Hipster efekt aneb Proč nonkonformisti nakonec vypadají stejně


10:28 • 26. března 2019

Tagy: věda, Mileniálové, móda

Ať už je to pochvala nebo urážka, slovem hipster lze nazvat mnoho mladých mužů, které každý den potkáváte na ulici. Měl by to být zhruba dvacátník až třicátník, který se necítí být součástí hlavního proudu v podobě většinové společnosti. Od tohoto mainstreamu se tak snaží odlišit nejen tím, co má na sobě a co má na hlavě, ale také tím, co má v hlavě. Hipsteři vyznávají nejen nezávislost oblékání a image, ale také myšlení a tvorby.

Na druhou stranu, pokud se lidí zeptáte, co si představí pod pojmem hipster, pravděpodobně vám odpoví, že mladíka s vousy, ve flanelové košili a s oním typickým účesem s delšími vlasy nahoře a vyholenými po stranách, anebo s čepicí na hlavě. Proč tito lidé, nezávislí ve všem, v čem jen člověk nezávislý být může, jsou si zároveň tak podezřele podobní?

Blahobyt a bída v matematických kalkulacích

To zajímalo také Jonathana D. Touboula, matematika z Brandeis University v Massachusetts. Odpověď na tuto otázku, která se zdá být spíše společensko-kulturního charakteru, se přitom pokusil najít velmi originálním, avšak pro svou profesi zcela typickým způsobem, a sice pomocí rovnic. Podrobné výsledky jeho snažení si lze přečíst v novém odborném článku vydaném pod názvem "Hipster efekt: Když nonkonformisté vypadají všichni stejně" (The hipster effect: When anticonformists all look the same).

Pro ty, kteří se nechtějí prokousávat složitým textem matematika, připravil MIT Technology Review shrnutí popisující, jak zhruba Touboul postupoval. Řekněme, že chtěl modelovat vznik nějakého trendu, a to ve společnosti, která sestává jednak z hlavního proudu - "mainstreamu", a dále z těch, kteří se chtějí odlišit - z "hipsterů". Trend se přitom šíří tak, že se o něm lidé dozvídají postupně prostřednictvím různých informačních zdrojů. Od influencerů a jejich blogů přes masová média až k "word of mouth", kdy si o něm mezi sebou vypráví známí a přátelé. A hlavně pak samozřejmě i prostřednictvím těch, kteří jej přijmou do své image.

V modelu Touboula je důležité to, že zmiňované dvě skupiny lidí reagují na informaci o trendu odlišně. Zatímco mainstream je přebírá bez okolků, hipsteři jsou v tomto sofistikovanější. Pokud jde o trend, který ještě nikdo nezná, pak je možné, že ho přijmou, ale stejně dobře je také možné, že nikoliv; v této fázi se rozhodují náhodně. Nicméně s tím, jak trend začíná přijímat stále více konformistů, tím jednoznačněji hipsteři trend odmítají.

Jak vznikají krize? Stačí mít příběh, tvrdí nobelista

Nakonec se trend stává "mainstreamem", je adoptován drtivou většinou konformistů, zatímco hipsteři se synchronizují v jednoznačný odpor proti němu,  tedy dělají přesný opak. To nicméně ústí ve fakt, že nakonec všichni dělají to samé. Jak píše MIT Technology Review, hipster efekt je nevyhnutelným důsledkem chování velkého počtu lidí. Hipsteři se tak v Touboulově modelu nejprve chovají náhodně, nicméně systematické odvržení masové kultury z nich nakonec vytváří homogenní skupinu. 

Relevantnost Touboulovy hypotézy dokresluje také vtipná historka, o kterou se podělil editor MIT Technology Review Gideon Lichfield. Po publikování článku o této studii - s fotografií vousatého muže ve flanelové košili a s čepicí - mu přišel naštvaný e-mail, který redakci obviňoval z odcizení jeho fotografie na profilu na sociální síti. Jenže se nakonec ukázalo, že muž na fotografii nebyl onen naštvaný čtenář; byl mu jen hodně podobný.

RSS

Je studentkou Národohospodářské fakulty VŠE v Praze a spolupracovnicí Roklen24. Má ráda knihy, němčinu a filozofii Friedricha Nietzscheho. Zajímá se o behaviorální ekonomii.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.