Britské referendum, v němž zvítězili zastánci opuštění Evropské unie, posílilo pozici nacionalistických a populistických stran a zvýšilo politickou nejistotu v celé Evropě. Výsledky voleb ve Španělsku krátce poté sice trhy uklidnily, ovšem klid bude nejspíš jen dočasný. Jako další možný zdroj politických otřesů se totiž ukazuje Itálie a italské banky, které pravděpodobně čeká opravdu horké léto. Jak se na celou situaci dívají analytici Fidelity International?
Pokus premiéra Renziho vyjednat s Evropskou unií nové podmínky záchranného plánu pro finanční sektor ho postavil do přímého konfliktu s jeho protějšky v EU. V říjnu se bude v Itálii navíc konat pro Renziho klíčové referendum, které by mohlo vést k výměně vlády.
Se zvýšeným politickým rizikem se tak italské vládní dluhopisy ocitají pod silnějším tlakem a mohou si vést hůř než dluhopisy periferních zemí eurozóny. Podaří-li se však plně vyřešit systémové problémy, povede se investorům do bankovních dluhopisů lépe než akcionářům.
Italské banky pod palbou
Po britském referendu, jež skončilo vítězstvím zastánců odchodu z EU, se v hledáčku investorů opět ocitl italský bankovní systém. Může se Itálie, která má obrovský státní dluh a velké množství nesplácených půjček (NPL) stát další dominovou kostkou, jíž hrozí pád? Dokud si budou investoři dělat starosti a vyjednavači se nedokážou shodnout na tom, jak ozdravit krachující finanční sektor, budou italská aktiva nadále nestabilní.
Atmosféra je nyní sice pro italské banky náročná, ovšem vzhledem k systémovému riziku, které představují, má premiér Matteo Renzi lepší vyjednávací pozici při projednávání záchranného plánu na pomoc italskému bankovnímu sektoru s Evropskou unií. Kdyby se mu podařilo dosáhnout pozitivního výsledku a ozdravit bankovní akcie a dluhopisy, získal by si tím plusové body u italské veřejnosti, což je pro něj vzhledem k celonárodnímu referendu, které se má konat v říjnu, velmi důležité.
Renzi si je dobře vědom toho, že má-li být jakákoli iniciativa v tomto směru účinná, musí se jednat o systémové řešení. Toho však není lehké dosáhnout, neboť velká část podřízených bankovních dluhů a kmenových akcií je v rukou osobních investorů, pro něž by kauční systém (bail-in) byl velmi nákladný. Právě proto by italská vláda nerada zahájila program pomoci z EU a kauční systém v souladu s evropskou Směrnicí pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků (BRRD).
Když do hry vstoupí BRRD
Cílem BRRD je zabránit tomu, aby nespolehlivé či krachující úvěrové instituce a investiční podniky získávaly pomoc z veřejných rozpočtů (bail-out). Zavádí jednotný celoevropský rámec pro řešení problémů krachujících finančních institucí, v němž se jejich záchrana financuje převážně ze soukromých zdrojů. Stát může přispět kapitálem pouze tehdy, pokud soukromí investoři přispějí na rekapitalizaci (bail-in) minimálně 8 procent závazků instituce – předpokládá se tedy, že tito investoři budou „sdílet finanční zátěž“.
Těžce zkoušeným italským politikům však svítá naděje na určitý manévrovací prostor. Článek 32 směrnice BRRD dovoluje poskytnout instituci finanční podporu z veřejného rozpočtu prostřednictvím preventivní rekapitalizace v případě, že zátěžové zkoušky či hodnocení kvality aktiv odhalí kapitálový deficit a existuje riziko finanční nestability na systémové úrovni. Shodou okolností by Evropská centrální banka měla koncem července zveřejnit nové výsledky zátěžových testů, které by měly stav italských bank více osvětlit.
V případě preventivní rekapitalizace by pravidla pro státní pomoc neplatila, díky čemuž by drobní investoři, kteří vlastní velké procento méně kvalitních bankovních úvěrů, byli ušetřeni ztrát spojených s bail-in záchranou. Věřitelské státy EU se však obávají, že podobné intervence mohou jinde vytvářet morální riziko, a snižovat tak motivaci k racionálnímu a solidnímu řízení úvěrů. Nedávným příkladem preventivní rekapitalizace je Řecko, kde z tohoto důvodu regulační orgány nařídily rozložení zatížení prostřednictvím „dobrovolné“ kapitalizace hlavních a podřízených pohledávek.
Jak vyléčit bankovní sektor? Udělejme z něj ještě větší hrozbu https://t.co/rGUEeXJSpn @roklen24 #TooBigToFail pic.twitter.com/CRP6Yic56d
— Roklen24.cz (@roklen24) 12. července 2016
V Itálii jsou tyto debaty citlivým tématem, zejména po pádu čtyř menších italských bank v roce 2015, kdy došlo k uplatnění postupů bail-in a drobní investoři do podřízených dluhů utrpěli kapitálové ztráty. To vedlo k velkému pobouření veřejnosti a italská vláda byla následně nucena drobné investory odškodnit. Premiér Renzi se nepochybně bude chtít opakování loňských událostí vyhnout.
Z toho důvodu požádal italský předseda vlády Evropskou unii o dočasné zrušení pravidel pro bail-in, což by italské vládě umožnilo napumpovat do bankovního systému nový kapitál ve výši až 40 miliard eur. Tuto částku lze srovnat s cca 85 miliardami eur čisté hodnoty nesplácených půjček (NPL) v celém systému. Finanční injekce v této výši by odpovídala zhruba výši dodatečného kapitálu, jež by banky potřebovaly, aby jejich kapitálový ukazatel Tier 1 dosáhl 12 % a aby zároveň urychleně snížily množství nedobytných pohledávek.
Klíčové je, že by banky poté měly dostatek kapitálu, aby mohly nadále poskytovat úvěrové a zprostředkovatelské služby a mohly se jednodušeji zbavit zděděných nesplácených půjček. EU však Renziho žádost okamžitě zamítla v obavě, že jakékoli ústupky by oslabily vymahatelnost směrnice BRRD i evropský projekt širší bankovní unie.
Nenechte se ujít druhou část velké analýzy italského bankovního sektoru. Analytici Fidelity International v ní představují možné scénáře protlačovaných politických a ekonomických reforem, stejně tak i jejich vliv na řešení otázky situace italských bank.
Banky, úvěry a nepěkný výhled evropské ekonomiky – Roklen24.cz https://t.co/AI78FyQO8X prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/wsMVesurjk
— Roklen24.cz (@roklen24) 10. července 2016
