Spojené státy svými sankcemi vůči Rusku sledují své obchodní zájmy. Technologické sankce přitom mohou Rusko odsoudit k celé dekádě stagnace. A sám Putin je takový „idiot“, že k tomu Američanům poskytl výbornou záminku. To říká bývalý ruský oligarcha Michail Chodorkovskij v rozhovoru pro německý server Spiegel Online. Vysvětluje také to, proč zásahy Ruska do voleb v zahraničí jen tak neskončí, a jak a proč vypadá Putinova hospodářská politika.
Za americké sankce si „idioti“ v Kremlu mohou sami
Spojené státy uvalily na Moskvu sankce kvůli pravděpodobným ruským pokusům o zasahování do amerických voleb. Někteří pozorovatelé přitom hovoří o „obchodní válce“, protože se americké sankce mají týkat i výstavby ruského exportního plynovodu Nord Stream 2.
„Ze strany USA jsou sankce pochopitelný a politicky nevyhnutelný krok,“ říká Chodorkovskij. Americký postup má podle něj však samozřejmě také obchodní dimenzi. „Američané jsou pevně přesvědčeni o tom, že díky svému břidlicovému plynu disponují vysloveně slibným produktem, a chtějí na to trhy v Evropě připravit.“
Gates a Bezos nejbohatší? Ruský bohatýr je hravě strčí do kapsy – Roklen24.cz https://t.co/ENB3GwPYue @roklen24 #Bezos #Gates #Putin #wealth pic.twitter.com/1v3zvfs3EK
— Roklen24.cz (@roklen24) 2. srpna 2017
Spojené státy svým „zákazem exportu technologií pro ruské vrtné projekty blokují Rusku výnosné zpřístupnění arktického kontinentálního šelfu na minimálně jedno desetiletí. Stavět těžké vrtné plošiny se nemůžeme naučit přes noc.“
Ale za to si podle něj Rusko může samo, protože Američanům pro tento krok dalo záminku. „Jak může být někdo tak hloupý a míchat se do amerických voleb?“ ptá se Chodorkovskij. „Ve 21.století mohou technologické sankce náš národ odsoudit k celému desetiletí stagnace. Neskuteční idioti!“
Tepláky za desetitisíce či luxusní WC. Za co utrácí Vladimir Putin?
Putinova popularita však tímto jednáním nijak neutrpí, stejně jako v roce 2014, kdy byly na Rusko uvaleny mezinárodní sankce v reakci na krizi na Ukrajině. „Pro ruskou společnost jsou tresty další příležitostí, shluknout se kolem vůdce proti ,věčnému nepříteli, americkému imperialismu´,“ vysvětluje někdejší ruský podnikatel.
Další ruské zásahy do voleb jsou vysoce pravděpodobné
Ostrá reakce Američanů na zasahování do voleb by podle něj mohla snížit ochotu Putina a jeho okolí k dalším podobným manévrům – například u nadcházejících německých parlamentních voleb. Na druhou stranu však je v takových operacích zainteresován velký počet lidí. „Připravovali se a počítali s tím, že na těchto zakázkách vydělají. Pravděpodobnost takového zasahování je stále vysoká.“
Švejkování: Držitel Pullitzerovy ceny boří „ruský narativ“ – Roklen24.cz https://t.co/o3glUdhwDC prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/zpXPBrlvFN
— Roklen24.cz (@roklen24) 7. srpna 2017
Putin jako antiliberální liberál
Chodorkovskij v rozhovoru hovořil také o ruské hospodářské politice. Putin je podle něj „v rozpočtové politice spíše liberální a zároveň zcela antiliberální, co se podoby struktury ruské ekonomiky týče.“ Co to znamená? „Nízká inflace a co nejmenší rozpočtový deficit, to jsou dva Putinovy principy, které se líbí i mnohým liberálním ekonomům na západě. Zároveň však roste vliv státních podniků. Putin to považuje za dobré, protože to z jeho pohledu zvyšuje ovladatelnost ekonomiky, zásahy Kremlu,“ říká s tím, že přitom Putin nechápe, že tím brání efektivitě a inovacím.
Svoboda jako chaos
Svoboda je prý v Putinově představě synonymem chaosu, špinavých ulic a rozpadajících se domů. „V jeho představě se něco může podařit jen tak, když lidé pochodují v jednom šiku. To je zvláštnost vojenského myšlení a sovětského člověka. Přitom je důležité pochopit, že Putin Rusům nic nevnucuje. On sám spíš jen zrcadlí představy masy občanů. Alespoň dosud tomu tak bylo,“ podotýká Chodorkovskij.
Tady je Orbánovo. Aneb moderní otroctví po maďarsku
Dnešní ruská mládež se podle něj od generace svých rodičů výrazně liší. „Mladí Rusové mají mnohem samozřejmější vztah s každodenní svobodou: Vůbec nejsou zvyklí na to, že jim stát zakazuje něco číst, nebo se na něco dívat.“
Naděje na změnu?
Současná éra vlády Putina je podle něj „dobou, ve které se společnost, vyčerpaná prudkými změnami devadesátých let, snaží agresívním způsobem zotavit. Ruská společnost, která se v mnohém cítí neprávem pokořená, se snaží získat zpět svou sebeúctu, a to často poměrně překvapivými metodami – například cestou konfrontace se zahraničím.“ Podle Chodorkovskeho existují dvě možnosti, jak tuto situaci překonat.
Jednou je pomoci tamním lidem pochopit realitu, a druhou je přirozený proces generační obměny. Mladí Rusové podle něj sice vidí svět jinak, než jejich rodiče, ale i s nimi je třeba pracovat. „Neboť náš ruský stát začal krmit mládež mýty: že je Rusko obklopeno nepřáteli, že jsou naše dějiny zářné bez stinných stránek.“ Je tedy podle něj v první řadě třeba se pokusit lidem vysvětlovat, že rozhodně existuje alternativa k současnému kurzu.
V zemi, kde podle něj patří slova jako „demokracie“ či „liberál“ mezi ty nejhrubší nadávky a „svoboda“ jako něco podezřelého, to bude zřejmě běh na hodně dlouhou trať.