Náhodná procházka po Wall Street: Proč nemohou vznikat bubliny?

„Historické ceny akcií nelze žádným smysluplným způsobem použít k předvídání budoucnosti,“ citoval Business Insider knihu Náhodná procházka po Wall Street (A Random Walk Down Wall Street), jejíž autorem je Burton Malkiel, který se zasloužil o popularizaci stejnojmenné teorie. Co říká hypotéza náhodné procházky? A co znamená pro investory a vůbec pro celý finanční svět?

Co je největším problémem tzv. technické analýzy, která využívá historická data k odhadu budoucího vývoje cen akcií? Podle Malkiela a dalších stoupenců teorie náhodné procházky (random walk) zejména to, že nefunguje. Podle ní platí, že ceny akcií a dalších spekulativních aktiv se pohybují náhodně; jak píše John Cassidy ve své knize Jak selhávají trhy, „bloudí bezcílně jako opilý člověk.“

Tato „náhodná procházka po Wall Street“ je přitom logickým vyústěním tzv. teorie efektivních trhů, kterou zpopularizoval ekonom Eugene Fama. Podle té finanční trhy v každém okamžiku zajišťují soulad mezi tržní cenou akcie či jiného aktiva a jeho vnitřní hodnotou, a to prostřednictvím všudypřítomného ziskového motivu a tvrdou konkurencí mezi investičními subjekty. Pokud se totiž objeví nějaká informace, která zvyšuje ocenění podniku, a tím i jeho akcií, ti, kdo ji mají k dispozici, svými nákupy ihned vyženou cenu titulu na jeho „správnou“ cenu. Tato správná cena tak obsahuje všechny dostupné informace i nejlepší odhady analytiků do budoucna. Jinými slovy, efektivní trhy zajišťují, že akcie, či obecně všechna aktiva, stojí přesně tolik, kolik stát mají.

Konec racionální ekonomie: Co říká hypotéza adaptivních trhů?

Z hypotézy efektivních trhů vyplývá, že na trhu se nemohou – přinejmenším po dlouhou dobu – vyskytovat podhodnocené ani nadhodnocené akcie a investoři tak nemohou vydělat na žádných spekulacích. Přesněji řečeno, mohou, ale ke správnému rozhodnutí jim nepomůže sebevíc sofistikovaný odborný odhad. Jak podotkl Louis Bachelier, průkopník teorie náhodné procházky: „Dejme tomu, že uvidíte člověka opilého namol, jak vrávorá otevřeným polem. Jestliže půjdete kolem později, jak daleko se mezitím dostane? No, když si to tak šněroval, mohl jít dva kroky doleva, tři doprava, čtyři zpátky a tak dále. V průměru – stejně jako při házení mincí – se nedostal nikam,“ citoval jej Cassidy.

Nejlepším odhadem toho, kde se bude cena určité akcie pohybovat za týden, je tedy její současná cena. Z pohledu tohoto „modelu házení mincí“ má tak kterýkoliv analytik padesátiprocentní šanci na to, že má pravdu, a to i kdyby jeho znalosti a schopnosti byly na bodu mrazu. Eugene Fama se tak stavěl odmítavě i k tzv. fundamentální analýze, která se snaží vývoj cen akcií odhadnout na základě širších údajů o společnosti, ale i o stavu ekonomiky jako takové. Pokud totiž existují nějaké relevantní informace, které by mohly o budoucím vývoji něco naznačit, dávno už jsou v ceně akcií zahrnuty. Jak Famu citoval Cassidy, „fundamentální analýza je jak pro průměrného člověka, tak pro průměrného investora dosti zbytečným postupem.“

 

Hypotéza efektivních trhů spolu s teorií náhodné procházky byla čárou přes rozpočet zejména pro aktivně spravované fondy. Jestliže nelze – ani pomocí technické či fundamentální analýzy – přelstít trh a systematicky dosahovat vyšších výnosů, pak neexistuje žádné oprávnění pro vysoké poplatky, které si aktivní fondy účtují. Vlivem Malkielovy knihy se rázem zvýšila popularita tzv. indexových fondů, které se snaží kopírovat vývoj daného trhu. Ty tak sice neslibují vyšší výnosy, ale zato se snaží držet výši poplatků na minimální úrovni.

Už krátce po rozšíření hypotézy efektivních trhů se však objevila řada námitek. Jedněmi z kritiků byli například ekonomové Grosman a Stiglitz, kteří již v roce 1975 upozornili, že tato teorie stojí na logické protikladnosti. Pokud ceny akcií v každém okamžiku odráží všechny dostupné informace, nikdo se nebude zaobírat jejich vyhledáváním, natož pak analyzováním. Dříve nebo později tak trh přestane být efektivní a ceny akcií přestanou odrážet reálné ekonomické faktory, které se za dobu, kdy investoři a analytici spali na vavřínech, mohly snadno změnit. Na trhu tak klidně může vzniknout spekulační bublina, která v logice hypotézy efektivních trhů není možná.

Behaviorální finance: Jak se investoři (ne)učí ze svých chyb

 

Newsletter