V souladu s paktem prezentovaném bývalou italskou vládou i pravidly EU by se měl strukturální deficit Itálie v příštích dvou letech snížit na 0,6 procenta HDP. V současnosti je ale velice nepravděpodobné, že k dodržení těchto podmínek dojde. Formování nové italské vlády je v plném proudu a tvorba koaliční smlouvy dvou populistických stran, které se shodují jen v několika málo bodech, se jeví jako nelehký úkol. V rozporu s paktem o snižování dluhu totiž ne příliš specifická koaliční smlouva povede podle odhadů SG k fiskálním nákladům ve výši 5 procent GDP. Uvedla to Monika Junicke z Komerční banky.
„Takto zbytečně velká zátěž by pro Itálii znamenala komplikace v podobně vyšších nákladů na spravování dluhu. A to i přesto, že efekt těchto fiskálních stimulů je nejasný. Zjednodušení dosavadního velmi komplikovaného daňového systému je chvályhodné. V podobě, v jaké se ale ve smlouvě představuje, působí na první pohled poněkud destruktivně,“ dodala Junicke.
Z opuštění progresivního systému daně z příjmu bude podle ní profitovat především vyšší třída, nízkopříjmové skupiny se ale namísto vyšších čistých mezd dočkají univerzální dávky. Ta, i když podmíněná, spíše lidi už v tak soužené zemi velkou nezaměstnaností (mladých) od práce odradí. Ke splnění koaličních slibů v této podobě však stěží dojde. Pravděpodobně tak další verze smlouvy představí méně ambiciózní balíček, který přiblíží příští rok deficit ke 3 %.
(Psáno pro deník HN publikovaný 25. května 2018)
