V dnešním světě, který nabízí více možností než za celý svůj život stihneme využít, a kde se tak nejvzácnějším zbožím postupně stává prostý čas, se umění tzv. time-managementu stává stále klíčovější dovedností. Tipů a triků, jak ušetřit čas a zvládnout za den vše, co potřebujete, se na nás ze stránek lifestylových magazínů valí hodně. Často doporučováno přitom je, že byste si svůj den měli především naplánovat – a udělat si rozvrh.
Avšak jestli to doopravdy funguje, to je již věc druhá. Otestovat se to rozhodli vědci ze Státní univerzity v Ohiu, a sice několika experimenty uspořádanými „v laboratorním prostředí“. Ve výzkumu, jehož výsledky byly letos publikovány v odborném časopise Journal of Consumer Research, následně došli k poměrně překvapivému zjištění; když fungujete podle striktně nalinkovaného kalendáře, každá hodina se vám může zdát tak nějak kratší.
Horko z nás dělá hloupé a pomalé
Gabriela N Tonietto, Selin A Malkoc a Stephen M Nowlis například provedli online studii s 198 lidmi, které požádali, aby si představili, že právě teď mají volnou hodinu na čtení. Jedné polovině přitom řekli, že přesně za hodinu k nim přijde na návštěvu kamarád (s tím, že mají vše připraveno na to, aby mohl přijít), avšak druhá skupina měla předpokládat, že žádné plány na večer nemá.
Když poté měli odhadnout, kolik času na čtení „doopravdy“ mají, skupina, která neměla plány na večer, v průměru uvedla, že může číst 49 minut, avšak ti, ke kterým měl přijít na návštěvu kamarád, v průměru odhadovali pouze 40 minut. „Je fascinujícím zjištěním, že většina lidí se domnívala, že objektivně nemají celou hodinu na to, aby si mohli číst,“ okomentovala výsledky Selin Malkoc, spoluautorka studie.
„Lidé do svých rozvrhů dávají jistou časovou rezervu ‚co kdyby náhodou‛ (just-in-case) , i když k tomu není žádný důvod,“ dodala profesorka marketingu ze Státní univerzity v Ohiu. Tyto „ztrátové“ časy, kdy čekáme na to, co se bude – nebo by se mělo dít dále – nás ovšem jen zdržují. Důkazem toho budiž další experiment, tentokrát provedený se studenty, kteří měli dorazit do laboratoře na jistý úkol.
Otrávení zaměstnanci. Firmě působí škodu ve výši třetiny mzdy – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/3LlwZQfhmA prostřednictvím @roklen24 #employees pic.twitter.com/wwTsbWl5Jj
— Roklen24.cz (@roklen24) 24. září 2018
Jedné skupině studentů bylo řečeno, že nyní „mají ještě pět minut času“, zatímco druhé, že „mají ještě pět minut času, než se začne“. Poté měli všichni napsat, co během daných pěti minut dělali. Onen zdánlivě nevýznamný dovětek, který měl vyvolat pocit, že úkol se již blíží, přitom způsobil, že studenti z první skupiny udělali ve volných pěti minutách v průměru 2,38 věcí, zatímco studenti z druhé skupiny, kteří byli v očekávání brzkého úkolu, pouze 1,86.
„Cítíme, že nemůžeme udělat tolik práce, když brzy dostaneme úkol. Čas se zdá být kratší,“ vysvětluje Malkoc. Jak se tedy zdá, příliš plánování nás činí méně produktivními, jelikož úkoly, které nám „visí nad hlavou“ nás určitým způsobem paralyzují či dokonce stresují. Stejný závěr podporuje i další experiment, ve kterém si dobrovolníci mohli vybrat placenou účast v jedné ze dvou studií – první trvala 30 minut a účastník za ní dostal 2,5 dolarů, druhá pak trvala 45 minut a účastník dostal 5 dolarů.
A zatímco u těch, kterým výzkumníci poté „naplánovali“ jistou schůzku (ta se ovšem měla konat až za dvě hodiny), byla pravděpodobnější volbou nevýhodnější 30 minutová studie, ostatní, které nic nečekalo, volili výhodnější 45 minutovou variantu. Malkoc to připisuje tomu, že první skupina tak nějak podvědomě pospíchala. „Máme pocit, že pokud budeme mít schůzku za dvě hodiny, neměli bychom pracovat na žádných velkých projektech, takže můžeme trávit čas tím, že odpovídáme na e-maily nebo děláme jiné věci, které nejsou tak produktivní,“ dodala profesorka.
Jak nakopnout produktivitu na pracovišti? Pryč se saky a kravatami!
