Válka kyborgů: Proč bychom (ne)měli spojit naše těla s technologií?


10:28 • 2. ledna 2019

Tagy: Technologie, Robotizace

Když na začátku 19. století ničili luddité stroje, které díky průmyslové revoluci začaly nahrazovat jejich práci, svého cíle nedosáhli. Možná bychom i mohli říct, že stroje vyhrály. Dnes začínáme pomalu řešit jinou otázku spojenou s technologiemi. Do jaké míry bychom měli naše těla fyzicky spojovat se stroji? Měli bychom se snažit co nejvíc, nebo se připojit k bioludditům, tedy těm, kdo jakékoliv technologické zásahy do přirozeného chodu lidského těla odmítají? A kdo vyhraje tuto potyčku?

Transhumanismus je starý jako lidstvo samo

Tahle válka trvá už veky. Už od pradávna lidé bojovali proti technologii a jiní ji chtěli využít pro rozšíření lidských schopností a životních funkcí. Už od dob hledání fontány mládí a kamene mudrců chtěli lidé od svého těla více, než mu dovolovala jeho přirozenost. Proti tomu jiní bojovali.

Humanismus je vracení lidem jejich přirozených životních funkcí. Když někdo přijde o sluch, o zrak či mu selhává srdce, je humánní využít technologie a vrátit mu, byť alespoň částečně, něco, co dříve jeho tělo umělo.

Transhumanismus jde dál. Chce jít za přirozené. Pomocí technologií chtějí transhumanisté získat šesté smysly, doslova nadpřirozené schopnosti a žít ideálně nekonečné životy. Na tom se téměř všichni shodnou, ale k čemu mají tyto schopnosti vést, je odlišuje. Někdy i významně.

Dnešní transhumanismus se obtížně definuje. Pokud o sobě řeknete, že jste transhumanista, může to znamenat mnohé. Pro někoho je transhumanismus životním postojem, snahou o dosažení vyšší podstaty bytí. Pro jiné je transhumanismus utilitárním rozhodnutím, které jim umožní získat schopnosti využitelné v každodenním životě. Někdo je transhumanista, jelikož rád dané jevy studuje, jakkoliv se jich neúčastní.

Bioluddité

Ať už si transhumanisty nadefinujeme jakkoliv, na druhé straně spektra budou bioluddité, tedy lidé, kteří odmítají byť sebemenší zásahy technologie do fyzického těla. Každý z nás se někde na této škále mezi transhumanisty a bioluddity nachází. Extrémní bioluddité odmítají i moderní farmaceutika, bypassy či kochleární implantáty. Na druhé straně extrémní transhumanisté by ve svém těle v ideálním případě veškeré „součástky“ nahradili něčím novým.

Nyní si zkuste představit klasický Nolanův diagram. To je čtverec, který na jedné hraně měří osobní svobody a na straně druhé svobody ekonomické. Například v části s extrémním zastáváním jak osobních, tak ekonomických svobod, se nachází libertariáni. Když k diagramu přidáme další osu od biolluditů k transhumanistům, můžeme odhalit další skupiny názorových proudů.

Libertariáni byli vybráni úmyslně, protože mezi nimi jsou jak extrémní transhumanisté, tak extémní bioluddité. Libertariánský transhumanismus tvrdí, že spojení lidských těl s technologií osvobodí člověka od státní represe a povede ke svobodné tržní společnosti. Libertariánští bioluddité se naopak obávají, že typicky čipování lidí bude nástrojem, pomocí kterého naopak stát posílí, pročež bychom se měli zavádění technologií do lidských těl vyvarovat.

Své bioluddity a transhumanisty mají i sociální demokraté či demokraté obecně. Demokratičtí bioluddité upozorňují, že technologie bude překážkou budování radikálně demokratické společnosti, demokratičtí transhumanisté oproti nim doufají, že nám umožní lépe a demokratičtěji spravovat věci veřejné.

Jste transhumanisté?

Výzkumníci v oblasti transhumanismu identifikovali několik hodnotových proudů, které vedou k akcentaci transhumanismu.

Prvním je nepřekvapivě láska k technologii, tedy odborně technofilie. Technofilie jako opak technofobie je spojena s láskou k novým věcem, tedy neofilií. Transhumanisté tak často vidí změnu nejprve skrze růžové brýle a teprve poté na ní hledají problémy.

Protože technologický pokrok jde ruku v ruce s novým vědeckým poznáním, označují sami sebe transhumanisté občas za vědecké transhumanisty. Je to patrně nadbytečný termín, protože zatímco u jiných směrů existuje opak, zde bychom asi marně hledali „nevěděcké“ transhumanisty.

Jiným důvodem pro vás může být snaha dožít se co nejvyššího věku. Posthumanistický transhumanismus (to už ní opravdu krkolomně) se snaží spojit člověka s technologiemi kvůli dosažení dlouhověkosti. Anebo alespoň kvality stejně dlouhého života. Pokud je vašim cílem dokonce nesmrtelnost, potom můžete být stoupenci transhumanistického imortalismu. Nebo alespoň chcete zvýšit svoji šanci na přežití ve společnosti jako transhumanističtí survivalisté. Nejen svoji osobní, ale i lidstva jako takového. Někteří survivalisté věří, že transhumanismus nám umožní lépe se bránit globálním katastrofám, od epidemií přes globální oteplování a srážky s meteoritem až po setkání s mimozemskými civilizacemi. Důvodů je celá řada. A celá řada z této řady se může zdát až bláznivá.

Také genderové hnutí má svou transhumanistickou část. Takzvaní postgenderisté věří, že moderní technologie ve spojení s lidským tělem dokážou (dobrovolně) odstranit z lidské populace gender. Místo mužů a žen budou zemi dle postgenderistů jednou obývat pouze lidé.

Boje se vedou i v rámci environmentálního hnutí transhumanistů. Vede transhumanismus k lepšímu či horšímu životnímu prostředí? Obvykle akční sci-fi filmy hollywoodské produkce zobrazují budoucnost jako temnou a nehostinnou betonovou džungli mrakodrapů, což akcentují bioluddité. Na druhou stranu jim oponují technogaianisté, kteří se domnívají, že naše spojení se stroji naopak přírodě pomůže, nebo ji dokonce zachrání před nevyhnutelným zničením.

Bůh chce, abyste si zálohovali duši

Transhumanismus se nevyhnul ani náboženství. Populární britský teolog a fyzik John Polkinghorne otevřeně mluví o nahrávání duší, které by mohly být nahrány do nových těl. V jeho podání jde stále spíše o metaforu, ale další jdou dál a myslí to, alespoň jako vizi vzdálené budoucnosti, úplně vážně.

V roce 2006 byla ve Spojených státech dokonce založena Křesťanská transhumanistická asociace a v Utahu, hlavním státě mormonů, také Mormonská transhumanistická asociace.

Pozadu nezůstaly ani další náboženské směry a akademická literatura diskutuje propojení transhumanismu a učení islámu, judaismu, buddhismu, hinduismu… Prakticky žádné náboženství se otázce transhumanismu nevyhnulo.

Svou roli hraje transhumanismus i pro ateisty, kteří ve spojení člověka a technologie vidí další krok k popření existence Boha. Svoji argumentaci staví obvykle na schopnosti člověka vlastním úsilím narušit nevyhnutelnou pozemskou pouť směřující ke smrti. To je jen další nevyřešená, ale zajímavá debata.

Transhumanisté z garáže

Asi nejpřesvědčivější a bez diskuze nejaktivnější skupinou transhumanistů jsou takzvaní grindeři, nebo DIY transhumanisté. DIY je anglický výraz pro do-it-yourself, tedy udělej si sám. Pokud je to možné, zkus to udělat!

A možné je leccos. Magnetické implantáty, implantované kompasy apod. Tito lidé chtějí vzít budoucnost do vlastních rukou. Dokonce nejenže by chtěli, oni ji do vlastních rukou berou.

Na internetových fórech můžete najít jejich zpovědi. Vzpomínají na dobu, kdy byli ještě na základní škole a sci-fi časopisy slibovaly, že v roce 2000 budeme všichni žít 200 let, lítat v autech, zázračně léčit jakoukoliv nemoc, nepracovat a užívat si výdobytků technologického pokroku.

Ne, že by se to nedělo, akorát pomalu. Nemoci léčíme lépe než kdy jindy, dožíváme se delšího věku, auta létat už umí, akorát na to není infrastruktura, pracujeme méně a všeobecně se máme lépe než kdy jindy. Ale nemohlo by to být ještě lepší?

Po celém světě se vizionáři a odvážlivci rozhodli, že vyzkouší budoucnost už nyní. Ať už to byl profesor Kevin Warwick, který si implantoval první čip do ruky a později zkusil i komunikovat se svojí ženou na dálku pomocí internetu a pohybu rukou, Jerry Jalava, který přišel o prst, tak si ho nahradil USB diskem, nebo Neil Harbisson, který je barvoslepý, a tak si na hlavu přimontoval anténu s kamerou, která mu vibruje na lebku podle toho, jaké barvy zrovna snímá. Lék na barvoslepost neexistuje, Neil Harbisson si ho doma v garáži udělal sám. Pomocí technologie. Nikoho se neptal, nečekal.

Rich Lee přicházel o zrak, a tak si do ušního lalůčku, tam kde je chrupavka úplně nejblíž k očím (to, co si přimáčknete k uším, když nechcete slyšet, jak kolega v práci nadává), voperoval magnety a na krk přivázal cívku. Věřte tomu nebo ne, ale nyní slyší bez sluchátek přímo v uších cokoliv, co pouští do kabelu přidělaného k cívce. Doufá, že stejně jako komiksový Daredevil uslyší, co se děje kolem sebe. Bude jako netopýr vydávat zvuky, které se mu budou odrážet do ucha.

Někdy to už hraničí s naprostým šílenstvím, jako když Gabriel Licina podstoupil experiment, při kterém mu byla do očí nalita kapalina, která mu dočasně zabarvila celé oči do černa, jako ze strašidelného hororu. Je pravda, že se dnes tetuje i oční bělmo, třeba na modro, ale Gabriel Licina to dělal z jiného důvodu. Doufal, že bude vidět ve tmě. A série pokusů ukázala, že to skutečně funguje.

Nechme lidi zkoušet, co chtějí. Dokud je to dobrovolné

Bylo to nebezpečné? Nepochybně. Ale jak jinak bychom věděli, že to funguje? Tito lidé jsou blázni, ale dělají to dobrovolně. Sami pro sebe, ale možná pomůžou nám všem.

Máme jim v tom bránit? Možná mají bioluddité pravdu a všechna tato podomácku vyráběná vylepšení lidí přivedou lidstvo do záhuby. Zatím jsou to magnety v uších, ale jsme na hranici experimentování s dětmi s DNA na objednávku. Kyborgové, jak média ráda nazývají DIY transhumanisty, se můžou dostat pod útok bioludditů. Vyhrají tuto válku znovu stroje, jako kdysi? Tentokrát ale stroje v lidských tělech?

Sám jsem si to tak trochu vyzkoušel, když jsem si před pár lety nechal implantovat čip do ruky. Vím, že tím nikoho neohrožuji, snad ani sám sebe. Je to dobrovolné, nikdo mě k tomu nenutil. Má to smysl? Pro většinu lidí dnes možná ne, ale sám pomocí čipu otevírám několik dveří a platím s kryptoměnami. Možná to k ničemu nebude, ale nechme lidi zkoušet si hrát, pokud chtějí. Dokud je to dobrovolné.

Text byl původně napsán pro časopis Trade-off.

RSS

Dominik Stroukal je držitelem doktorátu z ekonomie z Vysoké školy ekonomické v Praze. Vedle studia ekonomie absolvoval Fakultu sociálních věd UK, kde se věnoval sociologii médií. Tři roky byl předsedou Ludwig von Mises Institutu pro Českou a Slovenskou republiku, dva roky místopředsedou pro publikace. Přednáší na PPE programu VŠ CEVRO Institut, ekonomické předměty na Vysoké škole finanční a správní a na gymnáziu PORG.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.