Čeští technici a programátoři jsou skvělí, srovnatelní se Silicon Valley

,
11:07 • 30. ledna 2020

Tagy: ČR, investice, školy, Silicon Valley, crowdfunding, Startup, ELAI

Technici a programátoři jsou u nás skvělí. Kvalita firem, které se věnují programování, je naprosto srovnatelná se Silicon Valley. V budoucnu se zdigitalizuje úplně všechno, co zdigitalizovat lze. A zautomatizuje se úplně všechno, co se zautomatizovat dá. V rozhovoru pro server Roklen24 to řekl Jan Zadák, bývalý globální viceprezident Hewlett Packard v regionu EMEA (Evropa, Střední východ a Afrika) a jeden z nejvýše postavených českých manažerů.

Jak se podle Vás proměnilo Česko od dob sametové revoluce?

V roce 1990 jsem si říkal, čeho bychom se mohli dožít. Jsou tady ohromná pozitiva, třeba vstup do Evropské unie. Hrozně mě iritují řeči o potenciálním czexitu. To je pro mě neakceptovatelné a nepochopitelné. Myslím si, že se spousta věcí, jako transformace školství nebo ekonomiky, dala udělat rychleji, lépe a kvalitněji, ale chybami se člověk učí.

Co si myslíte o naší orientaci na automobilový průmysl?

Je to velmi riskantní. Má to samozřejmě nějakou historii, pomohlo to rychle nastartovat ekonomiku, nebo část ekonomiky. Díky automobilovému průmyslu a tomu, co je na něj navázáno, se podařilo vybudovat jeden velký pilíř ekonomiky, který má velký potenciál. Stejně tak si to myslím o Německu, kde je pilíř samozřejmě velký. Myslím si, že máme potenciál na tomto pilíři automobilového průmyslu stavět.

Ale musíme stavět na oblastech s velkou přidanou hodnotou, s velkým know-how, s udržitelnou hodnotou, ať už výrobní, tak obsahovou. A teď hovořím o „intellectual property“, která se v tom byznysu dá vytvořit. Prostě nejen montáž a aktivity s nízkou přidanou hodnotou. To si myslím, že je ohromný potenciál, který máme. Ať už to jsou samořiditelná auta, zapojení umělé inteligence, transformace energetiky. V oblasti elektromobility se naskýtá velké množství oblastí, kde lze uplatnit a rozvíjet pilíř ekonomiky. Ale určitě bychom neměli zůstat jen u automobilového průmyslu.

Zeptal bych se i na školství. Vy jste absolventem Fakulty elektrotechnické ČVUT. Roklen je mediálním partnerem CIIRCu profesora robotiky Vladimíra Maříka. Je něco, co byste zmínil, případně i doporučil českým studentům, kteří chtějí uspět, chtějí „think global“, na co by se měli zaměřit? Jaké školy studovat?

Je strašně důležité si sám sobě říct, že vzdělávání nikdy nekončí. To je takový základní atribut. Ukončením vysoké školy jste se v podstatě naučil se učit. Dostáváte licenci k tomu, učit se celý život. A je potřeba si uvědomit, že učení nikdy neskončí. Ten, kdo si myslí, že ukončí vysokou školu a všemu rozumí, tak to je naprosto špatný mentální posun. Otevřenost, znalost jazyků, široká škála znalostí, nejen v oboru, na který se zaměřujete, třeba technický (v oblasti technologií), ale obecně.

Hodně jsem se tady v práci setkal, ať už se startupy nebo jinými firmami, s relativně velkou mezerou v oblasti byznys znalostí. Technici a programátoři jsou u nás skvělí. Firmy, které se věnují programování, jejich kvalita je naprosto srovnatelná se Silicon Valley. Ale pak vidíte jejich byznys plán a říkáte si, že takový byznys plán by v Silicon Valley nikdy nešel před investora.

V podstatě se tedy soustředit na produkt. Aby lidé napříč firmou věděli, co dělají, a kooperovali?

Ano, můžete mít skvělou myšlenku, ale je rozdíl mezi ní a skvělým byznysem. Než vybudujete velkou a úspěšnou firmu, je to dlouhá cesta. K tomu je potřeba spousta znalostí, zkušeností, kompetencí. Můžu akorát doporučit všem studentům, aby se věnovali jak té byznysové stránce, tak technologické.

Pojďme se dotknout digitalizace a automatizace a dopadu na byznys. Které služby se podle Vás do budoucna plně zdigitalizují?

Myslím si, že se zdigitalizuje úplně všechno, co zdigitalizovat lze. A zautomatizuje se úplně všechno, co se zautomatizovat dá. To je prostě realita.

Kdo je teď podle Vás nejdál?

Je obrovský rozdíl nejen mezi regiony, ale i mezi průmyslovými odvětvími. Téměř polovina průmyslových robotů je v oblasti automobilového průmyslu. Samozřejmě ty oblasti, ve kterých je ekonomická návratnost robotizace a automatizace nejvyšší, budou první. Tam prostě ten business case, to základní pravidlo návratnosti kapitálu, bude fungovat. Kapitál bude alokovaný do oblastí s nejvyšší návratností.

To se bude šířit geograficky. Samozřejmě nejdřív v zemích, kde jsou vysoké náklady práce. Když se podíváte na Švýcarsko, Spojené státy, Německo nebo Švédsko, tak v těchto zemích robotizace pokračuje velmi rychle. Business case ve smyslu investice do robota versus uspoření nákladů na práci člověka prostě vychází velmi rychleji ve srovnání třeba s Indií nebo Filipínami, kde automatizace a robotizace bude později.

Je podle Vás úplná digitalizace to, kam bychom měli směřovat?

Vidím to jen jako prostředek, ne jako cíl. Cíl je udržitelný rozvoj společnosti, vytvoření společností, ve kterých se můžeme realizovat, ve kterých se můžeme cítit bezpečně a svobodně, můžeme podnikat, máme rodiny. V podstatě se staráme o další generaci, vzděláváme se a udržujeme klimaticky Zemi v nějakém udržitelném stavu. To je podle mě cíl. A robotizace, digitalizace a automatizace jsou jen nástroje, jak se k tomu cíli nějakým způsobem blížit.

Jan Zadák je lektorem ELAI. Vede dva workshopy - Digitální transformace: příležitosti, strategie a praxeStrategie a řízení obchodu s bývalým globálním viceprezidentem Hewlett Packard

A naopak, kde bude podle Vás pořád potřeba i nadále lidský element?

Všude, kde jsou potřeba kognitivní vlastnosti, kritické myšlení a flexibilita. Věci, které vyžadují schopnost člověka orientovat se přes nějaký segment různých problémů, ve kterých kognitivní flexibilita funguje a ve kterých se projevují naše vyšší kognitivní schopnosti. To si myslím, že bude velmi dlouho doménou lidských činností. Zároveň si ale myslím, že je strašně důležité si uvědomit, že my jako lidi, z pohledu našich znalostí (můžeme se pak vrátit k tomu školství), potřebujeme rozvíjet právě tyto vyšší kognitivní schopnosti, jako je kritické myšlení, kognitivní flexibilita. Schopnost pracovat a rozumět různým oblastem, abychom byli schopní se z nich učit. Protože ta velmi úzká a velmi elementární schopnost něco vykonávat prostě bude, pokud to bude možné, realizovaná robotem.

Jak vidíte umělou inteligenci (AI)? Není to ohrožení pro nás lidi z pohledu schopnosti naučit se i ty naše lidské činnosti, které nebudou zdigitalizovány?

Je to obrovské riziko. Nevím, jestli jste měli možnost číst knihu od Maxe Tegmarka, profesor na Massachusetts Institute of Technology (MIT), který se AI zabývá. To je to, co dělá, resp. dělal Michal Pěchouček na ČVUT – profesor, který vede obor umělé inteligence. Tegmark ve své knize popisuje všechny oblasti, které je třeba vyřešit. Je spoluautorem známé petice, ve které ve Spojených státech navrhli zakázání použití umělé inteligence ve zbrojním průmyslu. Tu podepsal třeba i Elon Musk, je to velice známá petice a Max Tegmark je její spoluautor. Když taková kapacita napíše takový dokument, tak to samo o sobě má pro mě velkou vypovídací schopnost, jak velké to riziko může být. Když i člověk, jako je on, navrhuje omezení.

Takže to je spíš šance.

Je to obrovská šance k naplnění cílů společnosti. Ale my sami si zároveň musíme uvědomit, že to může být riziko, které musíme řídit. Max Tegmark třeba říká: „Pojďme omezit riziko tím, že sami sebe zavážeme jako globální společnost prostřednictvím rezoluce k tomu, že prostě nebudeme používat prostředky umělé inteligence ve zbrojním průmyslu.“ To je to, co říká Max Tegmark. Pod to bych se já sám také podepsal.

Co se týče vás jako investora. Chodí vám u nás v ČR nějaké žádosti o peníze?

Pořád. Každý den třeba tři až čtyři.

Máte nějaký strop?

Z pohledu investování jsou startupy velmi riziková investice. Základ filozofického přístupu je, že když o všechno přijdete, tak se nic velkého neděje. Prostě jste o to přišel. U startupů se podaří něco jednomu z padesáti. Čím víc myšlenek v oblasti vědy nebo vzdělání vytvoříme, a těch myšlenek bude dost, tak se jedna z tisíce opravdu povede a přetaví v nějakou zajímavou firmu. Myslím si, že v České republice bojujeme s šířkou základních myšlenek. Co si budeme povídat, jsou to většinou zahraniční montovny, které nedělají R&D. Oblast spolupráce univerzit s firmami není dostatečně rozvinutá. Naštěstí v posledních měsících je možno více vyčíst ze státní strategie rozvoje. Já sám jsem byl požádán jednou fakultou o potenciální spolupráci. Vidím reálně aktivity, které mají rozprostřít širší portfolio inovací, které by byly tahounem inovací a společnosti do budoucnosti.

Zeptám se na české startupy. Můžete jmenovat silné a slabé stránky?

Silná stránka je to, co jsem říkal. Technologická kompetence. Když sedíte s vedením a díváte se na produkt a myšlenku. Na to, jak je myšlenka přetavená do prototypu, základního softwaru. Architektura, čistota provedení, efektivní programovací nástroje. To si s ničím nezadá, ani se Silicon Valley respektive se startupy v Singapuru, Japonsku nebo Cambridgi či severských státech. Jakmile začnete přemýšlet, jak kapitalizovat tuto myšlenku a udělat z toho reálný velký byznys, tak první, na co narazíte, je malý český trh. Ten je tak malý, že na něm velkou firmu nevybudujete. První, co začnete řešit, je na které trhy jdete. Je obrovský rozdíl mezi tím, když řeknete, jdeme do Ameriky, Anglie, Japonska, Číny, Indie, Jižní Evropy atd. Najednou začnete řešit problém globálního škálování byznysu, začnete narážet na to, že v ČR v oblasti startupů je minimální reálná zkušenost, jak takovýto byznys vybudovat. To je dané tím, kde se historicky nacházíme. K tomu se musíme propracovat. Bez zkušeností nasekáte strašně chyb a stojí to ohromné peníze, co se týče realizace takové globální strategie. Velmi často tak ve startupech naleznete cizince na manažerských funkcích nebo ve vedení firmy, kteří mají na starosti to, co souvisí s globální expanzí.

Třetí věc, kterou bych zdůraznil, je to, že se pořád potýkáme s nedostatkem kredibility. Když budete švýcarský startup a půjdete prezentovat v Silicon Valley, tak máte nějakou kredibilitu. Versus český startup, nemáme odpracováno dostatečně úspěchů, aby někdo v Silicon Valley řekl: „Bacha, teď poslouchejme, je tu startup z České republiky a oni vědí jak na to.“

Co se týče financování startupů pro jejich rozjezd. Znáte investiční platformu Fundlift. Je to dobrá příležitost, jak si firmy mohou otestovat prostředí? Jestli dostanou důvěru od investorů?

Určitě. Já si myslím, že je to další střípek skládanky, budování společnosti s vysokou přidanou hodnotou. Všechno, co přispívá, crowdfundingové platformy, inkubátory. Je jedno jestli je to Node 5, Jihomoravské inovační centrum v Brně, StartupYard nebo Impact Hub. Všechno přispívá k rozvoji komunity.

Vidíte tu ze startupů nějakou firmu, která má potenciál stát se jednorožcem?

Já bych viděl deset firem, které si myslím, že jsou skvělé. Mají skvělou technologii i potenciál. Některá firma má třeba dva lidi, ale myslím si, že mají skvělou myšlenku nebo skvělou technologii. Tak, jako se tu podařilo vybudovat Avastu. Je tu celá řada lidí, kteří dělají v oblasti bezpečnosti. To je jedna oblast, která mě napadá. Tam jsou výborné firmy. Pak je tu oblast programování nebo práce s kódem, kterou vidím jako velmi zajímavou. Jsou tu oblasti programovatelných materiálů a nanotechnologií, které mají ohromný potenciál. Je tu jedna oblast, která si myslím, že je pro ČR blízko, a to je 3D tisk. To je blízko naší historii manufacturingu. My jsme země, která je spjatá historicky s průmyslem. Je dobré vždy budovat na silných stránkách. Je to jednodušší než budovat na slabších. Oblast 3D tisku velmi navazuje na naši širokou průmyslovou základnu. Musíme si to ale odpracovat. To se vrátí, když budou nejlepší lidé učit budoucí generaci, tak se nám to vrátí v kvalitě dovedností a schopností.

Jan Zadák je bývalý prezident Hewlett-Packard Enterprise Services v regionu EMEA (Evropa, Střední východ a Afrika) a jeden z nejvýše postavených českých manažerů. Řídil dodávky největších projektů, prodej a rozvoj obchodní sítě, vztahy s nejvýznamnějšími globálními klienty a desetitisíce zaměstnanců. Ve společnosti Hewlett-Packard působil také jako výkonný viceprezident pro globální prodej a marketing a vedl mj. globální transformaci obchodního modelu. Má více než 20 let praxe ve vrcholovém managementu a unikátní zkušenosti v oblasti vedení lidí, strategického plánování, budování a vedení globálních týmů. Díky úspěšné kariéře v IT průmyslu nabízí ojedinělý vhled do problematiky digitalizace, automatizace a jejich dopadu na byznys.


Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.