Katastrofy a kapitalismus. „Rejžují“ firmy na neštěstí spotřebitelů?

Ačkoliv Adam Smith adoroval neviditelnou ruku trhu za to, že dokáže sladit miliony protichůdných zájmů tak, že v prostředí svobodné konkurence nakonec každý účastník tržní směny vydělá, při aplikaci na extrémní situace vyvolává tato myšlenka jisté pochybnosti. Například při přírodních katastrofách, kdy je nedostatek zdrojů, nabádá základní ekonomický princip ke zvýšení cen základního zboží, a spíše se tedy zdá, že jedni zde vydělávají na úkor druhých.

Zcela opačně než Adam Smith vnímal tržní směnu již ve 14. století Michel de Montaigne, který v jedné ze svých esejí použil příklad hrobníka, který vydělá tím více, kolik lidí zemře. Na to pak ve 20. století upozornil rakouský ekonom Ludwig von Mises jakožto na „Montaignův omyl“ a přeformuloval onu myšlenku o směně jako o prostředku získávání jedněch na úkor druhých do tvaru, který ekonomie propaguje dnes. Pokud je směna svobodná, inherentně z ní musí získávat obě strany, jinak by se jí přece neúčastnily. Koneckonců, přednost byste jistě dali hrobníkovi, který vám poskytne ty nejlepší služby.

Sedm business lekcí od nejbohatšího muže v historii

Jakmile ovšem ona smithovská dělba práce, která každého přirozeně vede k tomu, aby dělal to, k čemu má ty nejlepší předpoklady, dosáhla určitých rozměrů, lidé přestali být soběstační a řadu běžných statků a služeb museli získávat prostřednictvím trhu. Nějaké směny se tedy musí účastnit takřka všichni. A pokud udeří přírodní katastrofa, těchto běžných statků a služeb často bývá nedostatek. Základní ekonomický princip nabádá prodejce ke zvýšení cen – tak, aby byla vyrovnána nabídka a poptávka.

To přirozeně vyvolává dojem, že prodejce zde vydělává na neštěstí svých zákazníků. Ekonomové se pak mezi sebou mohou dohadovat, zda tomu tak je, anebo není, ovšem jisté je, že většina běžných spotřebitelů to přesně takto vnímá. Budiž toho důkazem často citovaná dotazníková studie jednoho z guru behaviorální ekonomie Richarda Thalera, kde byli respondenti dotazováni mimo jiné na to, zda jim přijde fér, když prodejce lopat během sněhové bouře zvýší ceny lopat. Ačkoliv z pohledu ekonomie jde o zcela logický důsledek nárůstu poptávky, 82 % respondentů odpovědělo, že by takové jednání považovalo za neférové.

 

Co je na jednání takového obchodníka špatného? Tradiční ekonom, který nepřemýšlí v kategoriích dobra a zla, by řekl že nic. Lidé zkrátka špatně interpretují racionální chování trhů. Co je však ještě zajímavější, je to, že trhy se takto ve skutečnosti ani nechovají. Například, jak informoval Washington Post, letecká společnost JetBlue během nedávných hurikánů v USA ceny letů v postižených místech nejen nezvyšovala, ale dokonce je snižovala a dokonce navýšila i kapacitu letů, aby lidem usnadnila cestování v nelehké situaci.

Jak dále uvádí Harvard Business Review, podobně se zachovala i řada dalších společností. Ať už jde o AT&T, Sprint, T-Mobile či Verizon, které v postižených oblastech neúčtovaly poplatky za přečerpání služeb, anebo Airbnb, které vytvořilo nouzový program pro Texas. Tyto firmy nejenže se nesnažily vydělat na nepříznivé situaci řady zákazníků, ale naopak své služby zvýhodnily či se jim snažily jinak pomoci. Ať tedy přírodní katastrofy dávají nabídkové straně trhu páku na „rejžování“ na spotřebitelích, firmy si uvědomují, že z dlouhodobého hlediska je výhodnější spíše opačné chování. Zdá se tedy, že Smithova neviditelná ruka trhu funguje i tam, kde bychom to na první pohled jen málo čekali.

Ekonomie přírodních katastrof: Hurikán Harvey a americké HDP

Newsletter