Za sebe si myslíme, že nám nechybí ani tak sebevědomí, jako více zkušeností. Ale to chce prostě čas, učíme se v podstatě každým dnem, říkají k budování svého projektu Diář Infinity mladí podnikatelé Filip Woś a Jan Klika. Máme dvě verze diářů – první obsahuje deník vděčnosti, druhá je určena pro studenty. Jak se jim daří v silně konkurenčním prostředí?
Proč jste se rozhodli založit svůj projekt?
Vždycky jsme chtěli vytvořit něco, co nám bude dávat smysl. Také jsme si neuměli představit, že sedíme 8 hodin denně v nějaké firmě. Přáli jsme si vyzkoušet podnikání a sami tak něčím přispět.
Jaká je odezva? Kolik diářů jste zatím prodali?
Zpětné vazby na diáře máme ohromně pozitivní. V podstatě můžeme říct, že doposud neevidujeme žádnou stížnost či nespokojeného zákazníka. Jsme za to velmi vděční. Samozřejmě stále dostáváme nějaké podněty od lidí, které se vždy snažíme brát v potaz. Rádi bychom náš projekt neustále zdokonalovali a posouvali dál, takže konstruktivní kritiku bereme všemi deseti. V loňském roce jsme prodali diáře v řádech stovek, jelikož jsme jen tak tak stihli hlavní sezónu. Letos bychom si však přáli oslovit ještě více lidí.
Proč si myslíte, že uspějete? V čem je vaše nejlepší přidaná hodnota?
Domníváme se, že ačkoli je prodej diářů poměrně konkurenční prostředí, přesto se nám podařilo nabídnout lidem něco navíc. Naši přidanou hodnotu vnímáme především v tom, že máme dvě verze diářů – první obsahuje deník vděčnosti, druhá je určena pro studenty.
Dále to jsou určitě barevné látkové obaly přímo k našim diářům, které pro nás ručně šijí lidé z Chráněné dílny Káča. Naši zákazníci tak mají možnost obalit si diář podle svého vkusu. A také originální motivační texty, které jsme do diářů sami napsali.
Můžete být konkrétní u deníku vděčnosti?
Začínali jsme s motivačním diářem pro studenty. Letos jsme však chtěli náš diář nabídnout všem, kteří mají rádi seberozvoj, a proto jsme vytvořili i motivační diář s deníkem vděčnosti. V něm naleznete každodenní prostor pro zápis až tří věcí, za které jste v ten daný den vděční. Je totiž prokázáno, že pokud se vám za den stane deset dobrých a jedna špatná událost, pravděpodobně budete večer přemýšlet o té špatné. Vést si deník vděčnosti je však skvělým nástrojem právě k pozitivnímu myšlení.
Na vašem webu říkáte: „Moc rádi bychom byli se všemi našimi fanoušky v kontaktu na sociálních sítích a ‚starali‛ se o ně i po koupi diáře.“ Jak přesně toto naplňujete?
„Rozkrájet se“ pro klienta je v podstatě naše priorita číslo jedna. Je pro nás velmi zásadní, aby naši zákazníci věděli, že jsou pro nás důležití. Proto chceme být v kontaktu s našimi fanoušky na sociálních sítí a „starat“ se o ně například v podobě dalšího motivačního obsahu (prostřednictvím fotek či videí) nebo jim čas od času nabídnout nějakou zábavnou soutěž. Nechceme, aby náš kontakt se zákazníkem po koupi diáře skončil. Naopak bychom rádi aktivně budovali komunitu lidí, kterou bude bavit osobnostní rozvoj.
Vaše největší přidaná hodnota je v důrazu na seberozvoji a sebemotivace. Vnímáte, že je to ještě téma, není boom tohoto fenomenu již za zenitem?
Věříme, že seberozvoj není pouhý „boom“, který za pár let už nebude „in“. Naopak si myslíme, že pokud se zde bude seberozvoj dělat kvalitně, má ještě větší potenciál zaujmout širokou veřejnost než nyní.
Co je pro vás v podnikání největší výzva?
Je to například work life balance, tedy oddělení pracovního života od osobního. Občas je pro nás složité ukončit pracovní den tím, že zamkneme kancelář. Doma potom někdy stejně děláme spoustu věcí pro náš projekt. Ale pak jsou naopak dny, kdy se do pracovního tempa dostáváme hůře. Také je pro nás občas obtížné určit si jasné priority, tedy zaměřit se na opravdu důležité věci. Sečteno podtrženo, největší výzvou je pro nás asi time management obecně.
Co se vám vyloženě nepovedlo, jaké byly vaše největší tzv. „fuck ups“?
Musíme přiznat, že se nám problémy docela zatím vyhýbají. Až se tomu někdy divíme. Musíme zaklepat. Ale pokud od nás chcete slyšet vyloženě „největší fuck up“, tak to bylo špatné nastavení facebookových kampaní přes vánoční svátky (respektive jsme si mysleli, že jsou kampaně vypnuté). Takže jsme na Štědrý den vyplácali celkem tučný budget bez konverze. Veselé Vánoce no… 🙂
Často je slyšet, že českým/slovenským startupům chybí sebevědomí, ale technicky jsou velmi zdatné. Platí to u vás?
Těžko říct, kde je hranice mezi nízkým a vysokým sebevědomím. Jeden by řekl, že nám sebevědomí nechybí, druhý by naopak oponoval, že ho nemáme dostatek. Za sebe si myslíme, že nám nechybí ani tak sebevědomí jako více zkušeností. Ale to chce prostě čas, učíme se v podstatě každým dnem. Co se týče technické zdatnosti, tam si myslíme, že bychom také obstáli. V loňském roce jsme například dokázali obstarat naprosto všechno sami – od grafického návrhu diářů až po výkonnostní marketing, sepsání textů pro diář a web, vytvoření produktových fotek či kompletní expedici. Snad to bude stále lepší a lepší i nadále! 🙂
