Na rozdíl od jiných společenskovědních oborů, ekonomie je jedinečná v tom, že pomocí jejích teorií se dá vysvětlit takřka veškeré dění kolem nás. Nicméně co ekonom, to jiná interpretace. Jak se jednotlivé ekonomické školy dívají na Vánoce a na vánoční dárky? To píše na svém blogu řecký ekonom Yanis Varoufakis.
- Neoklasická ekonomie
V neoklasické ekonomii člověk není člověkem, ale člověkem ekonomickým, který během svého života nedělá nic jiného, než že maximalizuje svůj užitek a minimalizuje své náklady. A jelikož veškeré hodnoty jsou subjektivní, nikdo nemůže při nákupu dárku učinit lepší volbu, než ten, komu je dárek určen. Ba co víc, lidé obvykle utratí za dárek větší částku, než za jakou by si jej byl ochoten koupit obdarovaný, a tím pádem se jedná o neefektivní alokaci. V duchu Valdfogelovy Scroogenomics tak lze učinit striktní závěr: nejlepší dárek je žádný dárek. A pokud svým blízkým přece jen chcete něco dát, pak jsou nejlepší peníze.
- Keynesiánství
Zatímco pro neoklasické ekonomy jsou Vánoce hotovou ekonomickou pohromou, pro keynesiánské ekonomy jsou hotovým darem z nebes. Kdy jindy totiž vyspělá kapitalistická společnost, jež jinak trpí příliš vysokým sklonem úspor, který ekonomiku nevyhnutelně přitahuje do permanentního stavu recese, utrácí jako šílená? Nutnost nakupovat dárky pak na ekonomiku působí jako zaručený každoroční stimul; lidé toho zkrátka musí nakoupit hodně za velmi krátkou dobu a tak k potěšení keynesiánců utrácejí takřka „za cokoliv“ (a vláda si tak může přes svátky trochu odpočinout). A co když se zase ocitneme v hluboké recesi? Pak by mohla vláda zavést, aby byly Vánoce alespoň třikrát v roce.
- Monetarismus
Vánoce nevánoce, stabilita cen, eventuálně nízká inflace, musí být udržena během celého roku. A jelikož měnové nástroje jsou jedinými nástroji, kterými smí stát do chodu tržního procesu zasahovat, jakmile obchody udělají vánoční výzdobu a první nadšenci vyrazí na lov dárků (řekněme někdy začátkem podzimu), je na čase začít pomalu zvyšovat nominální úrokové sazby. Ty by pak měly dosáhnout vrcholu v době nejvyšší okupace nákupních center a po svátcích by je pak měla centrální banka znovu snížit na obvyklou úroveň. A ano, monetaristé jsou ti nejnudnější ekonomové, kteří kdy chodili po světě.
- Škola racionálního očekávání
Zatímco keynesiánci se naivně domnívají, že nakupování vánočních dárků je blahodárným stimulem pro ekonomický růst, teoretici racionálního očekávání vědí, že nárůst poptávky o Vánocích bude kompenzován poklesem poptávky v dalších obdobích roku. I výrobci toto samozřejmě dobře vědí, proto nárůst nynější výroby budou kompenzovat poklesem výroby v budoucnu. I tak kdyby byly Vánoce dvakrát či třikrát do roka, anebo by se naopak úplně zrušily, na celkovém výstupu ekonomiky by se vůbec nic nezměnilo.
- Rakouská škola
Stoupenci Fridricha von Hayeka a Ludwiga von Misese mají s Vánoci spojenou minimálně jednu námitku; stát nemá žádné právo, aby omezil činnost podnikatelů a zaměstnanců byť jen na jeden den, natož pak minimálně na tři dny během dvou týdnů (25. a 26. prosince a 1. ledna). Předvánoční nákupní boom sice může vést k úvěrové expanzi, bublinám na trzích hraček či elektroniky a k jejich následným prasknutím a recesi, to by v tom však musela mít prsty centrální banka, která by na zvýšenou poptávku reagovala zvýšením peněžní zásoby, a tím by výrobcům znesnadnila správně interpretovat cenové signály.
- Marxismus
Z pohledu marxismu má zvyk předávání vánočních dárků, který stále přetrvává v jinak kapitalistické společnosti, doslova revoluční význam. Pokud je možná takováto láskyplná a netržní výměna, pak se jedná o jasný důkaz, že kapitalismus – tržní systém distribuce, kde zisk jedněch plyne z vykořisťování druhých – vlastně vůbec nepotřebujeme.
