Sedm investorských hříchů podle behaviorálních financí

Snad žádné jiné klišé není s ekonomy spojeno více, než to, že místo toho, aby se svými modely snažili popsat reálný svět, tak se snaží reálný svět přizpůsobit svým modelům. Hypotéza efektivních trhů, podle které je soulad mezi vnitřní hodnotou akcie a její tržní cenou v každém okamžiku zajišťován všudypřítomným ziskovým motivem a tvrdou konkurencí, by po reálných investorech chtěla zkrátka příliš mnoho. Jaké chyby dělají podle behaviorálních financí?

1.Home bias

Některá data naznačují, že investoři mají tak trochu sklony ke xenofobii. Například French a Poterba (1) v 90. letech minulého století zjistili, že podíl zahraničních aktiv v portfoliích amerických investorů je menší než 7 %. Americké burzy přitom v globálním měřítku pokrývají jen zhruba 45 % celkové hodnoty. Behaviorální finance mluví o tzv. home bias – lidé raději investují doma než v zahraničí, a to často i navzdory tomu, že jinde by mohli dosáhnout vyššího výnosu.

2.Availability heuristics

Žijeme ve světě nedokonalých informací, ve kterém si při rozhodování často musíme pomáhat různými mentálními zkratkami. Jednou z nich je tzv. heuristika dostupnosti, kvůli které mají lidé sklon odhadovat pravděpodobnost určitého výsledku podle toho, jak snadno se jim daná věc vybaví zpaměti. V kontextu behaviorálních financí to pak znamená, že individuální investoři mnohdy nepátrají po nejvýhodnějších příležitostech k nákupu, ale jednoduše nakupují akcie, o kterých se nejvíce mluví v médiích či ty, které vykazují nezvykle vysoký objem obchodování. U prodejů vlastních akcií se však tato tendence neobjevuje (2).

3.Self-serving bias

Pro lidi je typické, že zatímco na své okolí jsou mnohdy velmi tvrdí, na sebe jsou zase často až překvapivě měkcí. Behaviorální ekonomie popisuje tzv. self-serving bias neboli zkreslení sloužící sobě, kvůli kterému si lidé informace interpretují převážně tak, aby sloužily jejich vlastním zájmům. To se pak projevuje mimo jiné tím, že hodnotí sebe a své chování z neadekvátně příznivého úhlu; zatímco špatná rozhodnutí jsou dílem náhody, dobrá rozhodnutí jsou výsledkem jejich schopností, znalostí a skvělého instinktu. Pokud tak někdo vydělá balík na akciovém trhu, často to přisoudí svému skvělému instinktu, zatímco pokud prodělá, pak to svede například na ekonomickou recesi. Zatímco tedy racionální investor by se v případě ztráty snažil zjistit, kde mohl udělat chybu, obyčejného investora nutí self-serving bias opakovat ty samé chyby stále dokola.

4.Regret aversion bias

Podobně jako self-serving bias působí rovněž tzv. regret aversion bias neboli averze k lítosti. Lidé si často nejsou ochotni přiznat své chyby, jelikož se chtějí vyhnout pocitu lítosti z toho, že učinili špatné rozhodnutí. To je také důvod, proč jim činí potíže ignorovat při svých kalkulacích tzv. utopené náklady (podle ekonomické teorie náklady, které již byly v minulosti vynaloženy, a nelze je získat zpět), přestože jejich zohledňování je mnohdy vede k dalším špatným rozhodnutím. Na finančních trzích se pak averze k lítosti projevuje například tak, že investoři odmítají prodat ztrátové investice, aby se vyhnuli realizaci oněch ztrát a ve výsledku tak ztrátové pozice drží nepřiměřeně dlouho. Rovněž se zdráhají vstupovat na trhy, které zažívají nebo v nedávné době zažily pokles, ač právě tyto okolnosti mnohdy nabízí nejziskovější příležitosti ke koupi aktiv.

5.Hindsight bias

Dalším behaviorálním předsudkem, který brání lidem (nejen) jakožto investorům adekvátně interpretovat události, které se staly v minulosti, a zhodnotit svá tehdejší rozhodnutí, je tzv. hidsight bias neboli bias zpětného pohledu. Podle tohoto předsudku jsou totiž lidé ex post přesvědčeni, že věci, které se staly, bylo v minulosti možné snadno předvídat. Jinými slovy, často si o něčem, co se stalo, myslí, že o tom věděli už dopředu, třebaže k tomu došlo pouze náhodou a nebylo to možné predikovat. Z tohoto důvodu někteří teoretici behaviorálních financí doporučují investorům vést si o svých rozhodnutích písemné záznamy a zejména si zapisovat důvody, proč se takto rozhodli (3).

6.Overconfidence bias

Zkuste si představit, že byste žili s pocitem, že nejste lepší než ostatní. Snad nejlépe zdokumentovaným behaviorálním předsudkem je tzv. overconfidence bias neboli nadměrné sebevědomí. Podle řady výzkumů mají lidé tendenci považovat sami sebe za trochu lepší než průměr, a to ať už se jedná o znalosti, schopnosti nebo třeba krásu. Pro behaviorální finance je pak důležitou implikací to, že lidé jsou často přesvědčeni, že dokáží přesně odhadnout nějaká fakta či jevy. Díky této neodůvodněné víře ve vlastní úsudek pak snadno považují za jisté věci, které zas tak úplně jisté být nemusí.

7.Optimism bias

S nadměrným sebevědomím pak do značné míry souvisí tzv. optimism bias neboli předsudek přehnaného optimismu. Lidé mají z nějakého důvodu pocit, že dobré věci je spíše potkají a ty špatné se jim naopak spíše vyhnou. Teoretici behaviorálních financí tak v investorských portfoliích shledávají celou řadu nesrovnalostí, ať už jde o nepřiměřenou rizikovost, nedostatečnou diverzifikaci či neadekvátní pojistné krytí.

 

  1. French, K.; Poterba, J. (1993). Investor Diversification and International Equity Market. In Advances in Behavioral Finance, edited by Richard H. Thaler, 383-392. New York: Russel Sage Foundation.
  2. Barber, B.; Odean, T. (2008). All that Glitters: The Effect of Attention and News on the Buying Behavior of Individual and Institutional Investors, Review of Financial Studies, 785-818.
  3. Montier, J. (2007). Behavioral Investing: A practitioner´s quide to applying behavioral finance. Wiley, Chichester, West Sussex, England.

Newsletter