Trump boduje. Pravděpodobnějším vítězem prezidentského klání zůstává Clintonová, ale magnátovo tažení už jeho oponenty nutí k zásadní změně postoje. Příkladem je Larry Summers, těžká váha mezi americkými ekonomy, někdejší Clintonův ministr financí a prezident Harvardu. Vyhraje-li Clintonová, bude nepochybně šedou eminencí hospodářské politiky.
V článku pro Financial Times črtá, jak sám říká, progresivistickou obhajobu prorůstové ekonomické politiky. Hned vysvětluje. Mnoho lidí z jeho okolí, rozuměj pokrokářů, se prý v uplynulých letech tak horlivě zaměřilo na to, jak společnosti vetknout rovnost a spravedlnost, až zapomnělo na nejdůležitější předpoklad prosperity: dostatečný hospodářský růst.
Studie z Oxfordu: Trump má silnější psychopatické rysy než Hitler
Bohulibé pokrokáře podle Summerse zmátlo, že k dosažení dostatečného růstu vybízeli i ti mnohem méně bohulibí, totiž stoupenci třídy boháčů, deregulace a daňových škrtů, kteří po rovnosti a spravedlnosti přece neprahnou. Nebozí progresivisté tak byli svedeni na scestí, neboť si prorůstovou politiku mylně spojili právě s manýrami starého kapitalismu. Och.
Nejde o maličkost. Radikální křídlo mezi pokrokářskými ekonomy dokonce soudí, že už vlastně není třeba usilovat o další růst. Že jsou důležitější věci, třeba – už zase – volnost (od lopoty), rovnost a bratrství. Těch je samozřejmě třeba docílit elitářským tvarováním society, přičemž za rýsovací prkna neusedne nikdo jiný než progresivisté sami. Trumpova ofenzíva ale budí ze snu. Pragmatici mezi progresivisty, jako je Summers, si uvědomují, že Američané už začínají mít „pokroku“ plné zuby, když současně registrují vlastní „ne-růst“, tedy zhoršování své životní úrovně. A že pokud nesleví v míře pokrokářství svých vizí, nemusí po následující čtyři roky vůbec dostat prostor k jejich naplňován.
Švejkování XI. Clinton Cash na https://t.co/Sc8PRDCtIZ – Roklen24.cz https://t.co/IbJPS6NL58 @roklen24 pic.twitter.com/0GA5V4gntS
— Roklen24.cz (@roklen24) 21. srpna 2016
