Růst českého stavebnictví pomalu končí, v září stavební produkce meziročně vzrostla o pouhých 0,2 procenta. Celé třetí čtvrtletí bylo o stejných 0,2 procenta horší, než předchozí druhý kvartál, vyplývá z aktuálních dat Českého statistického úřadu (ČSÚ). Září bylo mimořádně úspěšné pro bytovou výstavbu, v celém Česku se začalo stavět 3653 bytů, což představuje meziroční nárůst o 45,8 procenta. Úspěšný měsíc má za sebou z tohoto pohledu také hlavní město, kde se podle ČSÚ v září začalo stavět 1168 nových bytů. To je více než čtvrtina celkového letošního počtu.
V bytových domech se na území Prahy začalo v září stavět 1144 bytů. Na první pohled by se proto mohlo zdát, že vše funguje, jak má. Opak je bohužel pravdou. Stačí se totiž podívat na celková letošní čísla, podle kterých se v hlavním městě v bytových domech začalo stavět pouhých 4098 nových bytů. Pokud připočítáme i rodinné domy, tak máme 4375 zahájených bytů. Mimořádné září je tak bohužel jen anomálií vymykající se z jinak tristní situace. Praha sice díky tomuto měsíci v nové bytové výstavbě takřka smazala náskok Středočeského kraje (4421 zahájených bytů), dříve však bytové výstavbě s přehledem dominovala.
Zásadní potíží Prahy je zastaralý územní plán, kvůli kterému v podstatě došly volné pozemky vhodné pro bytovou výstavbu. Nové rezidenční projekty nyní vznikají takřka bez výjimky na takzvaných brownfieldech, jejichž nákladná rekultivace často výrazně prodražuje byty na nich stavěné. Cenově dostupné projekty v okrajovějších lokalitách prakticky vymizely.
Obrovský problém však má celé české stavebnictví. Tím je neuvěřitelně složitý proces povolování nových staveb, na který před pár dny opět upozornila Světová banka ve své pravidelné ročence Doing Business 2020. Česká republika v ní z pohledu složitosti stavebního procesu klesla o jedno místo na ostudnou 157. příčku za Moldávii a před Honduras. Hůře než v Česku se stavební povolení dá získat už jen v pár zemích, většinou jde o takzvané padlé státy, v nichž státní správa dávno zkolabovala. Z hlediska délky získání stavebního povolení jsme mezi dvacítkou nejhorších zemí, a to Světová banka porovnává pouze zákonné lhůty. Ve skutečnosti bychom na tom byli ještě mnohem hůře.
Radikální zkrácení získávání stavebního povolení je tím nejdůležitějším, co by měl nový stavební zákon přinést. Není přece možné čekat na finální povolení bytového projektu pět a více let. Nová legislativa by proto měla zavést takzvanou fikci souhlasu či jiný mechanizmus k vynucení dodržování zákonných správních lhůt. Bez toho se tristní stav českého povolovacího Kocourkova nezmění a Česko bude i nadále v konkurenci ostatních států světa klesat níže a níže až mezi země, kde o povolení staveb místo úředníků s razítky rozhodují lokální bojovníci s Kalašnikovy.
