Ženy vs. muži: Strádá ekonomika kvůli šovinismu?

Je stále běžné, že pokud se žena dostane do vysoké pozice ve vedení společnosti, tak se o tom píše častěji a s puncem určité bizarnosti. Nicméně doba se mění. Žen ve vedení přibývá, vliv gender politiky sílí a ze strany vlád lze opět cítit nutkání, že dokáží naplánovat vývoj společnosti a ekonomiky lépe než trh. Začne to kvótami na počet žen ve vedení a skončí kvótami na počet mužů v kuchyni? 

Zapojení žen na trhu práce bezpochyby přispělo k růstu světového HDP. Je ale opravdu špatně, že existují genderové stereotypy? Že muž má myslet jako muž a žena jako žena? Že na spoustu prací – třeba například vysoce postavený ředitel – je lepší muž, či na výchovu dítěte je prostě a jednoduše lepší žena? Z řešení těchto otázek se stal jeden z fenoménů doby. Než se ovšem pustíme do souzení těchto otázek, ukažme si nejprve fakta.

Fakta o postavení žen v zemích OECD

V roce 2013 vytvořil magazín The Economist unikátní „Glass-ceiling index“, který mapuje, jaké je to být ženou v postavení vůči pracovnímu trhu v zemích OECD. Index je publikován symbolicky každý rok 8. března, tedy na Mezinárodní den žen. Je posuzován na základě několika hodnotících kritérií: přístup žen k vyššímu vzdělání a jejich participace na pracovním trhu, mzda, kterou ženy obdrží za své pracovní výkony, podíl žen v tom managementu společností či parlamentu a také náklady na péči o dítě v daném státě. Nově je kromě práv souvisejících s mateřskou dovolenou zařazeno také kritérium práv na „otcovskou dovolenou“.

Studie samozřejmě ukazuje, že v případě, že jdou otcové na „mateřskou“, tak ženy nelení a mají tendenci k rychlému návratu na pracovní trhu a tím pádem je zaměstnanost žen vyšší a rozdíl mezi příjmy mužů a žen se tak snižují. Mezi nejbohatšími zeměmi OECD ovšem není „mateřským“ pro otce příliš přáno, dostanou v průměru pouze osm týdnu. V devíti zemích včetně Ameriky, nemají otcové na danou dovolenou nárok vůbec. Nejdelší rodičovské dovolené nabízí Japonsko a Jižní Korea. V obou zemích má otec či matka nárok, až na 50 týdnů dovolené. Nicméně právě poslední dvě zmíněné země – Korea a Japonsko, spolu s Tureckem, se nachází až na samém dně žebříku. V těchto zemích panuje velká mezera mezi platy mužů a žen. Na seniorních pozicích se vyskytují téměř výhradně muži. V rámci dosaženého vzdělání panuje taky značný nepoměrně ve prospěch mužů. Japonsko a Korea sice mají štědrý systém mateřských dovolených (dostupných jak ženám, tak mužům), ale ten je dán především tím, že jejich populace výrazně stárne a dochází k úbytku pracovních sil a je tedy třeba motivovat mladé lidi k tomu, aby měli děti. Tento fakt však postavení v indexu, které je dané hlavně zvyklostmi v zemi, příliš neovlivní.

 

Radomil Bábek o tom, jak ministryně práce a sociálních věcí provozuje sociální inženýrství, ze své pozice manipuluje veř…

Zveřejnil(a) Roklen24 dne 24. březen 2016

Mezi nejbohatšími zeměmi OECD ovšem není „mateřským“ pro otce příliš přáno

Podmínky rodičovský dovolených jsou v každé zemi poněkud odlišné. Pokud si vezmeme příklad Turecka a Španělska. V obou zemích se můžete dočkat krásné 16týdenní mateřské dovolené. Rozdíl je ovšem v tom, že ve Španělský obdrží matka 100 procent platu, kdežto v Turecku je to jen 66 procent. V indexu jsou tyto rozdíly zohledněny a mateřská dovolená je přepočítána na ekvivalent plnohodnotné, 100 % zaplacené dovolené a tudíž Turecko má místo 16 týdnů dovolené, pouze 10,6 týdnů.

Není až takovým překvapení, že z hlediska indexu postavení žen jsou na tom nejlépe severské státy, kde ženy dosahují téměř stejného postavení jako muži vůči trhu práce. Daný fakt platí i o jejich zastoupení na trhu práce, které je na severu téměř rovnoměrné. Co se týče vzdělání, platí zde opačný trend jako v Turecku a Japonsku – například Finsko má největší poměr žen, které prošly vyšším vzděláním ve srovnání s muži (terciární vzdělání má 49 % žen a jen 35 % mužů). Mezera mezi platy mužů a žen je jen 6,3 %,  a je menší než polovina průměru OECD (15,5 %).

Zastoupení na trhu práce je na severu téměř rovnoměrné

Ženy na Islandu jsou zastoupeny ze 44 procent ve správních radách společností. Toto silné zastoupení je možné hlavně díky kvótám, které v daných zemích jsou. Norsko a Island mají dokonce také dobrovolné kvóty pro politické strany. Stejně je tomu také ve Švédsku, kde je 44 procent míst v parlamentu obsazeno ženami, což je nejvyšší číslo na světě. Pátou „nejrovnostářštější“ zemí je Maďarsko, které má nejnižší mzdové rozdíly (3,8 procenta), štědře placenou mateřskou dovolenou (71 týdnů, 100 procent posledního platu) a nízké náklady na péči o dítě. Nicméně mají málo, žen ve výkonných funkcích a v parlamentu pouhých 10 procent.

Muž má vždy přednost? Předsudky a realita…

Ve Švédsku je 44 procent míst v parlamentu obsazeno ženami, což je nevyšší číslo na světě

Pokud bychom výsledky agregovali, tak v EU v průměru o 16 % nižší mzdu za stejnou práci. Jestliže daný výsledek vztáhneme relativně k času, tak žena oproti muži pracuje dva měsíce zadarmo. V České republice je nerovnost ještě větší, nedosahujeme ani průměru EU, ani OECD. Řečeno časem, žena u nás oproti muži pracuje dva a půl měsíce zadarmo. Žebříček Světového ekonomického fóra nám také příliš nenahrává, dle něj jsme až na 96. místě. V zemích OECD obecně platí, že i přesto, že začíná být více žen s vyšším vzděláním než mužů, tak na mzdách se to neprojevuje a dostávají stále měně než muži.

Od loňského roku vzrostl podíl žen ve vedeních o 2,5 procentního bodu na 18,5 procenta žen. Ženy, které jsou ve vrcholovém managementu, často pracují v oblastech, jako jsou lidské zdroje, public relations , finance a administrativa. Dle výzkum MSCI je ovšem výhodné mít ve vedení ženu, protože je dost pravděpodobné, že se díky tomu dostane společnost někdy do novin a bude tak známější. Dále z výzkumu vyplývá, že pokud je na řídící pozici žena, tak v 58 % případů jsou ve vedení nejméně další tři ženy. Tudíž jedna žena „prorazí“ těm ostatním cestu.

Kvóty pro vyšší dobro

Podtrženo, sečteno, ženy nemají stejné postavení na trhu práce. Je to fakt podložený čísly. Feministky po zjištění tohoto tvrzení zajásají a přijdou s kvótami. Kdo je neuzná, bude označen za šovinistu. Jenže je to opravdu tak? Lze vyjádřit nerovnost v tomto případě pomocí čísel? Samozřejmě, že ne!

Omezení na trhu práce nevyplývá ze zákona! Ať je člověk muž či žena, práva má stejné. Existuje nerovnost? Ano. Existují genderové stereotypy? Ano. Všechno tohle je pravda. Mnohdy se ukázalo, že ženy jsou schopné řídit firmu lépe (výzkum americké organizace Catalyst), že jsou lepší v politice, ale dokázalo se to i bez kvót, dotací a jiných nařízení. Nemělo by se zapomínat na to, že genderové stereotypy mají svá opodstatnění a pokud ne, měly by se měnit postupnout „darwinovskou“ evolucí, ne 40% kvótami stanovených EU či dotacemi na fenomenální genderové organizace, kterým ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) dala 400 milionů Kč, což se může dočíst také ve článku předsedy Asociace podnikatelů a manažerů Radomila Bábka.

Ženy, peníze a Silicon (Valley)

Šovinismus na závěr

Všechny zmíněné argumenty nejsou známka šovinismu. Je to jen vyjádření obavy z rostoucího „sociálního inženýrství“, kterého jsme v poslední době svědky. Zvýšením počtu žen ve vedením společností, HDP nezvýšíme a i kdyby třeba ano, tak HDP nesymbolizuje štěstí a blahobyt společnosti. Šovinistickou poznámkou by v tomto případě bylo, že by mužům byl snížen blahobyt, protože nemají „klid“ ani v práci.

Lidé si nejsou rovni, by poznamenal Nietzsche, ovšem před zákonem by rovnost existovat měla vždy.

 

Newsletter