Pokud se podíváme na délku pracovního týdne v jednotlivých zemích a zároveň na statistiky produktivity tamních pracovníků, získáme celkem zajímavý obrázek. Zatímco ve vyspělých zemích je produktivita obvykle relativně vysoká a pracovní týden zase relativně krátký, v rozvojových zemích je to víceméně naopak. Kauzalita mezi těmito dvěma proměnnými ovšem může být oboustranná.
Zatímco ve vyspělých evropských státech je trendem pracovní týden spíše zkracovat, a to z klasických 40 hodin týdně až ke 30 hodinám či dokonce pod, na světě stále existuje dost zemí, kde tisíce lidí pracují i o více než půlku takového standardního čtyřicetihodinového pracovního týdne navíc. Obrázek o tom podává následující graf ze serveru Statista. Celkem 60, anebo dokonce více hodin týdně, pracuje 23,3 % pracovníků v Turecku, 22,6 % pak v Severní Koreji a 14,3 % v Indonésii.
Které země mají nejvyšší produktivitu práce? V ČR je co zlepšovat
Jak ukazuje server Time, v řadě bohatých evropských zemích se průměrná délka pracovního týdne pohybuje kolem 30 hodin. Tyto země zároveň mají nejproduktivnější pracovníky na světě. Ti samozřejmě nemusí být produktivní z toho důvodu, že mají krátkou pracovní dobu, ale spíše proto, že mají k dispozici produktivní technologie. Jinými slovy, bohaté země mají relativně kratší pracovní týden, jelikož si mohou dovolit pracovat méně. Anebo to také může být zcela jinými faktory, jako je například kvalitní vzdělání.
Výjimkou jsou ovšem Spojené státy, kde i řada bohatých lidí pracuje, lidově řečeno, do roztrhání těla. Jak informoval server BBC na základě dat Gallup poll, průměrný Američan zaměstnaný na plný úvazek pracoval v roce 2014 týdně v průměru 47 hodin, což je tedy oproti standardnímu čtyřicetihodinovému pracovnímu týdnu o téměř jeden celý den déle. Studie ovšem ukazují, že pracovat více se ne vždy vyplatí.
Paradox produktivity: Co stojí za její stagnací?
Jak ve své analýze zjistil Project: Time Off na amerických datech, ti, co pracují déle, reportovali oproti svým méně pracovitým kolegům menší bonusy, a to za poslední tři roky. To se zdá být jako pěkná křivda, ovšem může se stát, že ti, co pracují déle, toho ve skutečnosti vyprodukují méně. Jak tvrdí studie Stanfordské univerzity, když pracujeme více než 50 hodin, začíná velmi prudce působit zákon klesajících výnosů. Podle závěrů výzkumu platí, že když pracujeme 70 hodin týdně, uděláme toho stejně, jako kdybychom pracovali jen 56. Jinými slovy, oněch 14 hodin navíc pracujeme zcela zbytečně. Self-selection problém zde byl vyřešen tím, že byla vzata v úvahu jen data těch pracovníků, kterým nepřítomnost v práci nezpůsobila nemoc.
Zákon klesajících výnosů přitom působí tím silněji, čím náročnější aktivitu vykonáváte. Ne náhodou s nápadem zkracování pracovního dne z 8 například na 6 hodin přišly jako první technologické firmy, po jejichž pracovnících je vyžadováno velké soustředění na práci. Se zajímavým závěrem ovšem přišla studie VoucherCloud, která z britských dat uzavírá, že pracovník v kanceláři se na práci dokáže plně soustředit pouze 2 hodiny a 23 minut denně.
