Tři mýty o čínské „invazi“ do Afriky


10:06 • 30. září 2018

Tagy: Afrika, Čína, investice, infrastruktura, Ekonomika, Dluh

Už je to patnáct let, co se druhá největší ekonomika světa, Čína, vrhla v rámci zahraničních investic do nového regionu. Afriku tak zaplavily desítky miliard dolarů čínských investic, přičemž v současné době operuje podle společnosti McKinsey na černém kontinentu více než 10 tisíc čínských firem. Média hovoří o zaměstnávání především čínské pracovní síly a o nevýhodných dohodách pro africké lídry. Jak je tomu ale ve skutečnosti? Je přítomnost čínských investic v Africe jednoznačným plusem pro tamní ekonomiku?

Během summitu s africkými lídry na začátku září přislíbil čínský prezident Si Ťin-pching kontinentu investice v hodnotě 60 miliard dolarů, tedy stejnou částku jako v roce 2015. Desítky afrických lídrů se sešly v Pekingu, aby vyjednávaly o smlouvách o přímých zahraničních investicích pro své země. Server World Economic Forum (WEF) uvádí, že dohody s Čínou už v posledních letech nejsou zdaleka tak nevýhodné jako kdysi. Afričtí prezidenti jsou si vědomi toho, že čínské firmy opravdu chtějí v Africe investovat, a proto si kladou mnohem lepší podmínky než dřív. Mezi nejčastější mýty o čínské „invazi“ do Afriky tak patří následující tři témata.

Financování infrastruktury jako jediný byznys v regionu

Přítomnost Číny v Africe je často diskutována jako jeden z příkladů „Belt and Road“, tedy jako Ťin-pchingův počin v rámci expanzivní politiky s cílem propojit různé regiony s Čínou za pomocí přístavů, optických kabelů a podobně. Jednou z největších afrických zakázek byla v tomto směru železniční trať z Addis Abeby do Džibuti, která stála čtyři miliardy dolarů. Infrastruktura však není jediným odvětvím, kterým se čínské firmy na černém kontinentu zabývají, v tom spočívá omyl mnoha mediálních „výkřiků“, uvádí WEF. Například i malé investice do technologií jsou pro Čínu kritickou součástí investování do Afriky.

V roce 2016 investovaly Spojené státy v přímých zahraničních investicích do Afriky 57 miliard dolarů, Čína poté 40 miliard. Co se týče tempa investičního růstu, země rudého draka zvýšila své přímé zahraniční investice mezi lety 2010 a 2014 o 24 procent, zatímco Spojené státy pouze o 10 procent. Značky jako Huawei nebo Transsion se v Africe pomalu stávají tak slavné jako Generel Electric nebo Coca-Cola. Například nízkovonákladové smartphony čínské značky Tecno zabírají už 25 procent celého trhu smartphonů na africkém kontinentu.

Prsty v tom má hlavně Peking

Představa, že je Afrika součástí Belt and Road politiky čínského prezidenta a že všechny podnikatelské aktivity v Číně jsou pečlivě řízeny Pekingem, je dle serveru WEF rovněž klamná. Je samozřejmě pravdou, že zainteresování čínských podniků v Africe má podporu čínských lídrů, ale vrchní představitelé komunistické strany nic konkrétního neřídí. V Africe naopak existuje mezi čínskými podnikateli velká konkurence o získání zakázek.

Přestože byly reflektory do tohoto okamžiku namířeny spíše na příjemce investic z Belt and Road politiky, a to vinou velkých projektů, které se ne zcela výjimečně staví na dluh, světla se brzy mohou namířit na veřejné finance Číny, jelikož africké státy mají problém platit své závazky. Nedostatek koordinace v čínské administrativě, která se projevuje v nedokonolosti vymáhání dluhů od afrických dlužníků, ale rozhodně vyvrací představu o tom, že je to strategie, která je neotřesitelná.

Africké vlády se nechají oklamat

Poslední z mýtů je ten, že jsou vlády afrických států při vyjednávání s Čínou příliš pasivní a jsou tlačeny do špatných bilaterálních smluv. Jak už bylo zmíněno, tato situace už dávno nepanuje. Infrastrukturní projekty jsou navíc z velké většiny stavěny africkými dělníky, nikoli těmi dovezenými s Číny.

Problém ve spolupráci hledejme na jiném místě. Podle zprávy z Centra globálního rozvoje z března letošního roku je Džibutsko jen jednou z osmi zemí ve výrazném dluhu. Důvod? Přehnané půjčování od Číny. Veřejný dluh země se během dvou let dostal z 50 procent HDP na 85 procent. Stejně tak je tomu v zemích jako Angola, kde Čína vlastní zhruba polovinu dluhu, a také v Keni, kde vlastní 70 procent dluhu, který se za posledních pět let zdesetinásobil. 

Ropa a co dál? Ryby jako nový zdroj geopolitického napětí

RSS

Student navazujícího magisterského studia Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Jeho oborem je hospodářská správa a hospodářské a politické dějiny 20. století. Zajímá se o ekonomii, finanční trhy a politiku.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.