Rekuperační jednotky, které požadovalo jen zhruba pět procent majitelů bytů, jsou nyní kvůli nařízení Evropské unie povinné úplně pro všechny. Jen jejich instalací lze totiž naplnit směrnici o energeticky úsporných budovách, podle které musí být spotřeba energie všech nových staveb blízká nule. Tento bruselský diktát dopadá úplně na všechny zájemce o nové bydlení, protože prodražuje výstavbu v průměru o deset procent. U bytu za pět milionů si tak kupující připlatí až půl milionu korun navíc. V současné době koronavirové krize, kdy se očekává silný propad celého realitního trhu, je proto na místě otázka, zda tyto nesmyslné požadavky nezrušit.
Návratnost této investice je zhruba 30 let. Za tak dlouho se úspory získané nižší spotřebou energií vyrovnají vyšším stavebním nákladům. Bohužel tento výpočet je spíše marketingový trik než realita a jeho jediným účelem je přesvědčit lidi o výhodách energeticky úsporných budov. Návratnost totiž vůbec nepočítá například s nutností pravidelných kontrol rekuperačních jednotek a jejich případnou opravou. Představa, že takové zařízení vydrží nepřetržitý denní provoz tři desetiletí bez jediné opravy, je z říše sci-fi.
Mnohem podstatnější je ale to, že majitelé takto vybavených bytů musí zcela změnit své návyky. Aby se totiž oněch deklarovaných úspor opravdu dosáhlo, musí se žít s trvale zavřenými okny. V praxi to znamená, že majitel bytu musí zapomenout na otevírání oken. Nevím jak vy, ale já si rozpálené léto bez otevřených oken představit nedokážu. Aby se dosáhlo deklarované úspory energií, musí se větrat jen pomocí systému nuceného větrání bez otevřených oken. Jinak lidé přijdou o slibované úspory za nižší spotřebu energií a zbudou jim jen vyšší pořizovací náklady. Většina lidí své návyky nezmění a okny bude větrat i nadále, vzhledem k tomu, že nemožnost větrat okny považují za výrazné omezení komfortu bydlení. Žádná energie se tak v reálu neušetří a základní účel tohoto bruselského nařízení se proto vytratí.
Většina lidí si tyto nevýhody dobře uvědomuje, což dokazuje hlavně nízký zájem o tento typ budov v minulých letech. Jejich podíl na celkové výstavby byl velmi nízký, pohyboval se maximálně v řádu jednotek procent. Evropská směrnice však povýšila dříve minoritní trh na majoritu tím, že z něj násilně udělala jedinou možnost. Člověk se tak nemůže svobodně rozhodnout, zda to chce nebo ne, a musí kupovat něco, o co velmi pravděpodobně vůbec nestál. A za nechtěné si ještě výrazně připlatí.
To je problém zvlášť nyní, kdy se očekává výrazný propad ekonomik po celém světě a s tím spojené výrazné propouštění a masivní růst nezaměstnanosti. Lidé budou větší investice, včetně nákupu bytu, odkládat na později. Možnost uspořit mnoho stovek tisíc korun by proto nyní uvítali více než kdy dřív. Proto si myslím, že je nejvyšší čas tento socialistický bruselský diktát zrušit a vrátit se k principům liberálního trhu. Nechme lidi samostatně rozhodnout, za co chtějí své peníze utratit.
Text je dílem externího autora, nemusí se tudíž shodovat s názorem redakce Roklen24.
