Příjmová, potažmo majetková, nerovnost se stává nejen ve vyspělých zemích stále palčivější otázkou. Začátkem tohoto roku přišla organizace Oxfam se zprávou, že 42 nejbohatších lidí planety vlastní stejné bohatství jako 3,7 miliardy „nejchudších“, tedy celá polovina společnosti. Na bohaté je tak občas nahlíženo jako na ty „zlé“, kteří se o bohatství, jež jim koneckonců umožnila vytvořit právě společnost, nechtějí s ostatními dělit.
Na druhou stranu, bohatí jsou spojeni s velkými částkami, které každým rokem přistávají na účty nejrůznějších charit. Například server Business Insider vytvořil seznam 20 nejštědřejších boháčů, kteří se skutečně praštili přes kapsu, s prvními příčkami obsazenými zakladatelem Microsoftu Billem Gatesem, investičním guru Warrenem Buffettem a finančníkem Georgem Sorosem.
Je logické předpokládat, že bohatí lidé dávají na dobročinnost více peněz, jelikož si to přirozeně mohou dovolit. Na trochu jinou otázku, a sice zda jsou bohatí skutečně štědřejší než chudí, se zaměřili vědci z Queen Mary University of London. Výzkum spočíval v experimentu, kde byl status „chudý“ či „bohatý“ pro jednotlivé účastníky nikoli odvozen z jejich reálného ekonomického profilu, ale byl určen tím, kolik peněz (tyto však byly reálné) dostali na začátku ekonomických her, v kterých kooperovali s dalšími účastníky.
Co vyléčí problémy charity? Pomoci by mohl blockchain
Status v podobě přidělených peněz byl účastníkům přidělen buď čistě náhodně, anebo v některých hrách podle úsilí, jaké v určitých aktivitách vyvíjeli. Hry úmyslně umožňovaly přispět vlastními penězi do „společného hrnce“, což zakládalo potenciál vyššího výnosu pro všechny, nicméně pro jednotlivce neexistovala záruka, že totéž udělají i ostatní.
Ukázalo se, že účastníci se statusem „chudí“ přispěli do společného rozpočtu celkově více než „bohatí“. Nicméně podle autorky výzkumu nemusí jít ani tak o altruismus, jako spíše o snahu vydělat na spolupráci: „Když máte omezený stav, je zřejmý strategický způsob, jak jej zvýšit, a to prostřednictvím spolupráce. Pokud jednotlivec jedná ve spolupráci, není důvod myslet si, že je to čistě z altruistických důvodů,“ citoval server Science Daily Magdu Osman, autorku výzkumu.
Chudák, nebo boháč? Váš ekonomický status odhalí vaše tvář – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/Drwm4yO55Y prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/Uotxbie6lt
— Roklen24.cz (@roklen24) 8. července 2018
Dalším zajímavým zjištěním je to, že jednání „bohatých“ bylo i v tomto laboratorním prostředí značně determinováno tím, jak ke svým penězům přišli – tedy zda náhodou, či vlastním úsilím. „Pokud získáte vysoký status prostřednictvím úsilí spíše než náhodou, budete si pravděpodobně chtít zachovat to, co vlastníte,“ dodala autorka citované studie. Na chování „chudých“ účastníků tato okolnost ovšem neměla znatelný vliv.
Zajímavé závěry přinesla i studie z University of California, která podobným způsobem zkoumala chování předškolních dětí. Jak výzkum shrnuje server CNBC, děti měly v různých hrách možnost získat jisté žetony, které pak mohly vyměnit za reálné hodnotné ceny. Nicméně ještě před uplatněním žetonů bylo dětem nabídnuto, že mohou přispět nemocným dětem, které se nemohly soutěže zúčastnit (ty ovšem byly fiktivní).
Tentokrát však nebyly za chudé děti označeny ty, které získaly málo žetonů, a naopak, nýbrž vědci vzali v potaz skutečné socio-ekonomické charakteristiky rodin, ve kterých děti vyrůstaly. Podobně jako v předchozím citovaném výzkumu se ukázalo, že chudší děti přispěly na fiktivní nemocné více žetony než bohatší. V tomto případě je pak skutečně možné hovořit o altruismu, jelikož příspěvek nezakládal potenciál nějakých následných výnosů.
Proč jsou jedni bohatí a druzí chudí? Republikáni vs. demokraté
