Fixní kurz v podobě eura


15:51 • 30. května 2016

Tagy: Měnová politika pro každého, měnová politika

V minulém našem článku o kurzových režimech seriálu Měnová politika jsme vysvětlili, že lze zvolit pouze dvě z následujících možností: nezávislá neboli autonomní měnová politika s pružným kurzem, fixní kurz a volné kapitálové toky. Všechny vyspělejší země dnes považují za nutné, aby kapitál a související investice mohly volně proudit mezi jednotlivými ekonomikami. Volba se v současné době proto především odehrává mezi zafixováním kurzu a nezávislou měnovou politikou. Při fixním kurzu fakticky dochází k „dovozu“ měnové politiky ze zahraničí, při plovoucím kurzu centrální banka volí jiný cíl, v posledních 20-30 letech to je nejčastěji inflace.

Zajímavé ovšem je, že paralelně s přechodem řady zemí k nezávislé měnové politice a cílování inflace se objevují projekty měnových unií, kdy skupina zemí se rozhodne uplatňovat společnou měnovou politiku. Jde tedy o určitou formu fixního kurzu, jejíž hlavní předností je zvýšení věrohodnosti na finančních trzích. Taková měnová unie je totiž obtížněji rozpustitelná než pouhé opuštění normálního režimu fixního kurzu. Další výhodou, která má ovšem spíše politický než ekonomický podtext, je fakt, že vznikne společná měna, což může vypadat přijatelněji, než že se státy podřídí měnové politice nejsilnější ekonomice v dané oblasti. Pro evropské státy (mimo Německo) je jistě přijatelnější platit eurem než německou markou.

Kurzové režimy: V čem jsou jiné Česko, Burkina Faso či Dánsko?

V Evropě máme nejznámější současný projekt společné měnové politiky – euro. Jaké další motivy mohly vést země k vytvoření tohoto projektu, resp. že s k němu posléze připojují? Samozřejmě jedním z klíčových motivů může být již zmíněná dominance jedné ekonomiky (v případě Evropy německé), která by byla stejně určující pro nastavení měnových politik v dalších zemích. Tato motivace je o to silnější v zemích, které nejsou příliš velké, jsou ekonomicky hodně navázané na německou ekonomiku a další klíčové státy eurozóny, a navíc nemají historii vlastní měnové politiky. To platí třeba pro země v Pobaltí. Pro některé země, zejména na okraji Evropy, mohou být důležité také motivy politické a bezpečnostní. Z pohledu takových zemí (opět platí pro Pobaltí) asi bude platit teze „čím větší integrace, tím bezpečněji se cítíme“.

Zároveň bychom ale měli vést v patrnosti, co společná měnová politika nabídnout nemůže. Ve veřejné debatě občas můžeme slyšet, že společná měnová politika může zvýšit ekonomický růst domácí ekonomiky. Někteří lidé asi opravdu věří, že euro pomůže prohloubit ekonomickou spolupráci, a to přispěje k růst na obou stranách. Je pravda, že korelace mezi objemem zahraničního obchodu a růstem existuje, nicméně evidence o tom, zda vyšší obchod vede k růstu či naopak, je sporná.

Co takhle zbavit banky práva vytvářet peníze?

Z pohledu centrálního bankéře je argument vyššího ekonomického růstu opravdu zavádějící, či dokonce scestný. Jak jsme již avizovali, společná měnová zóna, a tedy i euro, je jen specifická podoba fixního kurzu. A volba režimu kurzu sama o sobě nevede ke snížení či zvýšení ekonomického růstu – kdyby to tak bylo, tak by všichni celkem logicky volili tu lepší variantu.

Připomeňme si také, co je úlohou měnové politiky. Přes veškerý arzenál centrální banky, který je nemalý, měnová politika nemůže měnit parametry ekonomiky, které jsou klíčové pro její výkon v dlouhodobějším horizontu. Těmi jsou především pružnost trhu práce, růst produktivity, fungování institucí a snadnost podnikání apod. Úlohou měnové politiky je působit proticyklicky a snažit se alespoň trochu vyhladit průběh hospodářského cyklu, resp. ztlumit jeho extrémní výkyvy. Jinak řečeno, měnová politika ovlivňuje kolísání různých ekonomický veličin, nikoli jejich trend.

Mohou se rezervy centrální banky vypařit?

Jestliže tedy zafixujeme kurz, bude mít tendenci k většímu kolísání inflace – a naopak. Volba kurzového režimu má pak také vliv na přizpůsobení reálných veličin, jakým je třeba hrubý domácí produkt, a jejich volatilitu. Pro příklady nemusíme chodit daleko: podíváme-li se na výkon evropských ekonomik za dobu existence eurozóny, včetně období během nedávné krize, nenajdeme z pohledu růstu ekonomiky jednoznačnou evidenci o výhodnosti pobytu uvnitř a venku. Dlouhodobá výkonnost ekonomiky opravdu záleží na jiných faktorech, než je volba režimu fixního kurzu v kterékoli jeho podobě včetně měnových unií. 

Prosíme o Váš názor! Spustili jsme pro Vás portál Roklen24.cz v novém designu, s novým obsahemJak se Vám líbí? Odpovězte nám na několik otázek! Děkujeme! – CHCI ODPOVĚDĚT

RSS

Zdeněk Tůma (1960) vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, později absolvoval postgraduální vzdělávání na Československé akademii věd. Začátkem devadesátých let stál u obnovení výuky ekonomie na Univerzitě Karlově, kde byl habilitován docentem. Dodnes učí na Institutu ekonomických studií FSV UK, přednášel či přednáší na téma makroekonomie, monetární ekonomie a finanční regulace. V polovině 90. let působil jako hlavní ekonom společnosti Patria Finance, a.s., v roce 1998 odešel do Evropské banky pro obnovu a rozvoj na pozici člena „Executive Board“. V roce 1999 byl jmenován viceguvernérem ČNB a v prosinci 2000 guvernérem; tuto pozici zastával do června 2010. Současně působil jako guvernér za Českou republiku v MMF a od roku 2004 byl členem Generální rady ECB. Zdeněk je v současné době partnerem ve společnosti KPMG Česká republika. 



Přejít na diskusi

Top zprávy




Diskuze k článku
comments powered by Disqus

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.