Statistický úřad Evropské unie Eurostat zveřejnil aktualizovanou statistiku vývoje cen bytů a domů v jednotlivých zemích EU. Tempo cenového růstu v České republice v letošním druhém čtvrtletí výrazně zpomalilo, když kleslo z dvojciferných hodnot na meziroční růst 7,7 %. Tato hodnota nás řadí na 10. místo v EU. Připomeňme, že ještě v prvním až třetím čtvrtletí loňského roku rostly ceny nemovitostí v ČR nejrychleji ze všech států EU. Růst cen nemovitostí začal brzdit už před půl rokem, proto jsou další opatření České národní banky (ČNB), která od října výrazně omezí dostupnost hypoték pro podstatnou část českých domácností, zcela zbytečná a nesystémová.
Zveřejněná data umožňují porovnat vývoj cen nemovitostí na různých trzích. Vysokého tempa růstu cen za poslední rok dosahuje například Irsko. Zajímavé v našem kontextu je, že zdejší centrální banka má také stanovená omezení pro poskytování hypoték, obdobně jako je od října stanovila naše ČNB. Hodnota DTI (poměr hodnoty úvěrů žadatele vůči jeho čistému ročnímu příjmu) je v Irsku už několik let dokonce nastavena na velmi přísných 3,5, zatímco naše centrální banka určila hodnotu 9. Statistika však jasně ukazuje, že ani takové omezení dostupnosti hypoték nemusí zastavit silný růst cen nemovitostí.
Zaujme také skokové zvýšení tempa růstu na dvoucifernou hodnotu ve druhém čtvrtletí 2018 u Slovenska. Tam totiž vstoupila v platnost omezení pro získání hypotečních úvěrů od začátku letošního třetího čtvrtletí. Limity nastavila Národná banka Slovenska podobně jako naše ČNB, zmiňované DTI na hodnotu 8, pro mladé do 35 let pak 9. Skokový nárůst cen ve druhém čtvrtletí však může naznačovat, že se lidé snažili „předzásobit“ a pořídit si nemovitosti na hypotéky ještě za původních, mírnějších pravidel. Zaváděná omezení zde tedy nejspíš paradoxně přispěla k ještě silnějšímu zvýšení poptávky a tím spojenému výraznějšímu nárůstu cen. Vývoj na Slovensku může být zajímavý indikátor toho, jak by vývoj cen na nemovitostním trhu mohl probíhat u nás před i po začátku platnosti přísnějších pravidel pro získání hypotéky.
Příklady těchto dvou zemí ukazují, že dopad opatření centrálních bank na ceny nemovitostí je velmi omezený, v případě Slovenska minimálně z krátkodobého hlediska dokonce zcela opačný – tedy zpřísnění podmínek pro hypotéky vede dočasně k výraznějšímu růstu cen nemovitostí. Dá se očekávat, že stejný vývoj bude i u nás.
Ceny bytů u nás totiž rostou hlavně kvůli jejich extrémnímu nedostatku. Na trhu jich je mnohem méně, než kolik je zájemců. Příčina je známá a dokola opakovaná: neúměrně zdlouhavá administrativa a povolovací procesy pro nové stavby, kterých proto vzniká málo. Toto však nevyřeší centrální banka. Jak naopak ukazuje aktuální trend zpomalujícího tempa růstu cen v ČR, situaci na straně poptávky již stabilizuje sám trh. Další pokus o umělé přiškrcení poptávky tím, že ČNB ještě více omezí dostupnost hypoték, tak přichází s křížkem po funuse. To, že ceny bytů porostou i nadále, byť podle mého odhadu pomalejším tempem, je dáno omezenou nabídkou, která se jen tak nezlepší. Pouze zjednodušení stavby nových bytů a povolení několika konkurenčních velkých bytových projektů mohou růst cen nemovitostí zastavit. Obávám se však, že k tomu nedojde hned tak brzy.
