Váhavost centrálních bankéřů nás stála jmění

Centrální bankéři v největších ekonomikách světa jsou váhavými střelci. Jejich příliš opatrné chování od roku 2008 stálo nejdůležitější hospodářství světa víc než krize po pádu Lehman Brothers, uvedl pro Financial Times (FT) ekonom Martin Sandbu. Podle jeho názoru tak byla stimulace některých ekonomik nedostatečná.

Absolvent americké Harvardovy univerzity a britského Oxfordu Martin Sandbu se v posledním příspěvku pro FT ostře pustil do opatrných centrálních bankéřů. V názorovém článku dokonce přirovnává jejich „hříchy“ k investičním bankéřům, kteří zčásti zavinili poslední finanční krizi, kterou globální ekonomika zažila.

Současný trend centrálních bank je utahování monetární politiky. Sazby se zvyšují jak ve Spojených státech, tak ve Velké Británii. Evropská centrální banka je v tomto ohledu méně odvážná, ale ohlásila, že ke konci roku ukončí nakupování dalších aktiv v rámci programu kvantitativního uvolňování. Dokonce i centrální banka Japonska uvažuje o utažení měnové politiky, píše Sandbu.

Už téměř deset let hovoří přední zástupci centrálních bank právě o této „normalizaci“ monetární politiky, termínu, který byl spíše symbolem odpovědného přístupu centrálních bankéřů než riskantní možností. Společným strašákem bankéřů bylo přehřátí ekonomik. Tedy pokud by nenasadili tuto „normalizaci“ včas, dostavila by se nepřirozeně vysoká zaměstnanost a cenová hladina by přesáhla inflační cíl.

Z dáli zní bubny zkázy

S odstupem jedné dekády víme, že tyto předpovědi se ukázaly jako liché. Alespoň u ekonomických tahounů, jako jsou USA, se platy zaměstnanců nezvyšují, přestože je zaměstnanost na rekordní úrovni. Fiskální stimul v podobě zkrácení daňových sazeb prezidentem Trumpem pak jen potvrzuje, že americké hospodářství je schopno spolknout pořádný kus stimulace vlastní ekonomiky. I nezaměstnanost v eurozóně klesla, ale pořád zůstává daleko za ideálem. Britské mzdy pak vzhledem k úrovni zaměstnanosti nerostou, dokonce ani Bank of Japan zcela nevymanila japonskou ekonomiku ze všech deflačních očekávání.

V ekonomické hantýrce řečeno, produkční mezery se zavírají, anebo jsou už zavřené. To však neznamená, že centrální bankéři odvedli v rámci monetární politiky skvělou práci, uvedl Sandbu ve svém rozboru. Pokud je totiž současná měnová politika ta správná, pak je nutno říct, že značnou část posledních deseti let byla „katastroficky“ špatná, dodal na adresu současné situace.

Pokud se tahouni globální ekonomiky dostávají na plný potenciál až teď, mohly centrální banky zrychlit stimulaci agregátní poptávky natolik, že byly schopny tyto mezery zavřít už dříve. A zde leží kámen úrazu, na který Sandbu narazil. Předpokládejme, že produkční mezera byla za poslední dekádu v průměru dvě procenta ekonomické aktivity v plné kapacitě. Pokud by tak centrální bankéři neváhali a stimulovali ekonomiky vyšší agregátní poptávkou na mezeru jednoho procenta od potenciálu, bylo by HDP o deset procentních bodů vyšší, což je více než ztráta po pádu Lehman Brothers.

Obchodní válka a čínská nervozita

Podle Sandbua, který vedl výzkum i na Columbia University, je stabilizace růstu HDP taktéž úkolem centrálních bank, tedy alespoň takovou roli na sebe banky vzaly po roce 2008. Některé ekonomiky dokonce ani nedosáhly inflačního cíle, což je také určitým druhem selhání. Přitom měly centrální banky v zásobě ještě několik opatření, ať už se jednalo o snížení krátkodobých úrokových sazeb k nule nebo agresivnější nakupování aktiv. Opatrnost centrální bankéřů tak mohla globální ekonomiku stát mnohem více než nezodpovědnost investičních bankéřů na Wall Street.

Newsletter