětlení fungování cenového systému v tržní ekonomice umožňuje ukázat, proč pokusy o centrální stanovení všech cen, tj. centrální plánování ekonomiky, vždy vedly (a asi vždy povedou) ke kalkulačnímu chaosu a zhroucení daných ekonomik.
Jako příklady dalších velkých otázek, se kterými by se měl student na základních kurzech seznámit a na které by měl získat základní odpovědi (někdy škálu odpovědí, které však nemusí být vždy plně komplementární), lze uvést: Proč jsou některé země bohaté a jiné chudé, jak dělba práce a směna přispívá k blahobytu zúčastněných stran, co jsou to peníze a proč existuje inflace, co je to nezaměstnanost a proč nikdy neklesá na nulu, proč tržní ekonomiky procházejí hospodářským cyklem a jak a zda mu má vláda čelit apod. Výuka těchto „velkých témat“ by měla přitáhnout pozornost studentů a vzbudit u nich zájem o studium ekonomie na dalších úrovních. V neposlední řadě je třeba zdůraznit i nutnost vyučovat základy finanční gramotnosti. Jinými slovy, každý by měl mít alespoň schopnost si spočítat skutečnou úrokovou sazbu z půjčky, kterou si bere.
Jak učit ekonomii? Tesáme aneb 10 pravidel pro děkany fakult – Roklen24.cz https://t.co/mLug17Z9ro @roklen24 #economy pic.twitter.com/4k368rur9q
— Roklen24.cz (@roklen24) 14. června 2017
Ještě na bakalářském stupni studia by se měli studenti seznámit se středně pokročilým kurzem ekonomie. Tato úroveň by měla studenty perfektně seznámit s grafickým aparátem využívaným v ekonomii, a tento by měl být podepřen základními matematickými metodami. Avšak to druhé by nemělo zastínit to první. Po absolvování tohoto kurzu by studenti měli perfektně chápat zásadní rozdíl mezi „posunem po křivce“ a „posunem celé křivky“. Zdá se to jako triviální požadavek, ale z mé zkušenosti plyne, že i velice erudovaní ekonomové se často mýlí ve svých analýzách právě díky nerozlišení těchto dvou. Tento aparát totiž není samoúčelný a v drtivé většině případů umožňuje ekonomům uniknout bludným kruhům laického myšlení a opěvovaného selského rozumu.
Po absolvování bakalářského stupně by měli být studenti schopni analyzovat a řešit základní ekonomické problémy a umět zpracovat základní empirický výzkum, jelikož výuka ekonometrie s důrazem na její aplikační roli by měla být komplementem ekonomie na té úrovni, kterou jsem představil výše.
Třetí stupeň výuky ekonomie, pokročilá ekonomie, by se měl představit na magisterském stupni. Zde se studenti naučí základní matematické metody a modely moderní ekonomie. V tomto případě by měl grafický aparát sloužit pro pochopení matematických modelů, tj. váha grafického a matematického výkladu se obrací ve srovnání se středně pokročilým kurzem na bakalářském stupni. Vystudovaný magisterský absolvent ekonomie by měl být schopen pokročilejších analýz a řešit složitější problémy i s pomocí náročnějších statistických a ekonometrických metod. Takovýto absolvent by neměl mít problém s nalezením velice slušně placené práce u nás i v zahraničí, přičemž ti nejvíce talentování a zvídaví by měli mít možnost pokračovat na doktorském stupni studia, kde by to měli být již oni, kdo posouvají naše vědění dopředu.
Sled výuky ekonomie by měl být tedy následující. Základní kurz dává váhu v pořadí: verbální výklad-grafický aparát-matematika(zcela minimálně), středně pokročilý kurz: grafický aparát-matematický výklad-verbální zdůvodnění, pokročilý kurz: matematické metody-grafická podpora-verbální dovysvětlení. Na naší fakultě a na mých kurzech středně pokročilé a pokročilé makroekonomie se tohoto schématu běžného na západních univerzitách držíme.
Pavel Potužák, katedra ekonomie, Národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické v Praze
