Jedním z nejznámějších a nejčastěji používaných fyzikálních zákonů je zákon o zachování energie. Ten v principu tvrdí, že určitou energii lze přeměnit na jiný druh, avšak nelze ji vyrobit ani naopak zničit. Podle zákona o zachování hmotnosti to pak podobně funguje i s hmotou. Jak to ovšem funguje v ekonomice, kde hraje hlavní roli nikoli energie či hmota, ale především hodnota?
Kdo měl tu čest studovat ekonomii, jistě tuší, že něco jako „zákon o zachování hodnoty“ by byl zcela v rozporu s poselstvím této vědy. Ekonomové nás učí, že při dobrovolné směně vkládá každá strana do obchodu nižší hodnotu, než získává, a do práce nižší hodnotu, než posléze přijímá ve mzdě. Podnikatelé a firmy pak do výroby vkládají vstupy, se kterými dokáží vyrobit hodnotnější výstupy, čímž vzniká určitá přidaná hodnota, která jako by padala z nebe. Suma těchto přidaných hodnot pak tvoří hrubý domácí produkt (HDP), kterým je často vyjadřována ekonomická výkonnost země.
Skrytá energie sdílené ekonomiky
Co když však ona přidaná hodnota ve skutečnosti tak úplně z nebe nepadá, ale systematicky souvisí s objemem využité energie? Na tuto otázku se zaměřil blog Scottish-Sceptic. Jak ukazuje následující graf, světové HDP je těsně navázáno právě na globální spotřebu energie.
Podobný systematický vztah nalezneme, i když budeme zkoumat relativní změny. Následující graf ukazuje, jak světový výstup v minulosti kolísal s tím, jak se měnilo světové využití energie. V některých obdobích je vztah rozvázanější, za takřka celé sledovaného období se však zdá být jasně viditelný.
Ekonomie životního prostředí: Škodí bohatství a nerovnost planetě?
Zajímavé je také podívat se na výkon ekonomiky a spotřebu energie u jednotlivých zemí (na grafu je porovnáno HDP na hlavu v paritě kupní síly se spotřebou energie na hlavu). I zde lze spatřovat poměrně zřejmou korelaci.
Jak podotýká článek, spotřebu energie lze docela dobře použít jako proxy pro hrubý domácí produkt. Zároveň by to mohlo znamenat, že zákon o zachování energie v jistém smyslu funguje i v ekonomice, avšak zde se využitá energie přeměňuje do přidané hodnoty.
I když jsou použitá data pouze do roku 2011, je zvláštní, že ani v posledních letech není zřejmé oslabování vztahu mezi spotřebou energie a výstupem, které bychom mohli čekat vzhledem k boomu moderních technologií.
Na závěr je nutné připomenout, že korelace automaticky neznamená kauzalitu. Ta může být ve skutečnosti oboustranná, anebo jít dokonce opačným směrem, tedy od HDP ke spotřebě energie. Jinými slovy, ekonomiky, které vykazují vyšší výkon, jsou bohatší, a tudíž si mohou dovolit spotřebovávat více energie.
