Investujme více. Lidem je potřeba umožnit neúspěch


10:16 • 10. dubna 2018

Tagy: Startup, investice, podnikání

V USA se podnikatelé řídí pravidlem „prvotní je růst, pak výnosy“, zatímco zbytek světa to má obráceně. V Evropě máme nevýhodu v tom, že zaostáváme v prodeji, marketingu i v přístupu k riziku. V naší společnosti se musíme naučit rychle prohrávat. Lidem i společnostem by měl být umožněn neúspěch,“ řekl v rozhovoru pro Roklen24 vedoucí Úřadu pro transfer technologií a podnikové inkubace Evropské kosmické agentury Frank Salzgeber. Proč by se firmy a startupy neměly bát dělat chyby? A které z nich patří mezi ty nejčastější?

Jaký je účel Vaší cesty do Brna?

Jsem vedoucím Úřadu pro transfer technologií a podnikové inkubace Evropské kosmické agentury. Je to velmi dlouhý titul. Zkrátka jsem ředitel kanceláře pro recyklace v ESA, protože to, co recykluji, jsou inovace. Technologii můžete transferovat více způsoby. Klasickým způsobem je přes univerzitu, kde máte licencování a tak, ale to je nuda. Technologii však můžete transferovat taky skrze různé sektory. Tedy že třeba vezmeme něco z vesmíru a přeneseme to do lékařství nebo výroby jídla. Například používáme studenou plazmu k hojení ran, kde antibiotika nefungují. Nebo se stejná technologie používá pro výrobu hranolek, které nesmrdí.

Takže to je interdisciplinární přenos. Dalším způsobem, jak provést přenos technologií, je práce se startupy, kterým umožňujeme přístup k našemu know-how. Pomáhám s rozvojem byznysu zaměřeného na vývoj lehkých materiálů, ale může to být taky navigace, telekomunikace nebo pozorování Země. To se týká satelitů.

Někdo si může říct, že se to týká jen vesmíru a ten je přece daleko, ale když například někomu telefonujete na velkou vzdálenost, tak to jde přes satelit. Nebo když se díváte v televizi na fotbal, tak ten přenos taky přijímáte přes satelit. Na střeše domu máte talíř, přes který ten přenos jde chytit. To je rovněž vesmírná technologie, ale je už tak rozšířená, že ji ani nevnímáme. Další příklad je váš mobilní telefon s globálním pozičním systémem, ať už jde o GPS, GLONASS nebo v budoucnu Galileo.

Toto všechno jsou příklady využití vesmírných technologií. A naším cílem je podporovat startupy, aby tyto technologie využívaly, a taky společnosti vyvíjející budoucí technologie. Chceme podporovat inovace a podnikatelského ducha, přičemž výhodou našeho přístupu je, že fungujeme jinak než banky nebo investoři.

Toto jsou naše činnosti a taky důvod, proč tu v Brně budeme mít pobočku. Usilujeme o dlouhodobou spolupráci, jsme něco jako strýček a tetička, kteří pomáhají dítěti vyrůst. Firmám pomáháme s marketingem, technologiemi, budováním značky, a to vše děláme i pro startupy. Naším cílem je zvýšit pravděpodobnost úspěchu. Podpora v rozpočtu na tento rok je 160 nových startupů.

Takže cílem Vaší návštěvy v Brně je vyzdvihnout podporu ESA vůči startupům.

Neřekl bych úplně vyzdvihnout. Kolegy v Brně znám už dlouho, taky s nimi dlouho spolupracujeme a víme, že zdejší (inovační) centrum je excelentní. Spolupracujeme zde s lidmi, kteří jsou pro věc zapálení, a víme, že s jejich pomocí dokážeme dát věci do pohybu. Dáváme dohromady financování a společné úsilí. Brněnské centrum funguje výborně na místní úrovni díky Jihomoravskému inovačnímu centru s jejím FabLabem a nedalekou univerzitou.

My doplňujeme jejich úsilí na mezinárodní úrovni. Příspěvkem ESA je financování pro startupy až do výše 50 tisíc eur a technická podpora. To taky znamená, že pokud se potřebujete setkat se zástupci například těžebního průmyslu, dokážeme to zprostředkovat. Máme kontakty na lidi z Shellu, Exxonu, ale třeba i Aramca nebo Petronasu.

Každý nový partner v rámci European Business Network (v jehož vedení sedím) dělá tuto síť kontaktů větší. A z tohoto důvodu usilujeme o nové partnery s místní excelencí, tedy v tomto případě brněnské centrum. Chceme spolupracovat jen s partnery, kteří opravdu mají zájem s věcmi pohnout.

Pracoval jste pro Apple a máte zkušenosti z Evropy i USA. Můžete porovnat snadnost podnikání startupů na obou kontinentech?

To hlavní, v čem se Amerika liší, je důraz na přístup „prvotní je růst a potom výnosy“, zatímco zbytek světa to má obráceně. Ve Spojených státech za tím často není substance. Američané jsou skutečně velmi dobří v prodeji, marketingu a v nabídce produktu, i když za tím často není podstatný obsah. Takže v prezentaci, nebo až přehánění (dosl. bullshitting), jsou opravdu výborní. Skvělé taky je, že se nebojí riskovat.

My tady v Evropě jsme opakem. Jsme velmi špatní v prodeji a marketingu, i když mladší generace je na tom už možná líp. Jsme velmi kritičtí k riskování – častý je postoj typu „ještě to nemůžeme propagovat, protože to je připraveno jen na 80 procent“. Každý, kdo používá produkty Microsoftu, ví, že jsou už od počátku hotové jen z 80 procent. A přesto je Microsoft s tímto přístupem úspěšný. Asi byste si nekoupil auto, které funguje jen na 80 procent. Ale v případě software to nevadí.

Takže si myslím, že bychom měli být mnohem víc hrdí na to, co tu v Evropě děláme. Máme lepší projekty, vzdělanější lidi a chytřejší technologie. Problém, se kterým jsem se už několikrát setkal, je ale to, že lidé s dobrými nápady avšak bez budoucnosti tady v Evropě se prostě přestěhovali do Ameriky. A to samé platí i pro lidi z Indie, Izraele, Číny a dalších zemí. Ve Spojených státech je mnoho cizinců, kteří tam podnikají, protože v Americe jsou peníze a je jim dovoleno riskovat, což je něco co, co se musíme naučit i tady.

Míra přežití startupů v ESA je 78 procent. Myslím, že to je příliš vysoké číslo. Naši inženýři se domnívají, že by to mělo být 90 procent, ale já chci raději 60 procent. Měli bychom mít systém, který je více orientován na vyhledávání příležitostí, abychom si mohli dovolit úmrtnost 40 až 50 procent. Takový systém by lidem umožnil snít. A tak by to mělo fungovat i ve společnostech. Když neuspějete, mělo by se vám dostat satisfakce, protože jste to zkusili.

Často si v této souvislosti vzpomenu, jak jsem byl se svým tehdy pětiletým synem Johanesem poprvé lyžovat. Celou dobu neustále padal, vstával a zase padal. Ale na konci se pořád smál. Protože vůbec neměl obavu a respekt z neúspěchu. Chci, aby si to tak uchoval co nejdéle.

Potřebujeme se v naší společnosti naučit prohrávat rychle. V minulosti byl neúspěch vnímán negativně. Podle mě to je pozitivní, protože to někdo aspoň zkusil. Nikdy bych svým lidem neřekl: „neuspěli jste, a proto to je špatně”.

Takže obecné ponaučení zní: „Nebojte se neúspěchů, nebojte se dělat chyby.“

Přesně tak, žádný respekt a obava. Takto vznikají společnosti narušující byznys těch již zavedených. Prostě přijdou zvenku a řeknou si: „Jak bychom mohli zabít byznys těchto velkých?“ Nebo: „Jak bychom mohli vybudovat byznys těchto velkých korporací?“ A pak to prostě udělají, protože nefungují na autopilota a neuvažují v rozměrech statu quo.

Věřím, že v Evropě máme takové mozky. Tito lidé a jejich společnosti by měli zůstat v Evropě. Nelíbí se mi, že dodáváme obsah do AppStore. To je špatně. Měli bychom být mnohem hrdější na to, co tu děláme. A proto se zaměřujeme na Česko. Když se podíváte na to, co dělají tady v Brně, je toúžasné. Takže se nebojme říkat: „Jsme opravdu dobří v tom, co děláme.“

Můžete popsat vaši spolupráci s ESA BIC v Praze? Myslíte si, že český stát dostatečně podporuje české vesmírné startupy?

Je třeba si uvědomit, že naše kancelář tvoří velmi malou část celkového vesmírného rozpočtu. Hledali jsme partnera a nalezli ho v CzechInvestu. To byl základ. Je to stejné jako ve fotbalu. Když budete hrát sám, prohrajete. V týmu můžete prohrát, ale nebude to tak hrozné a příště třeba můžete i vyhrát. Takže si myslím, že se nám dostalo výborné podpory. Samozřejmě, vždy by mohlo být více peněz k dispozici, ale to je už na úrovni ministrů, aby o tom rozhodovali.

Myslím, že Siemens začal v roce 1847 jako startup, a i spousta jiných společností začala se dvěma nebo třemi lidmi. Podle mě bychom měli investovat mnohem více, abychom umožnili lidem neúspěch a možnost budovat nové společnosti. Protože ty budou potřebovat zaměstnance, a to je budoucnost inovace. Když se společnost zvětší, tak je méně inovativní. V mládí jste prostě ulítlejší.

Mluvil jsem o inovacích s profesorem Jimem Marchem ze Stanfordské university, který říká, že v inovacích musíte vyrovnat užitek a průzkum. To druhé znamená, že děláte nové věci jako astronauti nebo, jak říkáte tady v Česku, kosmonauti. Užitek je, když děláte věci rychlejší a lepší, ale musíte dělat obojí. Když jen využíváte, stane se z vás Kodak. Když budete jen bádat, stane se z vás výzkumná společnost a nikdy neuděláte žádný produkt. Musíte to vybalancovat.

Stejně to platí i pro lidi. Jako dítě každý den zkoumáte nové věci. Ve stáří naopak už využíváte, protože už máte zkušenosti. Toto musíte balancovat jako šéf společnosti a platí to i pro vlády, když rozhodují, na co půjdou peníze.

Měli bychom tak mnohem více lidem umožnit, aby si založili vlastní byznys. Myslím, že se to už v současnosti mění. Podnikání v Česku je příležitost. Máte skvělé inženýry, skvělé mozky a pomoc jim by neměla být vnímána negativně. Musíme jim prostě více pomoci. Irové mají přísloví, že na ramenech obrů uvidíte dál. Pro startupy jsou těmi obry CzechInvest, ministerstvo dopravy a místní partneři. Pomáhají startupům vidět dále. A my chceme, aby v dlouhodobém výhledu rostly, protože to má dopad i na společnost. Lidé pak nebudou odcházet, ale zůstanou tvořit zde.

Jaké jsou hlavní chyby, které znemožňují evropským startupům uspět?

Často podceňují různé věci. Je třeba, aby fungovaly jako tým. Jako jednotlivec to máte často těžší, ale v týmu máte určitý feedback. Některé společnosti se nedají koučovat. Ale jako startup musíte brát kritiku zvenku. Myslím, že to bude dlouhodobé. Je potřeba trpělivost. Jen málokdo je úspěšný už po jednom nebo dvou letech, úspěch se někdy může dostavit až po sedmi nebo osmi letech. Takže bych řekl, aby se startupy zaměřily na čas a finance. Žádná z našich společností nemá problém s technologiemi. Mají problém s byznys modelem – jak z toho udělat peníze, proč neprodávat prototyp, proč neprodat těch osmdesát procent a proč se na tom musí dělat, až to bude mít 100 procent. Toto vidíme často.

Takže Evropané jsou přehnaně opatrní?

Jak kdy. Máme hodně technologických společností. A technologie je mnohdy pro inženýry hobby. Jenže když si technologii moc zamilujete, je to nebezpečné. V takovém případě pak musí kolega-manažer říct: „Už bylo dost výzkumu, teď už musíme prodávat, příteli.“ Proto si myslím, že je dobré mít smíšené týmy. A větší management, aspoň ze tří lidí. Toto je, myslím si, největší problém. Protože to není technologie, která vydělává peníze, jen se podívejte na Google. Ten nevydělává jen prodejem reklam, ale i aukcemi. Takže se vždy musíte zaměřit na byznys model.

Proto se vždy díváme na tým, když si vybíráme startupy. Tým, potom byznys model a potom jdeme k technologii. Když neuspějete, tak to je taky dobře, protože můžete začít s něčím jiným. Ale je třeba neuspět rychle.

Je tu samozřejmě také problém s financováním. V Evropě se hodně financuje výzkum a vývoj. Je mnohem lepší sehnat peníze na toto než na výrobu produktu jako takového. Ale když máte příliš mnoho výzkumu, nevytváříte nová pracovní místa. Některé společnosti pořád jen pracují na výzkumu, ale nikdy nic nevytvoří.

Dá se tedy říci, že některé evropské projekty jsou natolik předotované, že se v nich lidé stali líní něco začít?

Měli bychom zavést větší pobídky do výsledků. Základní výzkum je důležitý, ale když máte dotace, tak musíte vědět, na co to bude. Musíte ukázat svůj projekt. Jak říká moje babička: „Jestli ti má Bůh pomoci, musíš si nejdřív pomoci sám.“ A přesně tak to děláme. Startupy musejí hnát věci dopředu. A my jen zvyšujeme pravděpodobnost jejich úspěchu. S financováním by to mělo být stejné. Pokud někdo nechce růst, tak je to v pořádku, ale potom to pro nás není partner. A se startupy by to mělo být stejně.

Jaká je role velkých společností v evropském vesmírném byznysu? Jsou některé firmy, které spolupracují na projektech ESA?

Ano, samozřejmě jsou, například Thales. V nedávné době se velké společnosti začaly zajímat o inkubaci, protože si uvědomily, že mají zřejmě problém s inovací. Já bych jim dokonce doporučil, aby více podporovaly startupy. Protože to není jen otázka nějaký startup koupit, ale spolupráce celkově. Inovace funguje obousměrně.

Takže korporace by měly spolupracovat se startupy, protože se od nich můžou učit. A naopak startupy se můžou přiučit ohledně korporátní struktury a procesů. Velké firmy se můžou naučit i leccos navíc, například jak dělat věci odlišně, protože startupy nemají hranice. Je to velmi výhodná symbióza. Některé to dělají velmi dobře, například Procter and Gamble, Google nebo Unilever. Ale u některých si nejsem tak jistý, například u Amazonu nebo Siemensu.

Takže čerstvá krev je to, co korporace potřebují. Jenže ta nepřijde zevnitř. Toto je oblast, ve které můžou velké společnosti se startupy spolupracovat. Nejen je koupit.

Takže je to něco jako vzájemná závislost korporací a startupů?

Když jsou chytré, tak to tak budou dělat. Měla by to tak dělat každá korporace, ale ne všechny to dělají.

Jsou prostě dvě cesty – zapoj se, nebo vymři. A já osobně nemám žádnou lítost s Kodakem. Dobrým rysem evoluce je, že když vymřete, tak uvolníte místo pro jiné druhy. Takže v případě vymření příroda vidí, že ten druh nebyl dostatečně fit, aby přežil.

Problémem v Evropě je, že některé vlády si myslí, že je nutno držet určité společnosti uměle naživu. Jsou to takové zombie na dotacích. Pokud někdo nedokáže sám letět, jako například Air Berlin, tak je lepší rychle padnout než vyhazovat peníze daňového poplatníka. Padni rychle a z popelu pak vyrostou jiné společnosti. Udržovat něco naživu není inkubace, ale intubace. Je to jako vhánět vzduch do těla, o kterém nevíme, jestli přežije. Já bych to tak nedělal.

Jak je to se systémem Galileo? Dříve jste řekl, že by měl být plně konkurenceschopný v roce 2020. Myslíte si, že je to stále proveditelné?

Nevím, kdy přesně bude tento systém plně provozuschopný, ale myslím, že je velmi důležité, že Evropa má svůj vlastní satelitní systém. Vždy to dávám jako příklad. Za deset let už možná budeme mít autonomní auta. Kterému navigačnímu systému byste svěřil svůj život? Anebo obráceně, který systém bude manipulován pro politické a ekonomické cíle? Ruský, čínský nebo americký? Děkuji, pane Trumpe…

To není jen otázka jednoho milimetru vpravo nebo vlevo. Galileo je jediný systém, který má globální důvěru. Protože nám věří. A z tohoto důvodu ho bude v budoucnu každý používat, protože o něm nerozhoduje jedna země, ale lavička společností.

Takže o něm nepanují žádné politické pochyby?

To jsou, ale udržujeme si určitý stupeň důvěry. Jinak bychom nemohli mít ani Evropskou unii. To je ta síla. Narodil jsem se v dobách, kdy, když jsme chtěli jet do Itálie, jsme museli překročit dva hraniční přechody. Mé děti se tomu budou za deset let divit. Takže vše je otázka důvěry. Věci v Evropě uděláte, jen když si navzájem věříte.

A tato důvěra se zhmotnila v satelitní systém. Když budete mít Galileo a GPS, z toho jeden bude manipulován, kterému budete věřit? Bude to Galileo, protože nebudete vědět, jaké mají Američani úmysly s GPS. Důvěra je mocný způsob, jak dělat byznys, jak přemýšlet o přátelích a jen s ní můžeme vytvořit náš satelitní systém.

RSS

Vystudoval bakalářské studium žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, na Ekonomicko-správní fakultě stejné univerzity pak získal titul bakalář oboru Finance. Baví ho natáčet a stříhat videa.



Přejít na diskusi

Top zprávy




Diskuze k článku
comments powered by Disqus

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.