Světové trhy mají za sebou jeden z historicky nejhorších začátků nového roku. Prodejní panika rozpoutaná masivním propadem čínských akciových trhů s sebou stáhla většina světových trhů, především pak ty evropské a americké. Vysvětlení, proč se tak stalo, byla mnohá. Podle Mohameda El-Eriana, externího ekonomického poradce pojišťovny Allianz a bývalého investičního ředitele fondu PIMCO, však žádné z nich nešlo do hloubky těch pravých příčin, které opravdu stály za globálním pádem akciových trhů.
Analytici se ve svých komentářích zaměřovali na dvě základní věci, píše El-Erian ve svém sloupku zveřejněném agenturou Bloomberg. První z nich byl obrat směrem k makroekonomickým fundamentům. Prodejní panika měla své základy v evidentním zpomalením čínské ekonomiky, která jakožto druhá největší v rámci celého světa je napojena na velkou většinu evropských i amerických firem. Klopýtnutí čínského rudého draka se tudíž logicky muselo projevit i na výsledcích těchto podniků.
Trhy zažívají nejhorší vstup do nového roku v historii
Druhé vysvětlení se týkalo dění na ropných trzích. Černá komodita, která si od polovina června 2014 prochází masivním cenovým propadem, dospěla do fáze, kdy prolomila psychologickou hranici 30 dolarů za barel a dostala se až na 13letá minima. Tento fakt tak s sebou stáhl světové akcie (především ty energetické), ale projevil se i na devizových trzích zemí vyvážejících ropu, včetně dolaru.
Ani jedno z těchto objasnění však není dle El-Eriana zcela úplné. Chybějícími klíčovými fundamenty, na které většina analytiků zapomněla, jsou změny v likviditě a volatilitě světových trhů.
V případě Číny bylo pomyslné zadření ekonomického motoru podpořeno i neobvyklými opatřeními regulátorů a dalších nositelů hospodářské politiky. El-Erian zmiňuje především odvolání bezpečnostních „brzd“ čínského akciového trhu, které měly za úkol zastavit obchodování při 5%, resp. 7%, propadu trhů. Dle jeho názoru šlo o podstatnou ztrátu vlivu na rozvíjející se trh, která ovlivnila vyjma akcií i měny a rozhodně zasáhla i komunikační kanály v rámci pevninského a „mimopevninského“ (hongkongského) trhu. I tak ale k vysvětlení nestačí pouze o tento krok, je potřeba jít mnohem dále.
Obdobná dynamika funguje i na ropě. Pravdou je, že ceny komodity jsou vystaveny především nesouladu mezi nabídkou a poptávkou. Za to nese hlavní vinu obzvláště Organizace zemí vyvážejících ropu, která se rozhodla vzdát se své role arbitra majícího za úkol zabránit poklesu cen. Výsledný pohyb směrem dolů je tedy podle ekonoma zbytečně přeceňován. Jak by zlevnění ropy mohlo jinak způsobit tak velkou nestabilitu finančních trhů, když přece ovlivňuje i ty sektory a země, jež by z cenového pádu měly profitovat?
Otázkou tedy zůstává, jak je možné, že i malé změny těchto proměnných způsobují tak velké pohyby cen finančních aktiv, ať už směrem vzhůru, či dolů? A jak je možné, že mají světové trhy tak velkou citlivost, obzvláště při pádu?
Podle El-Eriana si finanční trhy procházejí dvěma procesy klíčových změn, které nejen že způsobují přehnanou citlivost i na sebemenší změnu na čínských trzích či na ropě, ale rovněž zvyšují celkovou averzi k riziku a vytvářejí další prostor pro ještě více nepředvídatelný vývoj.
Ropa si dnes sáhla na svá 13letá minima až pod hranici 28 dolarů za barel. Jaké jsou největší mezníky této komodity?
Zveřejnil(a) Roklen24 dne 18. leden 2016
První proces má co do činění s přechodem z uměle prodlužovaného režimu udržení co nejmenší volatility do prostředí, kde je nestabilita mnohem větší a méně předvídatelná. Hlavním důvodem této změny je, že centrální banky jsou méně ochotné (El-Erian zmiňuje především Fed) a méně schopné (to je zase případ ECB a Čínské lidové banky) jednat jakožto hlavní potlačovací síla příliš vysoké volatility. Tato situace se tedy ve výsledku projevu nejen v averzi k riziku, ale rovněž i v postupném oddlužování a v celkové alokaci aktiv v rámci správy portfolií.
Dalším proces zahrnuje otázku likvidity a odklon od „proticyklického“ složení, nejen, bankovních rozvah. S nástupem striktnější regulace a neochotou jakýchkoliv byť jen krátkodobých odchylek od kýžených zisků jsou brokeři i dealeři mnohem více proti případné reinventarizaci, a to obzvláště v době, kdy jsou trhy doslova přestřelené. Obdobně jsou na tom i ostatní subjekty, například peněžní fondy. I ty nechtějí čelit jakýmkoliv omezení týkajících se správy rizik vlastního portfolia.
Oba tyto procesy se dle E-Eriana „živí“ na sobě navzájem a zdůrazňují tak větší pocit finanční nestability a nejistoty. Pokud bude tento scénář pokračovat, tržní prostředí bude čím dál tím více volatilní, stejně tak bude existovat i větší hrozba nepříznivých a poté i přehnaných důsledků sledování vybraných ekonomických fundamentů.
I zde je však možné nelézt nějaká pozitiva. Oba procesy totiž mají zároveň tendenci se navzájem postupně vyčerpávat. Taková situace však přijde pouze tehdy, kdy si trhy projdou silně volatilním vývojem, který s sebou přinese propad cen finančních aktiv a jeho následné rozšíření do všech koutů světa.
Mnohem lepší variantou by bylo, pokud by zlepšující se fundamenty postupně podpořily ceny investičních aktiv, což by ve výsledku popohnalo i investory, kteří si momentálně „syslí“ dodatečný kapitál na horší časy. Souběžně s tím by bylo potřeba, aby se opratě chopili i sami nositelé hospodářské politiky, přičemž není řeč pouze o centrálních bankách.
Závěrem tak El-Erian přiznává, že i kdyby mělo být rozjeto další kolo programu nákupu amerických aktiv (tzv. QE4) k dosažení maximální efektivity by bylo potřeba dalších prorůstových strukturálních reforem, včetně mnohem vyšší fiskální zodpovědnosti zahrnující odstranění v současné době zcela běžných dluhových převisů.
Černý týden na trzích: Čína, ropa -10 %, Evropa -7 %, Wall Street -6 % – https://t.co/MvN6ec582R @roklen24 #markets pic.twitter.com/TKoXiSp90k
— Roklen24 (@roklen24) 8. Leden 2016
