Italský finanční systém nadále představuje jednu ze slabin evropské ekonomiky a jen zvolna vykazuje znaky jakéhokoliv zotavení. Italská vláda zatím neúspěšně bojuje proti stagnaci ekonomiky, která negativně ovlivňuje schopnost tamních podniků a spotřebitelů splatit své dluhy. Finanční krize zanechala v italských bankách velké množství nesplacených úvěrů, ze kterých se postupně staly nedobytné pohledávky – tedy pohledávky, jejichž šance na zaplacení jsou téměř nulové.
Od doby krize se italské finanční instituce snaží vytvořit nové investiční produkty, které by byly atraktivní pro investory, s cílem zbavit se těchto problémových pohledávek. To se děje nejčastěji skrze sekuritizaci, při které je velké množství různých pohledávek sloučeno dohromady a jednotlivé tranše dále prodávány investorům.
Americká private equity společnost Lonestar na konci dubna s úspěchem prodala sekuritizované nedobytné irské úvěry na bydlení. To se zdála být dobrá cesta, jak ulevit tamnímu finančnímu systému od zátěže, které tyto pohledávky představují. Tento nápad se ale v Itálii nesetkal s úspěchem. Mohutná sekuritizace nesplácených úvěrů tak zatím nevede k výraznějšímu zlepšení kondice tamního finančního systému.
Itálie se topí v dluzích, Evropská komise varuje před nákazou
Podle DBRS, kanadské ratingové společnosti, která poskytla data serveru Financial Times, sice v roce 2016 klesl celkový objem nedobytných pohledávek 15 italských bank poprvé za posledních osm let, ovšem objem tzv. „sofferenze“, tedy půjček, u kterých banky pracují s insolventními klienty, opět, byť jen mírně, vzrostl.
Podle analytiků z Bank of America Merrill Lynch se standardy pro upisování od doby krize radikálně zlepšily a italské banky tak udělaly alespoň nějaký pokrok ve snaze snížit svůj objem nedobytných pohledávek. „Přestože ale zásoba nedobytných pohledávek klesla, stejně klesla i kvalita celkového portfolia sledovaných aktiv,“ řekla pro Financial Times Nicola de Caro, viceprezidentka DBRS.
Podle analýzy ratingové agentury DBRS kleslo množství nedobytných pohledávek o 58 miliard euro, ovšem z toho pouze 9 miliard euro představovalo splacení nedobytných pohledávek. Zbytek byl buď odepsán z účtu bank, nebo prodán. Naproti tomu 32 miliard euro původně splatitelných pohledávek se stalo nedobytnými.
ECB, vláda, média: Chtějí úmyslně potopit nejstarší banku světa?
Příkladem italských problémů může být Monte dei Paschi, jedna z největších bank Itálie a nejstarší banka na celém světě. Ta plánovala sekuritizaci velkého množství svých nedobytných pohledávek na konci minulého roku. Plán se nakonec neuskutečnil a ve výsledku vedl pouze k dalším pochybnostem a analýzám, zda toto řešení přinese očekávané zotavení.
Monte dei Paschi je zachráněna. Díky italské vládě
Nezájem investorů a garance státu
V dubnu 2016 byl italskou vládou představen Gasc program, který měl přimět soukromé investory podílet se na sekuritizaci pohledávek. Přestože tento program nabízel investorům záruku za nejméně rizikovou tranši sekuritizovaných produktů, s úspěchem mezi investory se nesetkal.
Tlak ze strany Evropské centrální banky na snížení objemu nedobytných pohledávek v držení italských bank a nedostatek investorů se zájmem o koupi sekuritizovaných instrumentů tak vede k otázkám ohledně potřeby kapitálových injekcí. Podle Barringtona Pitt-Millera, analytika společnosti Janus Capital, přežijí jen „silní a slabí nebudou schopni se vrátit na trh“.
Moody’s: Silnější koruna a české banky. Které jsou „ohrožené“?
Financial Times v tomto směru poukazuje na to, že na rozdíl od italských nepříliš úspěšných snah o snížení nedobytných pohledávek jiné státy eurozóny, podobně zasaženy finanční krizí, vykazují mnohem pozitivnější výsledky. Kromě irských nedobytných úvěrů na bydlení došlo i k sekuritizaci španělských pohledávek společností Blackstone. Španělské nedobytné dluhy se tak díky tomu opět staly dobytými.
V Itálii se však naopak zdá, že pacientovi sice horečka klesla (objem nesplacených půjček), i přesto se jeho zdraví (struktura tohoto objemu) stále moc nelepší.
