Cigarety a odpudivé obrázky. Poučí se kuřáci konečně?

Pouze do 7. prosince minulého roku bylo na pultech trafik možné ukořistit cigarety v elegantním obalu, jejichž jedinou vadou na kráse je decentní nápis ve stylu kouření může zabíjet. Od té doby se mohou prodávat pouze krabičky s odpudivými obrázky následků kouření. Cíl je jasný – vystrašit kuřáky natolik, že už se cigarety nikdy nedotknou. Ale nechají se? A mají se vůbec nechat?

Že kouření škodí zdraví, to je obecná pravda, a poselstvím opatření je pomoci jej zachránit těm, kteří to nezvládnou sami. Z tohoto konání dobra však tak úplně nelze vinit českou vládu; novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích, která nabyla účinnosti 7. září je jen nutnou implementací protikuřácké směrnice Evropské unie z jara tohoto roku. Od této doby běžela prodejcům cigaret 90ti denní lhůta na to, aby doprodali staré zásoby.

Podle analýz Evropské unie pomohou ošklivé obrázky černých plic a zkažených zubů snížit počet kuřáků asi o 2 %. A to jen za pár stovek miliónů z kapsy cigaretových výrobců. Pro spotřebitele je to jasná výhra – dostane zadarmo službu – ochranu před jím samým – kterou zaplatí někdo jiný. Z pohledu liberálně smýšlejících je však problém v tom, že si tuto službu nikdo neobjednal.

Beckerův racionální kuřák

„Většina úmrtí, i když ne všechny, jsou do jisté míry sebevraždou v tom smyslu, že mohly být oddáleny, kdyby bylo do prodloužení života investováno více zdrojů.“ – toť slova Garyho Beckera, držitele Nobelovy ceny za ekonomii za objev, že ekonomické principy platí v každé oblasti lidského života. I kuřák je z tohoto pohledu racionálně uvažující osobou, která váží přínosy a náklady svých rozhodnutí. Pokud se tak člověk i přes zdravotní rizika rozhodne kouřit, pak tím demonstruje, že požitek z kouření je pro něj hodnotnější než pár pravděpodobných let života navíc. A je to tak v pořádku, protože kuřák tím maximalizuje svůj blahobyt.

Jestli tedy ošklivé obrázky mohou mít pozitivní efekt, pak je to zvýšení informovanosti kuřáků. Jenže v dnešní době, která trpí spíše nadbytkem než nedostatkem informací – zvláště co se týká takto žhavého tématu – bychom jen těžko hledali kuřáka, který neví, co kouření způsobuje. Těžko bychom dnes hledali vůbec někoho, kdo to neví. Evropská unie tedy svými ošklivými obrázky kuřáky jen zbytečně otravuje – budou si na cigarety muset pořídit nějakou hezkou krabičku. A co hůř – pokud se tímto opatřením podaří spotřebu cigaret skutečně snížit (například kvůli růstu nákladů, potažmo růstu cen), pak se tím Evropského unii nepodařilo nic jiného než vychýlit původní kuřákovu dokonalou rovnováhu za maximalizace užitku a snížit tak jeho blahobyt.

Neracionální kuřák a vševědoucí regulátor

Jenže člověk se prý chová jako člověk, nikoli jako člověk ekonomický. Podle poznatků behaviorální ekonomie lidé v mnoha oblastech nejsou schopni racionální intertemporální volby – přeceňují krátkodobé výnosy svých rozhodnutí a podceňují jejich dlouhodobé náklady. Často tak činí rozhodnutí, která jsou v rozporu s jejich dlouhodobými zájmy, a to i přes to, že o tom mnohdy sami vědí. Řečeno termíny behaviorální ekonomie, trpí omezenou sebekontrolou – to je důvod, proč tak snadno podléhají závislostem, ale i důvod, proč se jim například nedaří zhubnout, donutit se efektivněji pracovat anebo vstát, když jim zazvoní budík.

Behaviorální ekonomie tak poskytuje jisté argumenty pro regulace na ochranu zdraví, které jsou dnes stále více v módě. Pokud by nám vládli vševědoucí a nechybující regulátoři, pak by bylo snadné jimi ve jménu zvýšení blahobytu obhajovat například spotřební daně nebo částečné zákazy kouření. Anebo právě odpudivé obrázky na cigaretách. Ostatně i spousta kuřáků podporuje zákaz kouření v restauracích s tím, že jim pomůže přestat kouřit.

Ovšem otázkou zůstává, zda nejsou ošklivé obrázky pro omezenou sebekontrolu příliš slabým soupeřem a zda tedy jejich jediným efektem nezůstanou dodatečné náklady výrobců cigaret. Koneckonců i politici jsou jen lidé, jejichž omezená sebekontrola se zase může projevovat plozením zbytečných regulací, které mají zcela jiný efekt, než jaký jejich tvůrci původně zamýšleli.

Reference:

Becker, Gary S. The economic approach to human behavior, s. 10. Chicago: University of Chicago, 1976.

Newsletter