Komentář Wallera z Fedu podpořil růst amerických výnosů a dolar. Kurz zpevnil pod 1,0800 za euro. Rostoucí evropské i americké výnosy negativem pro měny regionu. Koruna ve ztrátě nad 25,30 za euro.

Status quo bias aneb Proč lidé nechávají věci tak, jak jsou

Zatímco ve standardní ekonomické teorii platí, že ekonomické subjekty neustále porovnávají náklady a výnosy svého chování, tedy provádějí tzv. optimalizační chování, behaviorální ekonomie bere v potaz, že skutečné lidi neustálé přemýšlení a rozhodování vlastně dost „bolí“.  Z toho plyne, že ono optimalizační chování si pak šetří jen na opravdu důležitá rozhodnutí. Tedy většinou.

V behaviorální ekonomii se tomu říká status quo bias. Tento behaviorální předsudek označuje tendenci lidí a priori favorizovat současný stav věcí, ať už je víceméně jakýkoliv. Snad nejznámějším potvrzením toho, že status quo bias je doopravdy realitou, jsou statistiky o dárcovství orgánů v jednotlivých státech. Pokud souhlasíte s tím, aby vaše orgány mohly být po vaší smrti eventuálně využity pro jiného člověka, v některých zemích se k tomu musíte sami přihlásit (často však jde jen o zaškrtnutí dané kolonky v nějakém formuláři, který byste tak jako tak museli vyplnit). V jiných zemích je naopak souhlas automatický, a pokud byste s tím nesouhlasili, musíte se sami postarat o jeho zrušení.

Sedm investorských hříchů podle behaviorálních financí

A co myslíte, v kterých zemích je míra dárcovství asi vyšší? Jak ukazuje následující graf ze serveru WheelOfPersuasion.com, jednoznačně vedou země se systémem opt-out, tedy ty, kde je souhlas automatický (modré sloupečky), přičemž u řady zemí sahá míra dárcovství až téměř ke 100 %. Naopak v zemích se systémem opt-in, tedy kde je nutné aktivně vyslovit souhlas (zlaté sloupečky), jsou hodnoty o poznání nižší.

Není to samozřejmě tím, že v zemích se systémem opt-in by lidé byli takto necitelní, ale vysvětlení patrně leží právě ve status quo bias, kdy lidé jednak nechtějí o věcech přemýšlet víc, než je nezbytně nutné, a jednak často považují věci za vhodně nastavené tak, jak je již zkrátka někdo povolaný přednastavil. Z toho plyne, že vyburcovat lidi ke změně může být v řadě věcí, které pro ně nejsou až tak zásadní (avšak pro společnost jako celek naopak důležité být mohou), velmi složité.

Tento behaviorální předsudek však ovlivňuje naše rozhodnutí i ve věcech, které bychom mezi ty důležité jistě zařadili. Například prominentní zástupci behaviorální ekonomie Richard Thaler a Shlomo Benartzi ve svém konceptu Save More Tomorrow navrhli zvýšit míru soukromého spoření, která je zejména v USA zoufale nízká, integrací prvku opt-in do systému důchodového pojištění. Jak totiž ukázalo několik studií, tento prvek znatelně zvyšuje míru zapojení do dobrovolných zaměstnaneckých spořících plánů.

Další „Nobelovka“ pro behavioralisty: Letos oceněn Richard Thaler

Status quo bias může být nebezpečným také v oblasti financí a investování, což jsou záležitosti, které kvůli jejich složitosti necháváme často „ležet“ tak, jak jsou, velmi rádi. Jak v roce 1988 teoreticky ukázali Paul Samuelson a Richard Zeckhauser a v roce 2010 empiricky potvrdili Alexander Kempf a Stefan Ruenzi, pokud se lidé rozhodnou investovat do nějakého fondu, často je v něm už nechají až do konce života, ať se děje, co se děje (tedy i v případě, že se objeví lepší alternativa). To však může být velmi nevýhodné, jelikož výnosnost investic je ovlivněna řadou faktorů, ať už jde o konkurenci, úrokové sazby či mnoho dalších podmínek na trhu, které se rychle mění.

Jak dodává server Wall Street Physician, podobně to může fungovat i v řadě dalších finančních záležitostí, ať už jde o výběr finančního poradce, pojištění auta či účet u konkrétní banky. Není tedy na škodu svá finanční rozhodnutí jednou za čas zhodnotit a v případě, že se věci změnily a je možnost si polepšit, se přemoci k vynaložení určitého úsilí na změnu k lepšímu. Pokud si totiž uvědomíme, že odpor ke změnám není naše skutečná preference, ale pouze určitá „lenost“ spojená s behaviorálními předsudky, půjdou nám učinit mnohem snáze.

Newsletter