Německé parlamentní volby jsou v plném proudu. Většina odhadů nasvědčuje tomu, že Angela Merkelová bude jako německá kancléřka úřadovat i ve svém čtvrtém volebním období. To by mohlo naznačovat, že hospodářská politika zaměřená na opatrné hospodaření vlády a postupné podmíněné akceptování další evropské integrace zůstane nezměněna. Na druhou stranu před německou vládou stojí nové výzvy, které je potřeba řešit. Mezi hlavní patří reforma domácího hospodářství, která by podpořila rychlejší růst mezd jako základ pro silnou domácí poptávku. Na půdě EU či eurozóny pak bude pro novou vládu tématem posílení odolnosti eurozóny vůči krizím. Bude se také diskutovat bankovní unie a společné ručení za vklady, dále také integrace eurozóny (jednotný rozpočet a ministr financí). Podoba německé vládní koalice pak určí, jakým tématům se bude věnovat a jakou dostanou prioritu.
Na složení koalice budou mít vliv i ambice A. Merkelové
V předvolebních průzkumech ohrozila SPD vyhlídky na výhru dosavadní kancléřky Merkelové a její CDU/CSU pouze díky nástupu M. Schulze do čela sociálních demokratů. Postupně se efekt jeho nástupu vytratil a SPD nebyla schopna dát svým volebním preferencím další impuls. Navíc A. Merkelové hrál do karet uvadající hněv z její imigrační politiky z roku 2015, který také tlumila slibem, že nic takového se už nebude opakovat. Je pravděpodobné, že třetí místo obsadí Alternativa pro Německo (AfD), která má ovšem relativně malý koaliční potenciál. Na druhou stranu do německé spolkové politiky přinese další dimenzi opoziční práce. Průzkumy také naznačují návrat liberálních demokratů (FDP) do německého parlamentu.
Nám se v současné době nejpravděpodobněji jeví dvě možné koalice. Vítězná CDU se sociálními demokraty, jejíž vznik ovšem bude záviset na výsledku SPD. Druhou možností je CDU s FDP a Zelenými. Spolupráce s levicově smýšlejícími Zelenými je asi možná i na celostátní úrovni, protože tyto dvě strany spolupracují už v 10 ze 16 vlád v jednotlivých spolkových zemích. Druhá možnost je také na základě předvolebních průzkumů možná, ale ta zase bude náročná na balancování rozdílných priorit obou menších stran. V případě dostatku křesel v parlamentu pro koalici „Semafor“ (SPD, FDP a Zelení) ji stejně připisujeme velmi malou pravděpodobnost kvůli jejich rozdílným prioritám v domácí i evropské politice.
V případě, že bude možný vznik obou koalic (CDU s SPD nebo CDU, FDP a Zelení), tak volba koaličních partnerů bude také záviset na ambicích A. Merkelové pro svůj (poslední?) mandát. Domácí reformy by se lépe prováděly ve spolupráci s FDP a Zelenými. Hlavním úkolem v této oblasti je přeorientování ekonomiky ze zahraničního obchodu na růst založený na domácí poptávce. Základními pilíři této agendy by tedy mělo být posílení investic především do infrastruktury a energetiky, podpoření rychlejšího růstu mezd, snížení míry úspor a také uvolnění regulace v sektoru služeb. Naopak shoda v evropské agendě se snáze dosáhne s SPD. Toto je důležité především kvůli příštím jednáním o fiskální unii, společném rozpočtu eurozóny či ministru financí. Dále se pak očekává, že Německo převezme po opouštějící Velké Británii vedoucí úlohu v diskuzích o bankovní unii a transformaci současného evropského stabilizačního mechanismu na Evropský měnový fond (EMF) a potažmo společný rozpočet eurozóny.
Reforma německé ekonomiky
Ačkoliv se dá obecně očekávat, že v oblasti hospodářské politiky CDU, potažmo A. Merkelová už po třech volebních úspěších nemůže překvapit, tak podle nás německou vládu v příštím období čekají následující hlavní priority. Po jejich splnění by německá ekonomika měla být méně vychýlená z ekonomické rovnováhy, což by ji mělo posílit při nástupu výhledu dalšího ekonomického zpomalení. Znamená to, že německé hospodářství by se mělo 1) zbavit své závislosti na exportu, 2) posílit investice do infrastruktury a energetiky, 3) uvolnit fiskální politiku a 4) snížit míru úspor.
Toto všechno je součástí kritiky německého růstového modelu, ale provedení těchto reforem by podle našeho názoru mělo pozitivní vliv nejen na německou ekonomiku, ale na hospodářství celé EU. K tomuto procesu navíc dochází už samovolně od roku 2013. Ekonomové se sice přou o důvodech nesouladu mezi úsporami a investicemi, což je příčinnou přebytku běžného účtu. Ale bez ohledu na výsledek této diskuze by politici mohli podpořit investiční klima především zmírněním regulace energetického sektoru, liberalizací služeb, podporou venture kapitálu, snížením daní a zvýšením nabídky práce. Je také ovšem třeba zmínit, že úspory jsou příliš vysoké kvůli strukturálně slabé spotřebě, takže je potřeba se zaměřit na otázku, proč spotřeba zaostává za vývojem příjmů.
Pokles podílu mezd na HDP je dlouhodobý i přes utahování podmínek na trhu práce. Míra nezaměstnanosti poklesla na 5,7 % (3,7 % podle metodiky ILO) a počet volných pracovních míst je nejvyšší v historii. Z tohoto důvodu je prognóza růstu nominálních mezd v příštím roce o 1 pb vyšší, když existuje možnost, že se silné německé odbory zaměří spíše na vyjednání kratší pracovní doby. To by sice nemělo velký vliv na podporu spotřeby a snížení přebytku běžného účtu platební bilance, ale růst mzdových nákladů a potažmo inflace by to zajistilo.
Růst spotřeby by tak v této situaci mohly zajistit plánované daňové škrty ve výši 15 mld. EUR ročně (0,2 % HDP), které plánuje CDU a cílí je na středně a nízko příjmové skupiny obyvatelstva, jež mají nejvyšší míru sklonu ke spotřebě. Tyto daňové škrty implicitně znamenající nárůst příjmů, by ale zase více motivovaly odbory jednat o zkrácení pracovní doby.
Evropskou agendu bude definovat pokračování integrace eurozóny
Evropská agenda je další prioritní oblastí, kterou se bude muset německá vláda zaobírat. Vyplývá to i z domácích úkolů, které se budou věnovat stabilizaci ekonomiky, posilování její odolnosti vůči krizím a neposledně také změny růstového modelu. Proto se také v současné době liší názory Berlína a Paříže na další integraci eurozóny. Své návrhy už předložil nový prezident Francie E. Macron. Německé politické elity ústy kancléřky A. Merkelové a ministra financí W. Schäubleho si dokáží představit jednat o takovém uspořádání, které by vedlo k větší stabilitě ekonomik, které by snáze odolaly nečekaným šokům. S ohledem ale na německé daňové poplatníky nebudou nakloněni ani náznakům transferové unie, protože v hodně případech by to znamenalo toky z Německa ven. Každopádně další postup bude možný pouze v rámci současných smluv a nečekáme žádnou jejich revizi. Interní vyrovnávání nerovnováh, koordinace politik a adekvátní sdílení rizik pomocí existujících nástrojů může být vykonáno i bez těchto změn, které by bylo náročné prosadit.
Jedním z témat k budoucí diskuzi je 1) společný rozpočet, se kterým sice smlouvy nepočítají, ale vzhledem k tomu, že názory mezi francouzskými a německými politiky se liší, tak jednání budou dlouhá. Francouzský prezident si na rozdíl od německých politiků představuje, že by mohl být financován emisí vlastního dluhu, kdežto němečtí politici si představují malé příspěvky členů, které budou k dispozici pro státy provádějící ekonomické reformy, jímž pakt stability a růstu nedává dostatečný fiskální prostor. V návaznosti na rozpočet se rozbíhá diskuze 2) o ministru financí eurozóny, který by z Bruselu dohlížel na slaďování rozdílných pozic primárně při provádění reforem, což by se mohlo týkat i Německa vzhledem k jeho velkému přebytku běžného účtu platební bilance a silné konkurenceschopnosti.
Možná nejvýznamnějším návrhem ohledně změny fungování eurozóny je převedení Evropského stabilizačního mechanismu na obdobu Evropského měnového fondu. Ten by s navýšenými zdroji byl záchranou institucí pro případ problémů členských států. Tyto úvahy jsou reakcí na předpokládanou neochotu Mezinárodního měnového fondu finančně participovat na řešení problémů členských států eurozóny. Své zdroje by mohl poskytovat na proticyklické investiční programy nebo řešení důsledků živelných katastrof. Vznik takovéto organizace by si ale vyžádal případný zvýšený dozor nad fiskální politikou či restrukturalizací dluhu a vytvoření nástrojů, které by státy čerpající pomoc od EMF motivovaly podřídit se EMF.
Brexit sice pro německé voliče nepředstavuje volební téma, ale o to větší výzvu to bude znamenat pro příští německou vládu. Ta se musí potenciálně připravit na změnu ve velikosti čistých příspěvků do rozpočtu unie. Během vyjednávání ale budou muset němečtí politici balancovat mezi udržením dobrých vzájemných ekonomických i politických vztahů, na čemž se shodnou všechny politické strany v Německu, ale zároveň nedovolit Velké Británii si stanovovat nadměrné podmínky při vstupu na společný evropský trh.
V souvislosti s odchodem Velké Británie se také dále bude vyvíjet bankovní unie, která by společně jednotným pojištěním vkladů měla doplnit už exitující Jednotný mechanismus dohledu (SSM) a Jednotný mechanismus pro řešení krizí (SRM). Na německé straně je zavedení jednotného pojištění vkladů zablokováno obavou o vzájemné propojení dluhů. Němečtí vyjednavači požadují regulatorní omezení množství nakupovaných státních dluhopisů bankami. Ty totiž mohou při nadměrném podílu státních dluhopisů v portfoliu banky být více náchylné k bankrotu, když se bude otřásat pozice států, které tyto dluhopisy vydaly. Z tohoto důvody by peníze německých poplatníků mohly být ohroženy ručením za vklady bank, které by neustály fiskální problémy některých evropských států.
Dopad na situaci domácí ekonomiky
Obě konstelace německých vládních koalic a plnění těchto úkolů budou mít dopady na českou ekonomiku a česká reprezentace vzešlá z říjnových voleb by měla tyto pohyby pečlivě sledovat, aby pro diskuze na evropské úrovni měla připravena svoje stanoviska. Posílení role domácí poptávky v Německu bude představovat dobré zprávy pro český hospodářský růst. Pro vývoj kurzu koruny z toho ovšem ani v krátkém ani v dlouhém horizontu mnoho nevyplývá. Na jeho vývoj bude mít zásadnější vliv rychlost zvyšování sazeb Českou národní bankou a také rozhodování zahraničních investorů, kteří mají stále umístěnou do české měny velkou spekulativní pozici a vyčkávají na další posílení koruny.
Autorem textu je David Kocourek z ekonomického a strategického výzkumu Komerční banky
