Máloco dokáže lidi více rozrušit než to, že se děje něco s jejich penězi. Mnoho spisovatelů přirovnává peníze k droze. Avšak většina z nich patrně netuší, jak jsou blízko – v posledních desetiletích vědci zjišťují, že to není tak úplně metafora. Jak dokáží peníze ovlivnit náš mozek? To prozradil server The Penny Hoarder.
K analýze aktivity mozku používají výzkumníci standardně magnetickou rezonanci. Řada výzkumů, které vycházejí ze skenování aktivity mozku, přitom ukazuje, že peníze na náš mozek působí často jako droga na silně drogově závislého. To dokazuje jedna studie, v rámci které výzkumníci zinscenovali experiment, v němž účastníci mohli vyhrát, ale také prohrát peníze. Na snímcích z magnetické rezonance bylo možné rozpoznat nezvyklou neurologickou aktivitu. Při porovnání se snímky mozku závislých na kokainu, kteří právě prožívali euforii z nové dávky, výzkumníci zjistili, že obrázky mozkové aktivity se nápadně podobají.
Sedm způsobů, jakými z vás mozek dělá příšerného investora
Další výzkumy, jako je například ten, o kterém informoval server Live Science, ukazují, že peníze mohou ulevit od bolesti. Účastníci experimentu byly rozděleni do dvou skupin, přičemž jedna skupina počítala peníze a druhá počítala něco jiného. Poté byly vyzváni, aby namočili prsty do velmi horké vody. Výsledek je fascinující: ti, kteří počítali peníze, hodnotili svou bolest na určité škále v průměru jako nižší než ti, kteří počítali něco jiného. Xinyue Zhou, výzkumník z čínské Sun Yat-Sen University, zase v sérii experimentů ukázal, že peníze pomáhají utlumit psychologickou bolest a sociální úzkost. „Myslíme, že peníze fungují jako substitut za jiný tlumič bolesti – za lásku,“ citoval autora server The Penny Hoarder.
Zajímavé věci se však dějí také tehdy, když o penězích vyjednáváme. Snad nejjednodušší experimentální hrou, kterou lze aplikovat na vyjednávání o penězích je hra na ultimátum, které se účastní dvě osoby. První účastník dostane určitou sumu peněz, přičemž je pověřen k tomu, aby ji podle svého uvážení rozdělil mezi sebe a druhého účastníka. Druhý účastník má dvě možnosti: buď nabídku přijme a peníze se rozdělí podle návrhu prvního účastníka, anebo nabídku nepřijme a peníze nedostane nikdo.
Chudoba degraduje mozek – Roklen24.cz https://t.co/Pc1zY64mDp prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/ZkzpRkAflm
— Roklen24.cz (@roklen24) 24. července 2017
Z pohledu standardní ekonomické teorie, která je založená na předpokladu plné racionality, je předpověď výsledku hry jasná. Předpokládejme, že první účastník dostane k rozdělení například 100 dolarů. Za předpokladu, že nejnižší jednotka je jeden dolar, racionální homo economicus je rozdělí následovně – 99 dolarů pro sebe a 1 dolar pro druhého. Předpokládá totiž, že druhý účastník – také racionální homo economicus – nabídku bez rozmýšlení přijme (1 dolar je lepší než 0 dolarů).
Řada výzkumníků z oblasti teorie her však svými studiemi (k takovým patří i série experimentů popsaná v paperu, jehož autory jsou Alan Sanfey, James K. Rilling, Jessica A. Aronson, Leigh E. Nystrom a Jonathan D. Cohen) ukazuje, že lidé se ve skutečnosti takto nechovají. První účastník většinou navrhne rozdělení, které lze ještě považovat za „férové“ – například 60 a 40, anebo 55 či 45, ale i 50 a 50. Samozřejmě se vyskytují i návrhy typu 90 a 10, avšak ty druhý účastník obvykle odmítne. Obě rozhodnutí – nabídnout více než dolar a odmítnout více než nula dolarů – lze přitom považovat za iracionální. Tato zjištění jsou v souladu s předpoklady behaviorální teorie her, která – na rozdíl od té standardní – předpokládá, že lidé jednají s určitým smyslem pro spravedlnost.
Konec racionální ekonomie: Co říká hypotéza adaptivních trhů?
