„Co budu dělat, až přijdu o práci?“ Pro většinu lidí sice nepříjemná, ale stále dostatečně abstraktní a vzdálená otázka. Avšak pro mnoho dalších jde o reálný problém blízké budoucnosti. Od finanční krize vznikla většina nových pracovních míst v Evropské unii prostřednictvím smluv na dobu určitou. A lidé se bojí o práci, píší Eva Selenko, odbornice na pracovní psychologii z Loughborough Universtity a statistik Chris Stride s University of Sheffield ve svém článku na The Conservation.
Vysoká nejistota pracovních míst má na jednotlivce obrovský dopad, jelikož jim znemožňuje veškeré finanční plánování. A nejen to; z psychologického výzkumu Evy Selenko vyplývá, že nejistota zaměstnání je mimořádně nepříjemná věc, která udeří přímo v jádru psychiky člověka.
Hrozba ztráty zaměstnání je člověkem vnímána jako ohrožení vlastní identity, což může mít za důsledek vážné společenské dopady. Lidé, kteří se bojí toho, že nebudou mít z čeho zaplatit své účty, trpí nejen duševní nepohodou, ale i fyzickými obtížemi a klesá jejich produktivita – obava z propuštění tak nepůsobí jako motivační faktor, ba právě naopak.
Geert Wilders má smůlu, premiérem bude zřejmě opět Rutte – Roklen24.cz https://t.co/PqarC2d8Q7 prostřednictvím @roklen24 #DutchElection pic.twitter.com/bAUeYmKVYj
— Roklen24.cz (@roklen24) 15. března 2017
V zemích, kde je hojně rozšířena nejistota zaměstnání, tak obyvatelé mohou snadněji inklinovat k extremismu. Lidé, kteří cítí ohrožení své identity, se snadno obracejí proti ostatním. Chtějí se naopak spojit s těmi, kteří jsou také ohroženi, třebaže v jiném smyslu. Není tak divu, že je přitahují politické strany, které stojí tak trochu na periferii společenského života.
I v souvislosti s technologickými změnami se objevují požadavky na větší flexibilitu zaměstnanců ze strany zaměstnavatelů. Naopak ubývá pracovních jistot a běžný pracovní poměr s adekvátní ochranou zaměstnance se stává luxusem určeným jen pro ty kvalifikované a schopné.
Strach obyvatel ze ztráty zaměstnání je zbraní v rukou extremistických stran, jež spojují nespokojené s hlavním proudem. S těmi se mohou identifikovat další nespokojení, kteří touží stát se součástí nějaké větší vyloučené skupiny. Přitom nezáleží na tom, zda je strana nalevo, anebo vpravo, politický extremismus poskytuje útěchu všem, kteří se cítí být vyloučeni z komunity „normálních pracujících“.
